Potíž je, že sankce zvyšují Putinovy zisky

3. 6. 2022

čas čtení 5 minut
Rusko vítězí v ekonomické válce - a Putin není o nic blíže stažení vojsk

Zvrácené účinky sankcí znamenají pro zbytek světa růst cen pohonných hmot a potravin - a rostou obavy z humanitární katastrofy, píše Larry Eliott 

Jsou to již tři měsíce, co Západ zahájil hospodářskou válku proti Rusku, a ta se nevyvíjí podle plánu. Naopak, věci se vyvíjejí velmi špatně.

Sankce byly na Vladimira Putina uvaleny ne proto, že by byly považovány za nejlepší možnost, ale proto, že byly lepší než další dva dostupné způsoby jednání: nedělat nic nebo se zapojit vojensky.

Sankce měly zvrácený účinek, neboť zvýšily cenu ruského vývozu ropy a plynu, čímž masivně zvýšily obchodní bilanci Ruska a financují jeho válečné úsilí. V prvních čtyřech měsících roku 2022 se Putin mohl pochlubit přebytkem běžného účtu ve výši 96 miliard dolarů, což je více než trojnásobek oproti stejnému období roku 2021.

Když EU počátkem tohoto týdne oznámila částečný zákaz vývozu ruské ropy, cena ropy na světových trzích vzrostla, což Kremlu poskytlo další finanční nečekaný zisk. Rusko nemá potíže s hledáním alternativních trhů pro svou energii, přičemž vývoz ropy a plynu do Číny v dubnu meziročně vzrostl o více než 50 %.

To však neznamená, že sankce jsou pro Rusko bezbolestné. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že ekonomika se v letošním roce kvůli propadu dovozu ze Západu sníží o 8,5 %. Rusko má zásoby zboží nezbytného pro udržení své ekonomiky v chodu, ale časem se vyčerpají.

Evropa se však závislosti na ruské energii zbavuje jen postupně, a tak byla bezprostřední finanční krize pro Putina zažehnána.  Kreml má čas najít alternativní zdroje náhradních dílů a součástek ze zemí, které jsou ochotny obejít západní sankce.

Když se minulý týden v Davosu sešli světoví hybatelé, v soukromí zaznívaly obavy z ekonomických nákladů prodloužené války.

V důsledku války hrozí západním ekonomikám období pomalého nebo záporného růstu a rostoucí inflace - návrat ke stagflaci ze 70. let. Centrální banky mají pocit, že na rostoucí inflaci musí reagovat zvýšením úrokových sazeb. Nezaměstnanost se bude zvyšovat.  

Problémy, kterým čelí chudší země světa, jsou jiného řádu. Pro některé z nich není problémem stagflace, ale hlad v důsledku zablokování dodávek pšenice z ukrajinských černomořských přístavů.

Jak řekl David Beasley, výkonný ředitel Světového potravinového programu: "Právě teď jsou ukrajinská obilná sila plná. Zároveň 44 milionů lidí na celém světě kráčí vstříc hladomoru."

Ve všech multilaterálních organizacích - MMF, Světové bance, Světové obchodní organizaci a OSN - rostou obavy z humanitární katastrofy. Postoj je jednoduchý: pokud rozvojové země nejsou samy vývozci energie, hrozí jim trojnásobný úder, kdy palivová a potravinová krize vyvolá krizi finanční. Tváří v tvář volbě, zda nakrmit své obyvatelstvo, nebo zaplatit mezinárodním věřitelům, se vlády rozhodnou pro první možnost. Srí Lanka byla první zemí od ruské invaze, která ztratila schopnost splácet své dluhy, ale pravděpodobně nebude poslední. Zdá se, že svět je blíže k plnohodnotné dluhové krizi než kdykoli od 90. let 20. století.

Putin byl právem odsouzen za "zbrojení" potravinami, ale jeho ochota k takovému jednání by neměla překvapit. Ruský prezident od počátku hraje dlouhou hru a čeká, až se mezinárodní koalice proti němu roztříští. Kreml si myslí, že ruský práh ekonomické bolesti je vyšší než ten západní, a v tom má pravděpodobně pravdu.

Pokud by bylo zapotřebí důkazů, že sankce nefungují, pak je jím rozhodnutí prezidenta Joea Bidena dodat Ukrajině moderní raketové systémy. Je naděje, že moderní vojenská technika z USA dosáhne toho, co se zatím nepodařilo zákazem dodávek energie a zabavením ruských aktiv: donutí to snad Putina stáhnout své vojáky.

Úplná porážka Putina na bojišti je jedním ze způsobů, jak by mohla válka skončit, i když za současného stavu se to nezdá být až tak pravděpodobné. Existují i další možné výsledky. Jedním z nich je, že ekonomická blokáda nakonec zabere a stále tvrdší sankce donutí Rusko ustoupit. Další možností je vyjednávání o urovnání sporu.

Putin se nehodlá bezpodmínečně vzdát a možnost vážných vedlejších škod v důsledku hospodářské války je zřejmá: pokles životní úrovně v rozvinutých zemích, hladomor, potravinové nepokoje a dluhová krize v rozvojovém světě.

Kvůli zvěrstvům páchaným ruskými vojsky je v současnosti těžké spolknout kompromis s Kremlem, ale ekonomická realita naznačuje jediné: dříve či později k dohodě dojde, míní autor.
 

0
Vytisknout
5722

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2022