Tisková zpráva:

Haitskou metropolí Port-au-Prince zmítají všudypřítomné násilí a nejistota

29. 11. 2021

čas čtení 4 minuty
Míra násilí v Port-au-Prince je nejhorší za několik posledních desetiletí. Týmy Lékařů bez hranic každý měsíc na pohotovosti v Turgeau ošetří průměrně 100 pacientů se střelnými zraněními. 

Kvůli ozbrojeným střetům a rostoucí kriminalitě už muselo své domovy opustit více než 19 tisíc lidí. Většina z nich teď přežívá v provizorních zařízeních se špatnými hygienickými podmínkami.

·       Alarmující je rovněž vysoký počet znásilnění. Sexuální násilí na Haiti zažila každá osmá žena mezi 15 a 49 lety.

·       Palivová krize navíc ohrožuje klíčové služby včetně poskytování zdravotní péče. Udržet nemocnice v chodu je stále náročnější.

 

„Zrovna jsem se vracela z centra, když začala střelba. Nestihla jsem ani dojít domů. Vše, co jsme vlastnili, zmizelo v kouři. Stejně jako ostatní lidé z naší čtvrti jsem utekla a dostala se sem,“ popisuje Marie-Jose, vdova s osmi dětmi. Nyní žije v Parc Celtique, sportovním stadionu předělaném na neoficiální tábor pro vysídlené osoby v okrese Solino. „Je to bída, nemáme vůbec nic. Nejvíc potřebujeme jídlo, latríny a místo, kam složit hlavu.“

Podobných neformálních zařízení pro vysídlené lidi je teď v Port-au-Prince asi osm — hlavně ve školách, na stadionech, případně v kostelech. Všechna jsou přeplněná a charakterizují je nevyhovující hygienické podmínky.

„Spousta lidí spí venku na horkém či vlhkém betonu bez matrací, chybí pitná voda i jídlo,“ říká Mariana Cortesi, koordinátorka aktivit Lékařů bez hranic. „Někdy tam nejsou vůbec sprchy, takže se lidé myjí v kbelících na otevřeném prostoru nebo za kusem plachty. Jinde zase zcela postrádají latríny. Tyto podmínky vytvářejí ideální podhoubí pro šíření infekčních onemocnění jako je průjem nebo třeba covid-19.“

Lékaři bez hranic v řadě z těchto míst poskytují primární zdravotní péči. Zaopatřují také pitnou vodu a sanitační zázemí. Vysídlení lidé však nutně potřebují další humanitární podporu.

Oběti násilí

Nebezpečí se nevyhýbá nikomu. Zastřelen byl v květnu i zaměstnanec Lékařů bez hranic, když se vracel domů z práce. Kvůli eskalujícímu násilí už musela organizace přemístit dvě svá zdravotnická zařízení.

Týmy zdravotníků v Port-au-Prince denně přijímají pacienty se střelnými zraněními, bodnými ranami nebo známkami přepadení. „Když v některé čtvrti vypuknou střety, máme během jednoho dne tucty nových pacientů. Snažíme se poskytovat kvalitní péči všem, někdy je to ale velmi těžké,“ říká Tania Joachim, sálová sestra Lékařů bez hranic v nemocnici
v Tabarre.

Manuelle Linu, ženu těhotnou s dvojčaty, srazila auta ozbrojených skupin, když se vracela domů z trhu. Vážně zraněnou ji přijali v nemocnici v Tabarre. „Měla jsem zlomenou nohu a pár žeber. Udělali mi sonograf. Můj chlapeček i holčička se ještě normálně hýbali. Den na to jsem ale o oba přišla.“

Sexuální násilí a palivová krize

Alarmujících čísel dosahuje i počet lidí, kteří se setkali se sexuálním násilím. Na Haiti ho zažila každá osmá žena mezi 15 a 49 lety. Lékaři bez hranic proto v zemi 24 hodin denně provozují linku pro přeživší, specializovanou kliniku v Port-au-Prince a projekt zaměřený na sexuální zdraví v Gonaïves. Obětem poskytují také bezplatnou psychologickou pomoc.

Od roku 2015 organizace ošetřila přes 7 tisíc přeživších sexuálního násilí — více než v polovině případů šlo o nezletilé do 18 let.

Pro přeživší je často náročné se do zdravotnických zařízení dostat. Palivová krize obecně znesnadnila pacientům přístup k péči a nemocnice čelí řadě výzev, aby zůstaly otevřené. „Cena za dopravu v hlavním městě pětinásobně zdražila, což znamená, že spousta lidí nemá jak dojet do zdravotnických zařízení, která zůstala otevřená, aniž by museli jít několik hodin pěšky“, uvádí Mariana Cortesi. „Nevím, co by naši pacienti dělali, kdyby jim Lékaři bez hranic už nemohli poskytovat bezplatnou zdravotní péči“, dodává Joachim. „Situace na Haiti je katastrofická. Nezbývá než věřit, že se to dá změnit.“

2
Vytisknout
4316

Diskuse

Obsah vydání | 30. 11. 2021