Stále těžko dostupné očkování pro zranitelné skupiny

9. 9. 2021 / Kateřina Duchoňová

čas čtení 3 minuty


Proočkovanost seniorů v naší republice by měla být ideálně kolem 90%, k tomu máme zatím stále bohužel daleko. Několik stovek tisíc seniorů nad 60 let zatím nedostalo ani první dávku vakcíny (podle aktuálních dat ÚZIS až 19% této populace). Bezmála 80 tisíc lidí nad 80 let zůstává stále bez vakcíny. Navíc u očkovaných seniorů klesá půl roku po očkování hladina protilátek, takže bude nutné jejich přeočkování.

 Mnoho seniorů žije osaměle, nejsou v kontaktu s rodinou nebo nemají dostatečný přístup k informacím. Také v některých menších městech nejsou očkovací centra a lidé v pokročilém věku mohou mít problém s mobilitou. Ti, kteří mají velké potíže s hybností, mají problém i s dopravou k praktickému lékaři, možnost očkování v jeho ordinaci tedy nemusí nic řešit a návštěvy praktiků v domovech jejich pacientů nejsou povinné. Záleží jen na dobré vůli lékaře a jeho časových možnostech,které bývají velmi limitované. Někteří senioři se natolik obávají možné nákazy,že se vůbec nechtějí pohybovat ve zdravotnických zařízeních včetně očkovacích center, aby nepřišli do kontaktu s větším množstvím lidí. Navíc stále existují zařízení, zvláštˇněkteré léčebny dlouhodobě nemocných na venkově, kde není očkování aktivně nabízeno nebo je obtížně dostupné. Mám vlastní zkušenost a zkušenosti blízkých přátel, že mnohé LDN vypadávají oproti domovům pro seniory ze systému. V těchto zařízeních jsou často pacienti, kteří trpí různými kognitivními poruchami a nemusí být schopni realisticky posoudit situaci a říci si o vakcínu sami. Je to potom na tlaku ze strany rodinných příslušníků. Co když ale tito pacienti rodinu nemají nebo příbuzní patří mezi odpůrce očkování ? Je samozřejmé, že musí být vždy posouzeny případné kontraindikace.

V České republice budou opět nejvíce ohroženi právě senioři ve velkých zdravotnických nebo sociálních institucích. Vzhledem k tomu, že zde stále není dostatečně rozvinutá sítˇslužeb umožňujících důstojné dožití v domácím prostředí, tak tato zařízení čítají až stovky klientů, což je z hlediska možnosti nákazy rizikové. Stejně jako množství personálu, které je u těchto klientů potřeba.

Problematický přístup k očkování je také lidí s těžšími duševními poruchami. Mnoho z nich rovněž žije osaměle, mnohdy trpí velkou vztahovačností, zřídka vychází z domu, na kontroly k lékaři dochází sporadicky nebo vůbec. Zdaleka ne všude fungují terénní psychiatrické týmy.

Nízký přístup k informacím a do lékařských ordinací platí také pro sociálně vyloučené lokality a lidi bez domova.

Pokud v systému očkování selhává stát, tak v některých místech pomáhají kraje, charitativní organizace nebo neziskové organizace jako např. Diecézní charita Brno nebo společnost Podané ruce, které zajištˇují mobilní očkovací týmy. Ty se ale stále soustředí spíš na větší města a instituce.Se zmapováním dosud nenaočkovaných lidí by mohly pomoci zdravotní pojištˇovny. Je potřeba také vyvíjet úsilí o přeočkování zdravotníků a sociálních pracovníků.

Tyto kroky by měly být v co největším zájmu nás všech, pokud chceme předejít zvýšené úmrtnosti, zahlcení nemocnic a tvrdým restrikcím.

0
Vytisknout
6083

Diskuse

Obsah vydání | 17. 9. 2021