Rasismus. Homofobie. Misogynie.
1. 2. 2024 / Jiří Hlavenka
Já budu dneska docela hnusnej, smím? Jsem naprosto přesvědčený, že konání, která se porůz...28. 8. 2020 / Kateřina Duchoňová
Z nedávného anonymního průzkumu spolku Mladí lékaři vyplynulo, že mladé lékařky často na svých pracovištích čelí sexismu a setkávají se s ním ve velké míře už během studií na lékařských fakultách.
O
výsledcích šetření informoval také zpravodajský server
iRozhlas.
Tato situace je dle dotazníkové studie také jedním z
podstatných důvodů, proč se někdy lékařky rozhodují zcela
změnit profesi nebo hledat uplatnění v zahraničí.
Podle vládní analýzy z letošního roku je
třetina českých lékařů starších 60 let.
V této neutěšené situaci, kdy většinu
maturantů dlouhé a náročné studium medicíny příliš neláká,
se studentky na lékařských fakultách setkávají ještě s jinými
překážkami než jen obtížností studia. Je jim některými
vyučujícími dáváno najevo, že jako ženy na studium nemají a
měly by se raději věnovat něčemu méně zatěžujícímu. Což
je z jejich pohledu hlavně domácnost a založení rodiny.
Sama jsem během studia zažila
profesora fyziologie, který na přednášce zdůrazňoval, že muži
jsou pro medicínu dobře intelektově vybaveni, ale ženy to
většinou musí jen vydřít. Další vyučující zmínil, že
bychom se mnohem lépe hodily k plotně a jestli školu raději
nechceme včas zabalit. Kamarádkám z jiné fakulty během zkoušky
z anatomie zkoušející pouštěl slepici na klíček, aby jim
názorně předvedl, jak je on sám vidí.
A podobných příběhů
bylo nepřeberné množství.
Bohužel promocí to ještě zdaleka
nekončí. U přijímacích pohovorů do zaměstnání místo dotazů
na vzdělání, znalosti a dovednosti, padají otázky směřující
do soukromého života. Mladé lékařky jsou vystaveny otázkám
jestli mají přítele, zda jsou vdané, plánují do budoucna rodinu
nebo jestli užívají antikoncepci. Většinou s dovětkem, že je
to sice nekorektní, ale přesto jsou to důležitá kritéria. Někdy
se hodnotí i vzhled.
I já
osobně jsem si podobné dotazy zažila a mnoho mých kolegyň také.
Například kolegyně z jiného zařízení se zajímala o uvolněné
místo na našem pracovišti. Měla atestaci, několik let praxe,
zájem o obor, aktivně se vzdělávala, pacientům se věnovala
pečlivě a s empatií. Přesto se dokonce mě zkoušel nadřízený
doptávat na podrobnosti jejího osobního života včetně
případného partnera a dětí a neopomněl ani nemocnost.
Na
profesní předpoklady se už nezeptal, i když samozřejmě i takové
otázky patří přímo na pohovor a nikdo si nemůže dělat úsudek
na základě toho, co se dozví bokem od jiných kolegů. Bohužel i
toto je stále zažitá praxe.
V některých státních nemocnicích dokonce k výběrovému řízení ještě před pár lety vyžadovali lékařské potvrzení, že adeptka není těhotná. Nevím, jak je tomu dnes. Problémem zůstává i nerovné finanční ohodnocení, smlouvy na dobu určitou u žen lékařek, nedostatečná nebo žádná ochota poskytovat částečné úvazky u lékařek s dětmi, nízký počet míst v dětských skupinách a mateřských školách při nemocnicích.
A
kromě sexistických poznámek často na poradách (kde byli přítomni
i stážisté z jiných nemocnic nebo medici) zaznívaly z úst
nadřízených i homofobní a xenofobní poznámky o buzerantech nebo
černých hubách ( označení se týkala většinou pacientů, ale
někdy třeba i zdravotníků z jiných oddělení, nemocnic apod).
To vše v situaci, kdy je české zdravotnictví vzhledem k nedostatku personálu dlouhodobě na pokraji kolapsu. Osobně by mě zajímalo, jestli čtenářky/čtenáři mají podobné zkušenosti atˇuž v roli zdravotníků nebo pacientů a také zda se podobné problémy ve větší míře objevují v jiných zemích a případně v jaké podobě.
Diskuse