Vlády na klimatických jednáních v Madridu reagovaly na sílící naléhavost krize částečným připuštěním faktu, že cíle snižování uhlíkových emisí jsou příliš slabé, ale jen malým množstvím konkrétních plánů na jejich posílení v souladu s Pařížskou dohodou, napsala Fiona Harveyová.
Ohromujícím zjištěním, nesmírně nebezpečným pro všechny země světa, je, na základě čtvrtečních britských všeobecných voleb, že k drtivému volebnímu vítězství stačí donekonečna opakovat jednoduchou lež, skládající se ze tří slov: "Get Brexit done! - Uskutečníme brexit!" O šokujícím dopadu gobbelsovského volebního vítězství lháře a podvodníka Borise Johnsona nejen na Británii, ale na celý svět, hovoří s Janem Čulíkem v tomto Rozhovoru Britských listů Bohumil Kartous. Rozhovor se vysílá na Regionální televizi, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od neděle 15. prosince 2019.
Bohumil Kartous hovoří s Marií Salomonovou z projektu Nevypusť duši.
Byla to původně facebooková kampaň cílená především na studenty, snažící
se destigmatizovat duševní onemocnění a zdůrazňovat význam prevence. Ta
kampaň se rozšířila a oslovuje nyní studenty, žáky i učitele středních a
základních škol. Autorky projektu studovaly ve Velké Británii a
inspirace jejích projektu pochází odtamtud. Rozhovor se vysílá na
Regionální televizi, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a
na kabelu i na internetu, od pátku 13. prosince 2019..
Všechny Rozhovory Britských listů jsou nyní k
dispozici ke stažení v audiu jako podcasty, k poslechu na vašem mobilu
kdekoli. Informace ZDE
Lídr britských labouristů Jeremy Corbyn se po nejhorší volební porážce strany za více jak 80 let sotva ve funkci dočká uskutečnění snů, na něž se tak těšil ZDE. Šlo o toužebné přání, aby volič negativní dopady brexitu nakonec připsal výhradně konzervativcům, kteří odchod z EU iniciovali - a Corbyn předstoupil před národ s radikálním programem jako spasitel.
Kdo má pevné nervy, neměl by si nechat ujít vynikající film Jiřího
Havelky Vlastníci, vzniklý v koprodukci České televize a CinemArtu. Jako
většina českých filmů, snad proto, aby se nalákali diváci do kina,
snímek je inzerován jako komedie. Ve skutečnosti je to horor.
V
silně metaforickém filmu, odehrávajícím se skoro po celé půl druhé
hodiny v jediné místnosti, vystupují majetníci bytů jednoho činžáku,
účastnící se "schůze vlastníků bytových jednotek". Film je však
varovným, velmi realistickým obrazem toho, co je v dnešní České
republice. Jednotlivé typy vlastníků, hašteřících se sprostě kolem
zasedacího stolu, lze interpretovat jako představitele nejrůznějších
společenských skupin v dnešním Česku. Neštastný pan Švec, který hlasuje i
za svou přestárlou maminku, právě odvezenou do nemocnice, je
metaforickým představitelem dnešních českých důchodců, nebo prostě
obyčejných lidí, kteří hlasují tak či onak, ačkoliv nemají páru ani o
tom, jak se hlasuje a o čem se hlasuje a co to vlastně způsobí. (Totéž samozřejmě dnes např. i v Británii či v USA.)
Varuje ten film vlastně dnes před demokracií? Podmínkou fungování demokracie vždycky byly kvalitní školství a kvalitní média a odpovědně informovaný občan. To dnes nemáme, tak vznikají docela závažné otázky. Ty vznáší velmi drasticky i tento film.
Politika nebyla zřejmě dosud nikdy tak polarizována a tak ochromena lhaním, píše vědecká editorka britského serveru The Conversation Miriam Frankel. Pokusy zabránit vzestupu fake news a konspiračních teorií víceméně selhaly. Existuje tedy vůbec nějaká naděje na obnovení vlivu pravdy?
Z výzkumu vyplývá, že zřejmě ano. Klíčem je pochopit to, co vede lidi k tomu, že ignorují pravdu, nikoliv se snažit je vzdělávat fakty.
Nejde totiž o nevědomost, ale o to, že lidé potřebují, aby je přijala skupina, a tak se nedělají věci, které by je ze skupiny mohly vyloučit. Tato potřeba je hluboce zakořeněná v evoluci. Často způsobuje, že popíráme fakta, která jsou v rozporu se systémem toho, v co věří skupina.
Jestliže vaše skupina silně protestuje proti očkování nebo nevěří v globální oteplování, často dáte nevědomky přednost tomu, abyste se v této věci nedostali do konfliktu - i když fakta dokazují, že vaše skupina nemá pravdu.
Nositel Nobelovy ceny Richard Thaler a další behaviorističtí ekonomové dokazují, že pouhé poskytování dalších a lepších faktů už polarizovaným skupinám vede jen k hlubší polarizaci těchto skupin. Thaler dovozuje, že lidé jsou hluboce iracionální a fungují na základě škodlivé zaujatosti. Nejlepším způsobem je proto provést trik našemu iracionálnímu mozku - například změnit očkování proti spalničkám z povinného přihlášení se k němu na opačný proces - očkuje se automaticky a lidé přitom mají možnost to odmítnout.
Taková řešení však pořád ještě neřeší, co dělat s polarizovanou, proti faktům se bouřící společností.
Mikael Klintman z univerzity v Lundu zjistil, že odporu vůči znalostem je nejlépe porozumět jako projevu společenské racionality. Lidé jsou společenská zvířata: nejdůležitější je pro nás být součástí nějakého kmene.
V případech, kdy jsou věcné znalosti a přítomnost ke kmeni v konfliktu, dáváme přednost členství v kmeni a opustíme fakta. V jednom velkém experimentu se ukázalo, že jak liberálové, tak konzervativci se odmítli účastnit rozhovorů s lidmi na druhé straně o strategii vůči užívání drog, o trestu smrti či o vlastnictví zbraní. Odmítli tuto možnost i tehdy, když jim bylo nabídnuto, že za rozhovor s opačnou stranou dostanou zaplaceno. Vyhnout se informacím od opozice totiž umožnilo lidem nemuset kritizovat názory své vlastní komunity.
Z evolučního hlediska dáváme totiž přednost příslušnosti ke kmeni před fakty. Sociální vyloučení bylo totiž pro jedince v minulosti nebezpečné - znamenalo, že vás sežere divá zvěř. Individualisté měli daleko menší šanci na přežití a na rozmnožování. Být ochoten odmítat fakta je evoluční, genetická adaptace lidí na nebezpečný způsob života v prvobytně pospolné společnosti.
Skupiny, jichž jsme součástí, také utvářejí naši totožnost, takže je pro nás obtížné ze skupiny odejít a připojit se k jinému kmeni. Lidem, kteří neustále přecházejí od jedné skupiny do jiné, se také méně důvěřuje, i v té nové skupině. ZDE
Společnost #Proficredit je zřejmě největším šmejdem v oblasti půjček na českém trhu. I krajský soud je v pravomocném rozsudku označuje jako obchodníky s chudobou. Co na to @tomio_cz, který s jejich majitelem Beranem chodí na tenis? https://t.co/myJLh3ktKV
Křesťan by měl vědět, že
ráj na zemi vybudovat nelze. Zejména konzervativní křesťan,
který má skepsi k pokrokářům, představujícím si, že až se
zvládne to a ještě ono, tak už budeme mít téměř ráj.
Proto mne překvapuje, když
někteří křesťané, zvláště konzervativní, pláčou nad
úpadkem moderní doby. Eutanazie, interrupce, manželství
homosexuálů. Ano, tolerovali by dobré úmysly za těmito jevy,
kdyby se v nich dobro dalo vydestilovat dokonale od zla. Např.
eutanazie: je hezké, že chcete člověku splnit jeho přání
zemřít, ale nesmí to být smrt, jinak ho zabijete, a to je
nepřípustné.
Podvod v celostátním měřítku: Jordan and Anthony z města Burnley,
kteří jsou zaměstnáni jen na základě smluv nezaručujících jim žádné
pracovní hodiny, žijí v jedné místnosti. Jejich priorita? Trvalé
zaměstnání a normální byt.
"Máte naději, že vás Boris Johnson osvobodí z chudoby?"
"Ano, absolutně."
Fraud on a national scale.
Jordan & Anthony from Burnley,
working on zero hour contracts, living out of a bed sit. Their priority?
Permanent employment & housing.
"Have you got hope that Boris Johnson can lift you out of poverty?"
Divoký brexit znovu na stole. Učinit divoký brexit ještě pravděpodobnější je nesmírně neodpovědné. BJ okamžitě dokazuje, jak rychle je ochoten ohrozit ty, kdo mu minulý týden dali důvěru.
Making No Deal even more likely is extremely reckless. Within days BJ demonstrates how quickly he is prepared to play fast and loose with those who put their faith in him just o last week. https://t.co/cCnALlTDht
Boris Johnson chce
"splnit" svůj předvolební příslib "Get Brexit Done" (Realizuji brexit)
tím, že tento týden včlení do zákona rozhodnutí, že Británie odejde z
Evropské unie stůj co stůj do 31. 12. 2020.
Po formálním odchodu z
EU dne 31. 1. 2020 přechází Británie do tzv. přechodného období, kdy si
zachová všechny výhody členství v EU, ale nebude mít už v Bruselu žádné
rozhodovací pravomoci. Dohodnuta s Bruselem je pouze smlouva o odchodu,
neexistuje žádná úmluva o budoucím vztahu Británie k EU, obchodním,
bezpečnostním a jiným. O tom se má teprve začít vyjednávat a uzavření
obchodní dohody mezi EU a Kanadou trvalo sedm let.
Zatímco se lídři EU sešli v Bruselu na prosincové jednání Evropské rady, po celé Británii šli voliči k volbám, které měly odblokovat brexit. Výsledek je rozhodující. Elektorát rozhodl o masivní většině 78 poslanců pro Borise Johnsona, což jeho vládě umožní zajistit ratifikaci dohody o odchodu z EU, napsala Brigid Laffanová.
Svádí to k závěru, že Boris Johnson fundamentálně změnil britskou politiku. Omračujícím volebním vítězstvím si zajistil většinu v Dolní sněmovně, která by v normálních časech signalizovala až deset let nepřetržité vlády konzervativců. To může přinést nejen nový vztah mezi Británií a EU, což bude první Johnsonova starost, ale také dalekosáhlé přesuny v britském elektorátu, napsal Peter Harris.
Je to poněkud trapné, ale musíme znovu zdůraznit, že za nynější míry finanční podpory od čtenářů Britské listy do několika měsíců skončí.
V nynější stále se zhoršující domácí české politické situaci jsou Britské listy jedním z mála seriozních a nezávislých informačních zdrojů, přinášející do uzavřeného českého prostředí otevřenou debatu z vnějšího světa a neúplatnou analýzu domácích poměrů, která není závislá na žádné kmenové příslušnosti znesvářených domácích aktivistických skupin.
Ano, samozřejmě, nezávislé myšlení bolí. Vždycky se pobavím nad občasnými zuřivými reakcemi od čtenářů s klapkami na očích a uších, kteří nám důrazně oznamují, že přestávají Britské listy číst, jako by jejich čtením dělali NÁM milost. Jestliže se však někdo zuřivě rozhodne odstřihnout se od seriozních, otevřených informací z vnějšího světa, je to jeho blbost... :)
Vydávání Britských listů není zadarmo. Potřebujeme na jejich provoz přibližně 70
000 Kč měsíčně a v tom ohledu plně závisíme na finanční podpoře našich
čtenářů. Zvlášť v dnešní době, když už v kmenově rozdělené české
společnosti existuje jen minimum informačních zdrojů, které nejsou
závislé na nějakém oligarchovi či politickém seskupení, a je jen málo
serverů jako Britské listy, které přinášejí otevřené a věcné informace o
situaci v zahraničí, která výrazně ovlivňuje to, co se děje v ČR, je
role Britských listů nezastupitelná.
V současnosti však nevybereme měsíčně tolik drobných příspěvků od našich
čtenářů, aby nám finanční rezerva neklesala. V takovéto situaci do pár
měsíců zkrachujeme. Pokud si přejete, aby byl i nadále v české
společnosti slyšen nezastupitelný hlas Britských listů, prosíme,
přispívejte pravidelně na jejich provoz částkou cca 200 Kč měsíčně.
Tak to tu máme. Labouristé těžce prohrály všeobecné volby v Británii, přišli celkem o 59 poslanců a umožnili konzervativcům prosazujícím tvrdý brexit největší vítězství od Thatcherové v roce 1987. Stalo se to, o čem mnozí z nás hovořili - a je to horší, než jsme mohli předpokládat, napsala Bonny Brooksová.
Především
díky hlasům ANO, KSČM a ČSSD dnes Poslanecká sněmovna opětovným
přijetím novely zákona o drahách označila všechny stromy rostoucí v
okolí drážních tratí za nebezpečné. V praxi tento cejch způsobí kácení
stovek tisíc zdravých stromů. Statistiky Drážní inspekce však potřebu
takto radikálního zásahu nepotvrzují.
Pro zachování
současného přístupu ke kácení dřevin zvedli ruku zástupci a zástupkyně
ODS, STAN, Pirátů, TOP 09, SPD, Jan Čižinský (KDU-ČSL), Jan Chvojka a
Roman Sklenák (oba ČSSD).
Problematickou pasáž v § 10 [1]
doporučil odstranit Senát právě kvůli neadekvátnosti navrhovaného
řešení. Srážky vlaků se stromy [2] totiž v porovnání s dalšími typy
dopravních nehod [3] nedosahují počtů, pro jejichž řešení by bylo nutné
sáhnout k rozsáhlému pokácení stovek tisíc zdravých stromů se značnou
ekologickou hodnotou.
Zdá se, že dlouhá léta vnucováním katolické církve Polákům nyní konečně
přináší výsledky. Z nedávno provedeného průzkumu veřejného mínění
vyplývá, že povolání kněze se ukázalo být jedním z nejméně
respektovaných ze 31 profesí, na jejichž prestiž byli respondenti dotazováni. Horší pověst než kněží
mají v Polsku už jen politikové a makléři. A není divu, protože zatímco
někteří nábožensky založení katolíci církev stále ještě hájí, pro
většinu Poláků je církev nyní spojována s chtivostí peněz, s politickým
vlivem a s utajováním pedofilních skandálů.
Vždy když si řeknete, že s ničím blbějším už nemohou přijít, dokážou
překonat sami sebe a přimět vás k zírání s otevřenou pusou.
Národní investiční plán (pročetl jsem si to za vás) má deset priorit -
deset tzv. strategických oblastí. Člověk by řekl, že výraz priorita
znamená věc nejvyšší důležitosti, tedy něco kam půjde nejvíc prostředků,
nejvíc peněz, nejvíc úsilí. Vyjmenuji pět, tedy celou polovinu z těchto
strategických oblastí:
- Vzdělávání a sociální věci - Kultura - Regiony, krajina, zemědělství - Výzkum, vývoj, inovace a digitalizace - Zdraví
Jak je vidět z níže uvedeného grafu, tyto oblasti ("strategické
priority!") jsou v podobě těch nejužších čáreček. Vzdělávání celých
0,58%! Kultura úžasných 0,6%! Sociální věci 0,58%! Zdravotnictví 2%! Jen
to zemědělství má celá 4,6%, přičemž si dovedeme živě představit, co to
v podání Agrofert-landu bude znamenat.
9. listopadu
1989 jsem cítila hrdost z pádu berlínské zdi a brečela jsem
štěstím. O několik dní později na mě udělala obrovský dojem
fotografie, kterou jsem viděla v jednom francouzském časopise -
fotografie demonstrantů v Praze, kteří seděli na zemi se
svíčkami a květinami před po zuby ozbrojenými policisty,
výhrůžně skrytými za průhlednými štíty. Natolik mě oslnila
odvaha demonstrantů a jejich morální poctivost, že jsem se v tu
chvíli zamilovala do Československa. O několik měsíců později
jsem napsala svůj první akademický text o Chartě 77 a
následujícího roku magisterskou práci o Václavu Havlovi, v níž
musela má kritická mysl zápolit s těžko skrývaným obdivem a
respektem.
Jinými slovy,
sametová revoluce a její euforická atmosféra ovlivnily běh mého
života stejně tak, jak ovlivnily život tolika jiných lidí. Ale
je spravedlivé říci, že ne všechny přísliby revoluce byly
naplněny a je na čase samotnou revoluci kriticky zkoumat. Text,
který následuje, poprvé vyšel na serveru Public
Seminar,
který funguje jako blog prestižní New School v New Yorku. Ten text
je míněn jako úvodní prohlášení, které má vyvolat diskusi,
nikoliv jako odhalení nějaké definitivní údajné "historické
pravdy" o sametové revoluci. Není to ani nijak nová
interpretace - dala jsem jen dohromady útržky výzkumu několika
historiků a pokusila jsem se je složit do souvislého narativu.
Nedávno jsem na Britských
listech
apelovala na to, aby došlo k celonárodnímu smíření ohledně
komunistické minulosti. Nyní tvrdím, že k němu může dojít až
po kritické a sebekritické debatě, takové, jakou požadoval Havel
ve svých slavných esejích Dopis
dr. Gustávu Husákovi
(1975) a Moc
bezmocných
(1978).
17. listopad 2019
byl třicátým výročím sametové revoluce v Československu. Tato
revoluce byla v mnoha ohledech okouzlující, ale vytvořit zralou
demokracii z ničeho je nesmírně obtížné, ne-li nemožné.
Zdánlivý úspěch této revoluce skrýval nedostatky, které se v
onen klíčový okamžik zdály vedlejší, avšak vrátily se a
dnešní křehkou demokracii trápí. Za důraz na právní
kontinuitu a na vyloučení každého násilí v roce 1989 se později
těžce zaplatilo poklesem popularity, a časem i legitimity
postkomunistického režimu v České republice.
v článku zmiňujete "pozoruhodné materiály od novinářky Saši Uhlové". Ty
jsou ovšem z roku 2017.
Udělal jsem v malém totéž, co Saša Uhlová, ale
už podzim roku 2001 (a bez dotace 0,5 mil.) Už tenkrát jsem tušil, že
nám prekarizace práce nepřinese nic dobrého. i když zase se tak moc
zatím neděje.
U moci je oligarcha s majetkem nainvestovaným v Německu a dolů se ho
snaží dostat oligarchové s investicemi v Rusku a Číně sponzorující
pravicové strany, Trikolóru třeba konkrétně Home Credit. V Čechách nic
divného. Tady je nutné se na věci dívat vzhůru nohama, pak dávají smysl.
Když se v zahraničí rozhořívá krize, američtí lídři se často nejdříve obracejí k sankcím a podobným věcem. Ale Pentagon jedná, jako by na ekonomickém přinucení nezáleželo, napsali Elisabeth Rosenbergová a Jordan Tama.
Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.
Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.
Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.
Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty.
Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů.
Americký ministr obrany Mark Esper v pondělí prohlásil, že žádá od Ankary vysvětlení hrozeb ohledně uzavření dvou strategických vojenských základen využívaných Spojenými státy v Turecku.
Donald Tusk se vrací do polské politiky hyperaktivitou v médiích. Když přede dvěma týdny skončilo jeho funkční období předsedy Evropské rady, propagoval svou novou knihu, vyzval k demonstracím proti vládní justiční reformě, kritizoval vládní program sociálních transferů a její postoj ke změně klimatu na skončeném summitu v Madridu. Kromě toho naznačuje, že by ještě mohl kandidovat na prezidenta.
Propad ruské ekonomiky po roce 2014 nebude napraven ani k roku 2024. Zejména nedojde k obnově nominálního objemu HDP v tvrdé valutě, upozorňuje Anastasija Baškatovová.
Lídr maďarských socialistů Bertalan Tóth o víkendu prohlásil, že spolupráce mezi řadou opozičních stran nabízí příležitost k vypracování "programu národního minima" pro všeobecné volby v roce 2022.
Estonsko ve standardizovaných testech pro patnáctileté zvítězilo nad všemi evropskými zeměmi. Ve vyučování vědy bylo čtvrté na světě, ve čtení páté, v matematice osmé. Přitom Estonsko vydává na školství o 30 procent méně peněz, než je průměr členských zemí OECD.
Tak co dělá Estonsko správně?
Estonsko očekává vysoký standard od všech dětí a dává jim potřebné zdroje, aby dosáhly úspěchu. Učebnice, obědy a doprava jsou pro všechny děti zadarmo. Estonsko svého menšího rozpočtu na školství využívá chytrými způsoby. Staví nové, efektivní školní budovy, které dlouhodobě používají méně zdrojů. Estonsko zvyšuje platy učitelů, aby přilákalo do školství inteligentní kandidáty. Na venkově či ve městě, na malém či velkém městě, všechny školy předpokládají, že jejich žáci dosáhnou vynikajících výsledků. V Estonsku má rodinné zázemí dítěte menší dopad na jejich školní výsledky, a tak je vazba mezi socioekonomickým statusem dítěte a jeho schopnostmi číst menší, než je průměr OECD.
Učitelé mají autonomii. Mohou si zvolit vlastní přístup, pokud dodržují osnovy. A aby bylo zajištěno, že učitelé fungují co nejlépe, když mají možnost jednat svobodně, Estonsko zaměstnává jen učitele s magisterským vzděláním.
Estonsko rychle přijalo digitální technologii. Bylo jednou z prvních zemí, která dala do osnov digitální vzdělávání. Do roku 2020 musejí všechny školy být schopny užívat jen digitální vyučovací materiály. Dvakrát větší počet estonských dětí končí jako počítačoví odborníci, než je průměr OECD,
Šest leteckých úderů v pondělí odpoledne bylo zaměřeno proti sítu na obilí a proti táboru IDP nedaleko města Bench. Ruská a Asadova letadla usmrtila dvě děti.
Regime and Russia's warplanes return to spread death again in #Idlib... Scenes from the White Helmets work on recovering the bodies of two children who were killed after 6 Russian airstrikes targeted a grain sieve and an IDP camp near #Bench City this afternoon. pic.twitter.com/U3BvxuRFpn
Dokument, který dne 16. prosince podepsali v Budapešti primátoři Bratislavy, Budapešti, Prahy a Varšavy:
Respektujeme své historické svazky a společné kulturní dědictví;
Jsme si vědomi regionální role našich měst při podpoře inovací, hospodářského růstu a prosperity;
Jednáme
na základě sdílené historie komunistického útlaku, prodemokratických
hnutí, třiceti let společenské a hospodářské transformace a patnácti let
členství v Evropské unii;
Pevně podporujeme hodnoty lidské
důstojnosti, demokracie, svobody, rovnosti, zákonnosti a lidských práv
tak, jak jsou zakotveny v dohodách EU;
Znovu potvrzujeme potřebu
ochrany každého jednotlivce a společenských, etnických či jiných
menšinových skupin před diskriminací, jak ji definuje Charta základních
práv Evropské unie;
Přiznáváme problémy, jimž čelí naše města,
zejména klimatickou krizi, nerovnost, bytovou krizi, stárnoucí
obyvatelstvo, sociální stratifikaci a vytváření politických kmenů;
Podporujeme a povzbuzujeme občanskou spolupráci a aktivismus;
Uvědomujeme
si přidanou hodnotu pro naše města a jeho obyvatele, která vyplývá z
mezinárodní spolupráce obecně a ze sítí měst konkrétně.
Proto my, primátoři Bratislavy, Budapešti, Prahy a Varšavy tímto slibujeme:
PPF
Gate jako projev české mutace ideologie ukořistěného majetku
Chvilku
se mohlo zdát, že pojem „obrana tradičních hodnot“ bude jenom
obskurním slovním spojením sloužícím k identifikaci
s politickým projektem Trikolóra Václava Klause ml.
Pod
dojmem poslední etapy bobtnající kauzy PPF Gate je ale čím dál
tím více zjevné, že „obrana tradičních hodnot“ je
eufemistickou zkratkou ideologie lobující za tradiční rozdělení
sil (za ty, co mají), a v první řadě tedy za tradiční
uhlíkovou ekonomiku, jejího největšího mezinárodního
proponenta, tedy Putinův Kreml a jeho strategické partnery,
především Čínskou lidovou republiku.
Představa,
že masa voličů kdy vážila na miskách vah programy, kterým do
detailu porozuměla, je samozřejmě absurdní. K čemu by asi ti
voliči tak dospěli? Bylo by to jako často v akademických
diskusích, kdy se vytvářejí složité filozofické konstrukce jen
k tomu, aby člověk hájil to, co si tak jako tak myslí na základě
osobních vazeb a zkušeností?
V
reálných volbách převáží pár témat a ta ostatní se s nimi
svezou. Dobrého politika si představuji tak, že sice ví, že
existují mnohem důležitější témata, než jsou ta, která právě
hýbou veřejným míněním, ale právě proto, aby se dostal k
moci, kde bude moci prosadit to podstatné, na ně nebude klást v
kampani hlavní důraz
– a soustředí
se na to, co jej může dostat k moci.
In
9 November 1989 I was elated by the fall of the Berlin Wall and cried
with happiness. A few days later, I was extremely impressed by an
image I saw in a French magazine: that of demonstrators in Prague,
sitting on the ground with candles and flowers and facing policemen
that were armed to the teeth and holding their transparent shields in
a threatening way. I was so dazzled by the demonstrators’ courage
and moral rectitude that I fell in love with Czechoslovakia there and
then. A few months later I wrote my first scholarly work on Charter
77 and the following year my masters thesis on Václav Havel, in
which I had to struggle to exert any critical mind over my
hard-concealed exaltation.
In
other words, the Velvet Revolution and its euphoric atmosphere
determined the course of my life, as it did of so many other
people’s. However, it is certainly fair to say that not all
promises of the revolution were fulfilled and it is time to
critically examine the revolution itself. The following text was
first published by Public Seminar, which functions as the blog of the
prestigious New School in New York. It is meant as an opening
statement for a discussion, not as a revelatory, definitive, would-be
“historical truth” on the Velvet Revolution. It is not even a
novel interpretation - I only put together fragments of research by
several historians and tried to bring them together in a coherent
narrative. I recently argued in the columns of Britské listy for a
national reconciliation concerning the communist past. I now argue
that the latter can only occur after a critical and self-critical
debate, one of the kinds that Havel was advocating for in his famous
essays Letter to Dr Gustáv
Husák (1975) and The
Power of the Powerless (1978.)
November
17th,
2019 was the thirtieth anniversary of the Velvet Revolution in
Czechoslovakia. This revolution, marvelous though it was, and its
aftermath, I believe, demonstrates that creating a mature democracy
out of thin air is exceedingly difficult, if not impossible. The
apparent success of the revolution hid flaws that appeared to be of
secondary importance at that pivotal moment, but that came back to
haunt the fragile democracy. The premium placed on legal continuity
and on the disarming of any potential violence in 1989 would be paid
for dearly later on, in terms of the popularity, and even legitimacy,
of the country’s post-communist regime.
Už
třeba ta tradiční koleda o tom, že „Půjdem` spolu do
Betléma…“, nás o tom ujišťuje. Když římský císař
Konstantin mínil „definitivně“ stabilizovat státoprávní
poměry ve své rozlehlé říši a dospěl k závěru, že by tomu
mezi křesťany (jako příštím „sloupem“ projektu římského
občanství) mohlo doprovodně napomoci sjednocení představ o Boží
Trojici, nejdříve svolal – jak to pak vyplynulo z dalšího
náboženského dění – „první“ křesťanský církevní
koncil do Nikaje (roku 325 našeho letopočtu); a hned rok nato pod
jeho patronací byla doprovodně zahájena stavba chrámu „Narození
Páně“ v Betlémě. Takto mělo být již před skoro 1700
lety velkoryse projektovaným památníkem doloženo rodiště
Ježíše, příštího „Krista“. S ním spojujeme
v současnosti počtem věřících největší náboženskou
světovou obec dneška (byť vnitřně rozmanitě rozrůzněnou).
Evropská unie musí sdílet odpovědnost za příchod uprchlíků,
zdůrazňuje Řecko, a připravuje kontroverzní plány na výstavbu
"vězeňských" táborů pro migranty
Navzdory rozbouřenému moři a
temným zimním dnům do Řecka připlouvají stále další uprchlíci. V září
jich přišlo 10 551. Současná středopravicová řecká vláda, která
přislíbila tvrdší postoj vůči migrantům, je pod podstatným tlakem. Řecký
premiér Kyriakos Mitsotakis požaduje od EU, aby začala projevovat větší
solidaritu vůči Řecku a dalším frontovým státům, kteří si neporadí se
stále větším počtem příchozích uprchlíků a migrantů.
Poslanecká
sněmovna zítra opět projedná novelu zákona o drahách. Senát navrhuje z
jejího znění vypustit pasáž, která označuje všechny stromy rostoucí v
okolí dráhy za nebezpečné. Toto zákonné ustanovení by v praxi znamenalo
rozsáhlé kácení stovek tisíc zdravých stromů v okolí železnic,
tramvajových tratí i například podél lanovky na Petřín.
V listopadu 2019 přispěli čtenáři finančně na Britské
listy celkovou částkou 54 669,89 Kč, výdaje byly 73 689 Kč.
MNOHOKRÁT děkujeme všem věrným čtenářům, kteří na provoz Britských listů
finančně přispívají, - ale jak
vidíte z výše uvedeného grafu, směřujeme k nule. Trvale potřebujeme
poněkud vyšší, pravidelnou finanční podporu. Děkujeme.
Potřebujeme normálně cca 80 000 Kč měsíčně na provoz.
STAČILO BY, KDYBY Z 218 000 UNIKÁTNÍCH ČTENÁŘŮ BL ZA KAŽDÝ
MĚSÍC JICH PŘISPÍVALO KAŽDÝ MĚSÍC 400 ČÁSTKOU 200 KČ.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno
zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo
účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo
nám. 10, Praha 2.Čtenáři mohou přispět
na provoz Britských listů úvěrovou kartou na
adrese www.paypal.com po
jednoduché registraci odesláním částky na adresu
redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí
na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při
poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž
zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500
Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské
sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové
účely osobám, které v ČR platí daně.