Kauza Ur-Válková: Výmluvná ukázka postkomunistického marasmu

15. 1. 2020 / Karel Dolejší

Veřejnou debatou v posledních dnech zamávala kauza Zemanem vybrané kandidátky na příští ombudsmanku Heleny Válkové - právničky, která v době před rokem 1989 usilovně propagovala notoricky zneužívaný institut tzv. ochranného dohledu a na jejíž práci se podílel klíčový aktér loutkových politických procesů 50. let, bývalý prokurátor Josef Urválek.

1. srpna 1975 byl v Helsinkách podepsán Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) zahrnující kromě jiného veřejné závazky režimů východního bloku, podle zásady "respektování lidských práv a základních svobod, včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení".

V bodě VII. se signatáři helsinského závěrečného aktu zavázali, že budou "prosazovat a podporovat efektivní výkon občanských, politických, ekonomických, sociálních, kulturních a dalších práv a svobod, jež všechny vyplývají z vrozené důstojnosti lidské osoby a mají zásadní význam pro její svobodný a plný rozvoj".

Právnička Válková si ovšem čerstvé mezinárodní závazky ČSSR vykládala v tom smyslu, že "vrozená důstojnost lidské osoby" se skvěle snáší s institutem tzv. ochranného dohledu, podle nějž mohl kdokoliv skončit za mřížemi například jen proto, že ve veřejném prostoru přešel na druhou stranu přes ulici - do míst, které mu úřady jednoduše zakázaly navštívit.

Jakpak spolehlivě by asi Válková o dodržování lidských práv dbala dnes?

***

Navrhnout člověka, který se sám aktivně spolupodílel na porušování lidských práv starým režimem do úřadu ombudsmana, to je možné pouze v zemi, kde post premiéra právě zastává spolupracovník starorežimní tajné policie rozkrádající evropské i národní dotace ve prospěch firem, jež "nevlastní" (jako celá Djilasova nová třída komunistických režimů "nevlastnila" majetek, který výhradně sama užívala a kontrolovala) - a třetině českých voličů je věc dočista jedno.

Tím spíše je v současné ČR možno do stejného úřadu navrhnout notorického sběratele politických trafik Křečka, který byl již posledně hlavním protivníkem končící ombudsmanky Šabatové.

Teoreticky by si člověk do podobného úřadu představoval osobnost s jasným kreditem v dané oblasti (tedy v ochraně lidských práv) a spolehlivou osobní integritou, podobně jako v případě kandidátů na soudce. Jen tak lze zajistit nestrannost úřadu v tom duchu, jaký mu kdysi vtiskl zesnulý Otakar Motejl, nebo jaký vládl na NKÚ za dob Lubomíra Voleníka. Babišovsko-zemanovský establishment ovšem preferuje na podobné pozice léty spolehlivě prověřené poskoky z profese, kteří rozhodně nehodlají "dělat problémy".

Veřejnost, jejíž politická imaginace nedosáhne na nic lepšího než na zlodějskou vrchnost házející poddaným napůl ohlodané kosti pod stůl, ovšem sama na žádnou nestrannost kohokoliv zásadně nevěří - a nelze ji od tohoto zaslepeného přesvědčení jakkoliv "osvobodit", zejména ne proti její vlastní vůli.

Taková veřejnost totiž za vytouženou "svobodu" s naprostým klidem označí právě panující status quo.

0
Vytisknout
11104

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2020