Za Táňou Fischerovou

27. 12. 2019 / Karel Dolejší

25. prosince 2019 zemřela po těžké nemoci ve věku 72 let občanská aktivistka Táňa Fischerová. Původní profesí herečka byla takřka úplně odstavena během husákovské normalizace; na jaře roku 1989 podepsala petici Několik vět. Po listopadu 1989 se veřejně angažovala v bezpočtu veřejných kauz politického, ekologického, lidskoprávního či humanitárního charakteru. Po čtyři roky působila jako poslankyně PČR (2002-2006) a za vlastní Klíčové hnutí inspirované antroposofií kandidovala na formálně nejvyšší ústavní funkci (2013).

Táňa Fischerová se jako člověk rozdávala, ale nikdy neprodala. Vyčítali jí to zejména ti, kdo si z ní na jedné straně utahovali, že se neumí nabídnout průmyslovým lobistům a zaplatit si kampaň za znovuzvolení poslankyní; na druhé současně vyčítali ještě jiným, že se údajně zaprodali Američanům - a na třetí se sami nakonec přeochotně stali poslušnými služebníčky pánů na opačné straně glóbu, jimž dnes zalézají kamsi mnohem důkladněji, než si to u těch svých dovolili prozápadní předchůdci.

Fischerová se ovšem v politice vůbec nedokázala řídit taktickými úvahami, jednala výhradně podle etiky svědomí jak ji sama chápala, nikdy podle etiky důsledků. Čas od času se přitom nechala neupřímnými pochlebovači vtáhnout do žabomyších sporů, jejichž převážně osobní ani skutečný hodnotový klíč ve své naivitě nedokázala odhalit. Podílela se tak nevolky i na věcech, které si rozhodně měla odpustit - jako třeba mrtvě narozený trucprojekt Hnutí Zelení.

Její aktivismus za zavedení přímé volby prezidenta i následnou roli spoilera protizemanovských hlasů v kampani roku 2013 lze považovat za vůbec největší politický omyl, jakého se kdy dopustila.

Lidé se však v životě mýlí opravdu velmi často - a za oddanost věci, neúplatnost a neúnavnou veřejnou aktivitu Taťany Fischerové bude Česká republika hledat náhradu jen velice obtížně.