Stojí Írán za útokem na ropné tankery?

17. 6. 2019 / Daniel Veselý

Krize v Perského zálivu nabrala na obrátkách poté, co došlo k dalším záhadným útokům na ropné tankery v Ománském zálivu poblíž Hormuzského průlivu, kudy proudí pětina světových zásob ropy. Hovoříme o krizi, jež se už několik týdnů odehrává ve strategicky důležité oblasti, a tudíž by potenciální konflikt představoval významnou hrozbu nejen pro regionální bezpečnost, ale i pro globální ekonomiku. Obezřetnost je proto na místě, přičemž bezhlavé soudy, výhrůžky a vzájemná osočování pouze přilévají olej do ohně.  

Tento incident se odehrál měsíc poté, co ve výsostných vodách Spojených arabských emirátů došlo k „sabotážním útokům“ na čtyři komerční plavidla. Podle Trumpovy administrativy a jejích spojenců v Saúdské Arábii, SAE a Izraeli není pochyb, že i tentokrát útočili Íránci, jejichž vliv v regionu je nutno zastavit, a to zjevně i za cenu zničujícího konfliktu.

Pentagon jako důkaz pro svá tvrzení zveřejnil nepříliš kvalitní videonahrávku, na níž se údajní příslušníci íránských revolučních gard snaží odstranit nevybuchlou minu z japonského plavidla. Jenže majitel tankeru Yutada Katada cituje svou posádku, podle níž plavidlo poškodily „létající předměty“, a nikoliv miny, jak deklaruje Trumpův kabinet a spol. Posádka uvedla, že k tankeru něco přilétlo, načež zjistila, že v trupu plavidla je díra. Poté došlo ještě k druhému útoku. Katada také poznamenal, že tanker v žádném případě nemohl být zasažen torpédem a že členové posádky nedaleko spatřili íránskou vojenskou loď.

To však ještě není pádný důkaz o provokativních sabotážních aktivitách teheránského režimu. Nezávislí zpravodajští experti míní, že Američany zveřejněná videonahrávka nepředstavuje žádný solidní důkaz o íránské vině. Koneckonců konkrétní videozáznam zachycující íránský úder na ropné tankery neexistuje, pouze nahrávka, na které domnělí členové íránských revolučních gard odstraňují minu z japonského tankeru. A znovu: automaticky to Teherán nezbavuje možné viny, je však záhodno, aby incident vyšetřili nezávislí experti, jak mezi jinými požaduje i generální tajemník OSN.

Nicméně na Blízkém východě existuje více aktérů, kteří by mohli mít k těmto útokům motivaci. Ostatně k útoku na japonský a norský tanker došlo v době, kdy Teherán navštívil japonský premiér Šinzó Abe, který systematicky usiluje o diplomatické urovnání nové krize v Zálivu. Krátce předtím se íránský ministr zahraničí Džavád Zárif setkal s Abem v Japonsku. Nabízí se proto otázka, zda existuje nějaký logický důvod, proč by íránská vláda měla mít zájem na zničení náročných diplomatických jednání a styků s vnějším světem, když se nachází v ekonomické klatbě Trumpovy vlády, která ji chce odstřihnout od vlastních příjmů? Jak by se v podobné situaci zachovala jiná vláda, jíž jde v první řadě o vlastní přežití? Jinak řečeno: teheránský režim nyní musí být vděčný za každého, kdo je s ním ochoten jednat. S Tokiem navíc udržuje přátelské vztahy, je-li možné o něčem takovém ve vysoké politice hovořit.

Není samozřejmě vyloučeno, že na tankery zaútočili kupříkladu neposlušní hardlineři z íránských revolučních gard, nicméně to je nutno dokázat, případně vyvrátit. Na druhou stranu není vyloučena ani možnost útoku pod falešnou vlajkou třeba v režii Izraele či dokonce jestřábů z Trumpovy vlády – jakkoliv to může znít konspiračně – jak soudí někteří pozorovatelé. Jedině nezávislé vyšetření těchto podivných incidentů by mohlo rozptýlit dohady a nebezpečné teorie.

Skepse je proto na místě. Evropská unie, která nedůvěřuje ani Íránu, ani Trumpově vládě, obě strany nabádá k naprosté zdrženlivosti. Evropští lídři jsou dobře obeznámeni s tím, jak Washington v předvečer iráckého tažení manipuloval se zpravodajskými materiály, takže nyní po Bílém domě požadují konkrétní důkazy. Mnozí evropští politikové chápou Trumpovu strategii maximálního nátlaku na Írán pouze jako dar pro íránské extrémisty, kteří tak mohou získat motivaci k páchání teroristických útoků, příkladně v Ománském zálivu.

Pouze Velká Británie, jejíž členství v EU má na kahánku, stojí za Trumpovým Bílým domem. K politice maximální zdrženlivosti se přihlásila také Čína, zatímco Rusko varuje před politickým zneužitím útoků ze strany USA. Mezitím Rijád, tedy jeden z předních stoupenců konfrontace s Teheránem, obvinil z aktuálního incidentu íránský režim. Saúdové zároveň poslali Íráncům varování, že nebudou tolerovat žádné hrozby z jejich strany. Jenže tato slova pronesl saúdský korunní princ Mohammed bin Salmán, který má na rukou krev desítek tisíc Jemenců a na svědomí bizarní mord prominentního novináře.

Jedno je jisté: Pouze zdiskreditované vlády a reakční režimy bez pádného důkazu ukazují na viníka a podporují konfrontační kurs proti Íránu, třebaže si musejí být plně vědomy případných následků; ostatní nabádají k dialogu nebo alespoň ke zdrženlivosti. Na druhou stranu by se íránští ajatolláhové měli vyvarovat zbytečných provokací a záminek k eskalaci konfliktu.

0
Vytisknout
4367

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2019