Manévry Anakonda ilustrovaly problémy NATO s palbou na velkou vzdálenost

9. 1. 2019

Nedaleko břehu Visly provádí pluk dělostřelectva polské 12. mechanizované divize společný palebný výcvik s vojáky amerického 82. pluku polního dělostřelectva z texaského Fort Hoodu, píše Hal Foster. Podplukovník Daniel Noga velící polským vojákům upozorňuje, že jeho země brzy zakoupí americké mnohonásobné raketomety M142 HIMARS, aby získala větší dostřel v oblasti těžkých dělostřeleckých systémů. S naváděnou municí s prodlouženým doletem rakety M142 mohou zasáhnout cíle vzdálené až 100 km, uvádějí experti.

Zatímco Rusko nasazuje dělostřelecké systémy se stále větším dostřelem, U.S. Army označila přesnou palbu na velkou vzdálenost hlavní prioritou modernizace. Zde, kde je Polsko součástí sil chránících východní křídlo NATO, je životně důležité, která strana má nejúčinnější dělostřelectvo.

(Dělostřelci AČR těžce zápasí se získáním dostřelu standardním granátem 20 km u zastaralých samohybných houfnic, v jejichž kategorii zahraniční armády rutinně dosahují až 30 km a víc. Na žádnou větší vzdálenost už čeští dělostřelci střílet nemohou - pozn. KD.)

Na druhé straně planety, v oklahomském Fort Sillu, plukovník John Rafferty, ředitel týmu pro palbu na dlouhou vzdálenost, prosazuje vytvoření nové generace dalekonosného dělostřelectva, raket a řízených střel. Je také klíčovým hráčem při zavádění úkolového uskupení do vývoje vybavení, což má zrychlit zavádění nových zbraní.

Důležitou částí Raffertyho práce je dosáhnout toho, aby klíčoví hráči pracovali současně místo v jeden po druhém - což je přístup, který má omezit čas potřebný k dodání zbraně.

Tradiční vývojový model j lineární. To znamená, že jeden dokončí svůj úkol, než druhý začne s tím svým.

Vloni armáda zavedla pojetí úkolového uskupení, které pracuje současně, aby se pokusila omezit čas potřebný na vývoj. Říká tomu "task forces cross-functional teams".

Část týmu ve Fort Sill sestává z 50 osob. Několik desítek dalších, včetně vědeckých a technologických expertů, pracuje na místech jako je Picatinny Arsenal v New Jersey, Redstone Arsenal v Alabamě a Army Test and Evaluation Command v Marylandu.

"Většina práce probíhá jinde a naší prací je dát to vše dohromady," říká Rafferty.

Raffertyho tým si stanovil ambiciózní cíl dodat vojákům zbraně o čtyři roky dříve než v dřívějším vývojovém modelu.

Některré z vyvíjených palebných prostředků jsou taktické, jiné operační a ještě jiné strategické. Taktické zbraně patří na tradiční bojiště, operační mají upřít nepříteli některé z operačních schopností jako je protivzdušná obrana - a strategické vyřazují cíle z kategorie prostředků řízení a velení daleko za frontou.

Hlavním cílem modernizace je rychle dospět k větším dostřelům než protivníkovy zbraňové systémy. Další cíle zahrnují zvýšený účinek a přesnost.

Taktická zbraň nese označení Extended-Range Cannon Artillery (Kanónové dělo s prodlouženým dostřelem, ERCA). Jeho dostřel 70 km by měl být více jak dvojnásobný oproti dnešní samohybné houfnici Paladin. A výrazně překonává i dostřel 44 km ruského kanónu 2S35.

John Gordon IV., bývalý plukovník armády a nyní analytik AND Corporation tvrdí, že klíčovým důvodem, proč armády dnes potřebují dělostřelectvo s větším dostřelem, je, že jednotky musejí pokrýt mnohem větší území než dříve. Armády jsou jen zlomkem svých počtů z 80. let, kdy NATO mělo 25 divizí.

"V roce 1985 kanón s operačním dostřelem 25 km mohl podporovat brigádní boj s frontou 35-40 km," říká Gordon. "Nyní by se od brigády očekávalo, že pokryje území o dost větší." Dělostřelectvo s větším dostřelem by tomu pomohlo.

ERCA bude dělo s hlavní v délce 58 ráží, oproti 39 rážím u systému Paladin. A přepracována bude komora i závěr.

Pokud bude vývoj pokračovat podle plánu, měl by dodat první prapor nových děl "v roce 2023", říká Rafferty.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2857

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2019