Krása nesmírná je podle života v ČR jen otrhaná tapeta...

Nejlepší z možných světů

3. 1. 2019 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Hezky nám to tu, pod Mount Everestem, vzkvétá. Trochu se nám tu pravda rozmáhá nesnášenlivost, ale to jsou jen takové kosmetické drobnůstky na jinak bezchybné tváři české společnosti. Jistě bychom si měli dopřát více sebevědomí, neboť můžeme být právem hrdí na své velké ekonomické a společenské úspěchy. Svět zde, v Kraji, je přece úžasný. Aby ne, když jej spravují tak skvělí služebníci věcí veřejných...

Jsem přímo nadšen skutečností, že se další ústavní činitelé připojili k tradici bilancování v období slunovratu a naplnili roli světlonošů, těch, kdo kráčejí jako první vstříc neznámému. Očekávám, že příští rok se přestanou ostýchat i další významné postavy českého kulturního, intelektuálního a politického panteonu a vytvoří skutečnou národní frontu, která vytěsní vše ošklivé z života českých občanů. Od prezidenta až po starostu Nejdedáli, všichni velcí muži (a pár ne tak úplně velkých, zato krásných žen), mohou udělat tuto zemi ještě úžasnější. Jelikož logos, slovo, je podstatou všeho.
Jak usuzoval Leibnitz, Bůh stvořil svět jako ten nejlepší z možných. Předpokládám, že trio politických tenorů v pozicích nejvyšších ústavních představitelů ČR, kteří oblažili svým hlasem české občanské auditorium, jsou znalci Leibnitzova díla a pevnými zastánci této myšlenky. Schopenhauer se pravděpodobně do novoročních projevů a vánočních poselství propíše málokdy. 

Aby ne. Tato disciplína je v určitých kulturách a politických systémech brána jako možnost dát průchod nekritickému optimismu, jenž je sice daleko od pravdy, zato utužuje doktrínu. Mohli bychom také říct, že čím více inklinuje nějaká společnost k podobnému poplácávání sebe sama po ramenou, tím více je nemocná. Tam, kde se nepřipouštějí problémy, je toho mnoho v nepořádku.

Abychom byli objektivní, i leckterý ústavní činitel veřejně jisté problémy připouští. Třeba takový předseda senátu se domnívá, že tato společnost si dostatečně neváží kuřáků. Ano, je výsadou géniů sáhnout do změti společenské komplexity pro správné vlákno a vytáhnout na světlo všeobecné známosti příčinu všeho zla. 

I předseda sněmovny má pocit, že u nás není tak úplně všechno v pořádku. Nejen že pociťuje patrné rozdělení společnosti, dokonce jde v sebezpytu do takové hloubky, že někde v útrobách svého já nachází svůj vlastní podíl na neutěšeném stavu. Inu, je milé, že jde takhle s kůží na trh, jenže upřímně řečeno, ta kůže není jeho. Ani ten nejzavilejší nepřítel holdingu Ano by si předpokládám netroufal tvrdit, že současný předseda sněmovny je hybatelem čehokoliv, natož tektonickou silou rozdělující společnost. Velký problém je, že v době jeho sebekritiky se mezi českými občany potichu přesouvají kvanta řetězových emailů, jež v zájmu majitele holdingu velmi efektivně společnost rozdělují...

Když jsem psal kritiku úrovně politické reprezentace ČR, netušil jsem ani v nejmenším, že se kromě prezidenta pustí do formování úsudku české společnosti o sobě samé také předsedové parlamentních komor. Roztomile potvrzují, co jsem se snažil sdělit: zaujímaní pozice ecovských těšitelů má odvést pozornost od skutečných problémů a jejich příčin, neboť - v jejich pozici - jsou za ně přímo zodpovědní.

Je ovšem otázka, zda jsou si vůbec vědomi toho, jaké problémy vlastně českou společnost trápí a jak je řešit. Domnívám se, že ne.

Že jde o skutečné diletanty, jejichž limit není patrný v disciplíně novoročních proslovů, ale zejména v reálné politice, kterou páchají. Vnitřní rozpad společnosti, kterého si musí povšimnout i člověk více méně ignorantský, je pouze symptomem, ne příčinou. Zaměňuje-li politik symptom za příčinu, respektivu příčinu není schopen vnímat, nemůže plnit svou roli. 

Může ale bezpečně zvyšovat emise floskulí a hloupostí a zvyšovat tak míru znečištění veřejné diskuse. Zavřené okno nám nepomůže.
0
Vytisknout
3410

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019