Summit skupiny G20 v Hamburku signalizoval chaos

11. 7. 2017

čas čtení 4 minuty

Obraz v Hamburku byl obrazem vykloubeného světa - a ne jen v důsledku oněch násilných anarchistických protestů. Vynikající článek tiskové kanceláře Reuters vylíčil, jak se na tyto násilné nepokoje s hrůzou dívali syrští uprchlíci, žijící v Hamburku: "Ti lidé se zbláznili. Nevěřím svým očím," řekl jeden syrský uprchlík, ohromený intenzitou hněvu v "nádherné zemi", která přijala tolik lidí, prchajících před válkou.



Avšak chaos v ulicích byl méně znepokojující než diplomatický chaos. Zjevně největší ranou byl varšavský projev Donalda Trumpa, v němž se Trump pokusil nově definovat "Západ" jako bělošský etnický nacionalismus se silnou křesťanskou tradicionalistickou podstatou. Zásady demokracie či obrana pořádku vzniklého po letech 1945 či 1989 součástí Trumpovy definice nebyly.  Nejde o to, že by Trump chtěl zlikvidovat Západ, jenže ho chce nově definovat jako bigotní a netolerantní svět, v němž je dědictví osvícenství v podstatě zlikvidováno. NATO ano, ale bez hodnot definovaných v Atlantické chartě, píše Natalie Nougayrède.


Ruský prezident Putin jistě sledoval Trumpův projev s velkým zájmem. Trumpova zkreslená, antipluralistická vize odpovídá dokonale ideologickým prioritám Vladimíra Putina.

Zmatek byl zaznamenán také, když se Evropané snažili získat podporu Číny proti Trumpovi. Samozřejmě, Xi Jinping dnes prezentuje svou zemi jako obránce multinacionálního systému. Na první pohled to vypadá, že je to dokonalá protilátka proti Trumpovu ochranářství a jeho pohrdání konvencemi OSN a mezinárodními dohodami.

Avšak Xiův oportunismus znamená, že Xi těžko může být spolehlivým spojencem pro Evropu. A soudě podle osudu nositele Nobelovy ceny Lui Xiaoboa, Xi bude těžko hájit evropské pojetí individuálních svobod.

Ostře sledované setkání Trump-Putin zjevně skončilo vítězstvím pro ruského prezidenta. Putin okamžitě využil rychlého Trumpova "přijetí" jeho ujištění, že Rusko nezasahovalo do amerických voleb. 135 minut trvající diskuse v Hamburku výtečně posloužila Putinovu režimu k posílení jeho narativu ohledně toho, že byl obnoven bipolární svět a že Rusko je dnes Spojeným státům rovno.

Bylo také pozoruhodné, kolik palcových titulků se objevilo o tom, že je Trump izolován a že s ním ostatních 19 vedoucích politiků nesouhlasilo. Vypadal skutečně jako outsider, když ho přítomní viděli, obraceli oči v sloup a dělali sarkastické poznámky, zejména, když nechal svou dceru Ivanku, aby za něho zasedla na jednání.

Avšak mnoho věcí zůstává ve stavu nejistoty. Složité závěrečné prohlášení ze setkání skupiny G20 obsahuje kompromisy. Co se týče klimatu, je pravda, že Trump byl kritizován, ale dokument skupiny G20 mu částečně ustoupil a hovoří o užívání "fosilních paliv". A co se týče obchodu, i když skupina G20 varovala před "ochranářstvím", také uznala "roli legitimních nástrojů na obranu obchodu".

Celé to vlastně přiznává, že antiglobalizační nálady ve světě nelze ignorovat. Jednání vyslalo signál, že otevřený, volný obchod, musí být doplněn zárukami, jako je reciprocita a ochrana strategických sektorů. V této situaci se může ukázat, že tvrdý přístup Číny bude pro Evropu větším problémem než Trumpovy instinkty.


Zajímavé je, že jednání Putin-Trump nepřineslo žádnou "zásadní dohodu", něco jako dohodu z Jalty 2.0. Rusko se samozřejmě nevzdává svého úsilí vytvořit si v Evropě sféru vlivu. Ani nejsou Trumpovy úmysly zrovna jasné. Avšak je obtížné ignorovat skutečnost, že tolik skandálů, které doprovázejí jeho prezidentský úřad, mu víceméně znemožňuje, aby Trump udělal Putinovi konkrétní ústupky, i kdyby chtěl.

Trump je možná zcela ochromen. To poskytuje Evropanům určitý prostor, ale nerozptyluje to mnoho nejistot. Amerika odcházela z Evropy už za Baracka Obamy, ale Trumpova verze ultrakonzervativního politického angažmá je daleko více znepokojující. Jeho varšavský projev nastínil apokalyptickou vizi "přežití" v éře migrace a islámu. Odráželo to myšlení evropské ultrapravice i Putinovu posedlost údajnou dekadencí Evropské unie.

Je nicméně stále těžko říci, zda takováto politická agenda přinese konkrétní politickou strategii, například vytvoření konsolidované osy Spojené státy-Rusko. Trump zůstává nevypočitatelný a krize na Blízkém východě i situace na Ukrajině těžko umožňují lehkou konvergenci politiky.

Situace zůstává chaotická. Není vyloučeno, že by určité změny směru - jako například, kdyby se Evropská unie spojila s Čínou proti USA - by mohly přinést určité výsledky. Nebo taky ne.

Podrobnosti v angličtině ZDE


0
Vytisknout
10000

Diskuse

Obsah vydání | 13. 7. 2017