Obama se ve věci Trumpa nachází ve stadiu popírání. Demokraté procházejí stadii truchlení

16. 11. 2016

Dosluhující prezident přesvědčil sám sebe, že Republikáni zřejmě neprovedou zrušení programu Obamacare, až si uvědomí, jak by to bylo těžké. Totéž ohledně íránské jaderné dohody a Pařížské klimatické smlouvy. "Realita má způsoby, jak se prosadit," tvrdil Obama. "Domnívám se také, že přijde do tohoto úřadu s menším počtem tvrdých a rychlých politických imperativů, než s kolika přišlo mnoho jiných prezidentů. Nemyslím, že je ideologický. Myslím, že je v tom nakonec pragmatický."

Je Obama opravdu tak naivní? Patrně nikoliv. Pouze se nachází ve stadiu popírání a uchýlil se k vytouženým přáním coby k mechanismu přizpůsobení. Je to přirozený psychologický stav, který ovlivňuje většinu lidí truchlících nad vážnou ztrátou, přinejmenším na čas. Prezidenti nejsou imunní.

O něco déle než hodinu sledovali Američané pětapadesátiletého muže, který nechápe, jak velkou ranou je Trumpovo vítězství pro jeho odkaz a jeho stranu. Racionalizoval. Zlehčoval. Ospravedlňoval. Minimalizoval. A možná se s ranou nevyrovná ani za dalších 66 dnů, až Trump složí přísahu a Obama začne žít jako civilista v Kaloramě.

Elisabeth Kübler-Ross ve své knize z roku 1969 "O smrti a umírání" identifikovala pět stadií truchlení jako popírání, hněv, vyjednávání, depresi a přijetí. Obama je jasně ještě v prvním stadiu.

Jiní Demokraté již ve svém vzpamatovávání za posledních sedm dní postoupili dále.

Protestující volající každý večer v ulicích "to není můj prezident" jsou naštvaní (fáze dva).

Mnohem více jich přešlo rovnou do deprese (fáze tři), téměř až do bodu, kdy jsou tím nezvladatelně paralyzováni. Mnoho Demokratických skupin a lobbistických firem na tento týden svolalo do Washingtonu párty, s předpokladem, že lidé budou mít chuť slavit. Ale několik oslav zaznamenalo jen nepočetnou účast, protože mnohé klíčové postavy si prostě přejí sedět doma a pít o samotě.

Liberálové, kteří nepřestávají hovořit o tom, jak Hillary Clintonová zvítězila v lidovém hlasování, jsou ve fázi vyjednávání (čtvrté).

Mezitím sílící debata o tom, kdo by měl být předsedou Demokratického národního výboru si v některých kruzích vynutila přijetí (fázi pět).

Republikánský establishment se již musel propracovat procesem truchlení na jaře. Prakticky všichni dosáhli fáze přijetí v den voleb.

Obama je právě teď učebnicovým příkladem popření. Prezident si během devadesátiminutového sezení s Trumpem minulý čtvrtek dovolil slyšet, co si slyšet přál. Jeho následník ho nějak dokázal ujistit i uklidnit. Snad mu Trump soukromě řekl, že mnoho svých priorit nemyslel vážně, a zdůraznil, že jsou to jen výchozí body jednání.

Je také možné, že totéž potvrzovací zkreslení, které způsobilo, že tolik mainstreamových médií ztlumilo signály, že Trump vyhraje, nyní přesvědčilo Obamu, že jeho následník ve skutečnosti masivně nezruší mnohé z jeho odkazu, na co je nejvíce hrdý, navzdory drtivých důkazech o opaku. (Trump možná není ideologický, ale jeho administrativa bude plná oddaných příslušníků konzervativního hnutí, kteří se soustředí na systematickou demontáž regulačního státu, jenž Obama vybudoval. A Trumpovi poradci již rýsují plány, jak využít jednání o rozpočtu ke zrušení zákona o dostupné lékařské péči.)

V reakci na otázky reportérů poprvé od voleb, před nasednutím na palubu Air Force One k cestě do Athén, Obama prohlásil, že ujistí spojence, že Trump nikdy ve skutečnosti nevěřil tomu, co říkal o NATO. Nicméně pár hodin předtím zvolený prezident telefonoval s Vladimirem Putinem - jedinou velkou hrozbou transatlantické aliance - slíbil zlepšit "neuspokojivé" vztahy a souhlasil, aby asistenti zařídili setkání tváří v tvář.

Podrobnosti v angličtině: ZDE