Americký sen a masakry osamělých střelců
4. 1. 2013 / Pavel Urban
Tomáš Koloc nabídl čtenářům BL deset komentovaných fotografií z USA jako vyjádření "k původům periodicky se opakujících masových vražd, k nimž pravidelně dochází ve Spojených státech (naposledy v connecticutském Newtownu)".
Postoj americké veřejnosti k armádě může připadat nepochopitelný či směšný příslušníku národa, který v minulosti vynikl ve vyhrávání cizích válek. Pokud je mi známo (osobně jsem americký kontinent nikdy nenavštívil), i v USA mají "hoši z Jihu" pověst chlapíků připravených kdykoli střílet po čemkoli, co s nimi nechodilo do školy. Nezdá se ale, že by tento svět nějak zvlášť přitahoval osamělé masové vrahy. Connecticut k tomuto Jihu nepatří a podle komentátorů má na americké poměry poměrně přísnou legislativu, co se prodeje zbraní týče.
Pachatelem masakru v Newtownu byl dvacetiletý funkční autista, kterého jeho matka přestávala zvládat a uvažovala o jeho umístění do ústavu. Chlapec to patrně bral jako zradu od jediného člověka, ke kterému měl lidský vztah a který byl pro něj jakýmsi mostem k okolnímu, jinak nesrozumitelnému a nepřátelskému světu. S vyhlídkou, že v tomto světě zůstane zcela sám, se rozhodl se vším skoncovat. A předtím se ještě pomstít za zradu i těm, které vnímal jako její příčinu. Nebo možná jen pokládal za nespravedlivé, že ty děti mají to, co on nikdy neměl a mít nemohl.
K masakru by patrně nedošlo (nebo by aspoň obětí bylo podstatně méně), pokud by pachatel neměl přístup ke střelným zbraním. Vraždit lze i nožem nebo sekerou. Ale je to pomalejší a sebevražda těmito nástroji je méně pohodlná. Ovšem s pistolnickou mentalitou a americkým snem o úspěchu má tento případ společného asi tolik, jako mentální anorexie s podvýživou bezdomovců.
Některé americké masakry (například v Oklahoma City v roce 1995) nějaké souvislosti s politikou a společenskou atmosférou měly. Podobné souvislosti, jako u Anderse Breivika, občana mírumilovného státu, kde zbraně nenosí ani policie.
Masakr osamělého vraha vyrovnávajícího si své účty s nepřátelským světem najdeme i v historii Československa, respektive již tehdy existující České republiky. Na rozdíl od Američanů, Finů či Norů jsou Češi národem humánním, a tak si Olga Hepnarová zvolila jako nástroj pomsty nákladní automobil.
Podobných událostí je v české historii méně, než v americké. Ovšem Česká republika je zase poněkud méně lidnatá. Pokud si frekvence osamělých masových vrahů přepočítáme na počet obyvatel, už to tak velký rozdíl není.
S americkou mentalitou a specificky americkými sny to asi tak jednoduše souviset nebude. Mám pocit, že Tomáš Koloc hledá ty sny i tam, kde nejsou. Například v Salingerově románu Kdo chytá v žitě. Adolescent, který komentuje svět kolem sebe a nevědomky hledá své místo v něm, to je téma spíše univerzální, než specificky americké.
Diskuse