Největší politický protest v polistopadových dějinách Česka předznamenává změnu

15. 11. 2026 / Bohumil Kartous

Podle americké politoložky Eriky Chenoweth platí pravidlo 3,5 procent. Ve společné práci s kolegyní Marií Stephan analyzovaly stovky kampaní a zjistily, že nenásilný protest, který aktivně podpoří alespoň 3,5 procenta populace, je v dosažení svých cílů obvykle úspěšný. 

Samozřejmě, že takové pravidlo nemusí být naplněno, neboť nejde o oblast umožňující exaktní měření. Jsem nicméně přesvědčen, že právě v dnešním Česku jsme právě nyní svědky jeho dalšího potvrzení. Proč si to myslím?

Odhadem 400 tisíc lidí, kteří se shromáždili v neděli 15. 11. 2026 na pražské Letenské pláni, pravidlo svým počtem naplňuje. To by ale samo o sobě nestačilo. Pokud by tito lidé přišli pouze a jen kvůli nesouhlasu se změnou financování veřejnoprávních médií, pravděpodobně by to nebyl dostatečný jednotící motiv ke společnému politickému jednání. Ale oni nepřišli zdaleka jen kvůli tomu. 

Veřejnoprávní média a ochrana jejich nezávislosti před politickým zneužitím jsou dlouhodobě  silným motivem k protestu proti jednání Babišovy extremisticko - populistické koalice. Ukazuje, že citlivost na to, jak se politická moc staví k Českému rozhlasu a k České televizi je v občanské společnosti vysoká. Nicméně lidé nepřišli na Letnou pouze proto, aby podpořili veřejnoprávní média. Stovky tisíc lidí přišly s jednotnou a společnou touhou vyjádřit zásadní odpor vůči tomu, co Babišova vláda reprezentuje ve svém celku.

Velmi trefně to odráží situace, kdy po několika vystoupeních, která se více či méně týkala právě veřejnoprávních médií, se na pódiu objevil řečník, který akcentoval úplně jiná rizika, rizika bezpečnostní. Probíhající hybridní konflikt, oslabování bezpečnosti země před vnějšími hrozbami a neplnění závazků vůči partnerům NATO vzbudilo u sta tisíc lidí možná nejsilnější akustickou reakci vůbec. Občanské společnosti v Česku vadí ten ostudný způsob, jakým Babišova vláda uhýbá od pomoci Ukrajině, to, jak její představitelé lžou o rozvoji armády i civilní připravenosti, jak se - pokryteckým způsobem - zaklínají mírem.

Stejně jako aktivní snižování bezpečnosti vadí obrovské části společnosti v Česku čistky, které populisté a extremisté dělají na svěřených úřadech, vadí jim jednání proti zájmům české společnosti v oblastech kultury nebo životního prostředí, vadí jim ostudná reprezentace Česka v zahraničí, vadí jim flagrantní střet zájmů Babiše, vadí jim snaha omezit kompetence justice, vadí jim tupé diletantství, které extremisté a populisté přinesli do struktur státu, vadí jim buranství těch, které k moci dostal lživý politický marketing vytěžující strach, xenofobii a démonizaci. Vadí jim to, že v nejasných zájmech stojících v pozadí současné koalice se dělají tak degenerativní a společnost ohrožující změny, jako je novela stravovací vyhlášky, která vytváří riziko pro zdraví dětí.

Výčet toho, co vadí občanské společnosti v Česku na jednání současné vlády natolik, že je v listopadu ochotna sejít se k masivnímu vyjádření protestu na několik hodin na prochladlou Letnou, není vyčerpávající. Ilustruje však dostatečně, že jde o protest proti vládě jako takové. Jde o protest proti vládě, která ohrožuje budoucnost a demokracii v Česku nikoliv ojedinělými kroky, ale tím, z jakých součástí je složena jaké jsou jejich jednotlivé motivy nikoliv k vládnutí, ale ke zneužití moci.

Je to velmi podobné, jako v USA, kde občanské hnutí No Kings dostalo do ulic podobně velké procento lidí, kteří vyjadřovali své znechucení Donaldem Trumpem a jeho administrativou. Doplňovací volby, které nedávno v USA proběhly, předpověď danou protestem zcela naplnily. Odmítnutí Trumpa bylo výsledky voleb artikulováno tak mocně, že překvapilo i ty, kdo výsledek předvídali. Jsem přesvědčen, že v Česku je situace podobná a že dokonce ani případný ústupek Babiše a stažení novely zákona o financování veřejnoprávních médií na tom nic nezmění. pomyslný bod zvratu byl překonán. A to je pro demokracii v Česku skvělá zpráva.