Osud padlých andělů

8. 10. 2026 / Martina Sejkorová

Přemýšlím o lidech, kterým štěstí nepřálo a kterým bude brzy zima, a o těch kteří čelí neustálému odsouzení ze strany občanů, ke kterým byly sudičky milosrdnější. Jen si to zkuste představit. Probudí vás zima, vlhko, hlad a žízeň. Ti, kteří namítají, ať si najdou práci a jdou makat, si absolutně neuvědomují, jak je to pro tyto lidi těžké. Zmrzlí ze stanu, hladoví a přicházející o zbytky sil nutných k přežití. Jen si to zkuste. Ubytujte se na čas ve stanu, bez jídla a teplé vody, spěte polospánkem, jelikož nikdy nevíte, jestli vám někdo nepřijde ublížit. A pak hodnoťte.

Mnozí lamentují nad jejich závislostí na alkoholu. Nad jejich nemocemi. Není náhodou alkoholismus a další závislosti účelným tahem vlády, jak se těchto lidí zbavit, protože se zkrátka zničí sami? Proč je v místech s vysokou koncentrací chudoby nejvíce večerek, heren, nonstopů? Když vidím výlohy obchodů, kde jako první nabídka září tučným písmem alkohol, otevírá se mi kudla v kapse. Na jednu stranu jsou všude reklamy na pivo, lihoviny, prosecco a člověk má pocit, že chlastat je prostě úžasný životní styl. Jakmile do toho ale někdo spadne, nečeká ho nic jiného než pohrdání a odsun na okraj společnosti. A další otázkou jsou psychické choroby, kterými tito lidé trpí. Nikdo jim nepomůže, tady pak nastupuje pocit absolutního zmaru, že jim zbývá jen smrt.

Do této situace se opravdu můžeme dostat všichni. Stačí několik životních událostí, někdy jen jedna. A jak na to reagují ti, kteří by jim měli pomáhat nejvíce? Nejhůř, jak mohou. Neustále se mluví o zneužívání sociálních dávek. Po mé zkušenosti s několika pracovníky sociálních služeb musím s lítostí konstatovat, že tito lidé nesedí na svých postech proto, aby lidem pomohli, ale aby je srazili na ještě hlubší dno. A zneužít jakoukoli sociální dávku se u mne rovná schopnosti natolik geniální, že dotyčný chudobou postižený člověk by vynalezl něco jako perpetuum mobile. Zkrátka to dle mého názoru nejde, jelikož postoj drábů shora je natolik tvrdý, že spousta lidí snahu o jakoukoli pomoc zkrátka vzdá. Už to ponížení a opovržení nechtějí znovu zažít.

A že pijí? Znovu říkám, zkuste pár dní žít na ulici a brzy zjistíte, že bez alkoholu ten stav potupy a studu na veřejnosti jednoduše za střízliva nezvládnete.

A tak se ptám. Kam se poděla lidskost, soucit a ochota pomoci? Víte, proč tolik lidí onu pomoc radši odmítne? Protože již byli společností natolik zklamáni a zostuzeni, že zkrátka ztratili víru. A to, že si spousta z nich může za svou situaci sama, to je sice pravda, ale opravdu pro ně musí být třeba jen špatné rozhodnutí rozsudkem smrti v mrazu, hladu a žízni? Upřímně vám řeknu, že snaha veřejnosti trestat ty nejslabší za jejich chyby, je klasickým důkazem ztráty posledních zbytků humanity. Máte strach, že tak dopadnete také? Že se stanete vyvrhelem ve státě, ve kterém je největší počet bezdomovců v Evropě? Ano, bojte se a bojte se hodně. Jedině to ve vás totiž může najít zbytky soucitu při pohledu na chátrající trosky, často bez nohou, na vozíku a se spoustou do očí bijících chorob.

A těch, co v sobě tyto pocity dávno spláchli do hlubin svého nitra, těch je mi upřímně líto. 

Tolik zloby, nenávisti, ztráty slušnosti a alespoň minimální tolerance vůči druhému, vedoucí k samotě přerůstající v epidemii, je něco, s čím se smířit nedokážu. 

Vy ano? V tom případě vám hluboce závidím.