Rozpočet a budoucnost

1. 10. 2026 / Matěj Metelec

čas čtení 3 minuty
Půtky ohledně rozpočtu patří k parlamentní politice jako hořčice k párku. Když je schodek moc velký, vláda rozhazuje, když je výrazně snížen, patrně seškrtala nějaké agendy, které bude muset ta příští zase horko těžko křísit. Vyrovnaný rozpočet je ve skutečnosti něco, co se spíš občas i díky externím vlivům podaří než konstantní stav věcí, a země, které by neměla státní dluh aspoň pár desítek procent HDP je jako pověstný duhový jednorožec.

Mám dojem, že tohle je skutečnost, která z debat často vypadává, snad proto, že ani v české politice v podstatě nenajdeme politickou sílu, která by dlouhodobě prosazovala, aby stát fungoval jako legendární noční hlídač. Nejspíš proto, že funkce, které moderní stát zajišťuje, by v minimalistické rozměru, o kterém snili Milton Friedman nebo Robert Nozick, velmi rychle zkolabovaly, a žádný politik, kterému jde skutečně o zvolení, by se s podobným programem v normální situaci nepokoušel kandidovat. (Pročež je aspoň v Evropě podobná agenda vyhrazena obskurním ideologickým figurkám jako je Urza.)

I Fialova vláda byla kritizována za to, že skutečné schodky jejích rozpočtů jsou vyšší, než uvádí, a pouze díky hraní s čísly se dokáže vykázat snahou plnit vytčený cíl postupně ozdravit stav veřejných financí. A to nejen od tehdejší opozice. Babišova vláda nyní přichází se schodkem přes 386 miliard korun, což by byla druhá nejvyšší hodnota od vzniku České republiky, ale navzdory všem třenicím se v mnoha směrech neliší od kurzu, který držela vláda předchozí. Příjmová stránka rozpočtu, větší zdanění nemovitostí, kapitálových výnosů atp. je pořád tabu, vysoké zůstává zdanění práce, a investice do infrastruktury a inovací představují hlavně dálnice, které ovšem z nějakého důvodu v sousedním Polsku stihli postavit s pomocí Evropské unie dřív, než my jsme dokončili alespoň rekonstrukci D1.

Zároveň se přes všechno zaklínání nejspíš nic nepohne asi v oblasti vědy, výzkumu a vysokých škol, protože i když byl rozpočet ministerstva školství navýšen, těch pár miliard nemůže ani náhodou pro všechny úrovně školství stačit. Politická reprezentace je sice ochotna obstruovat do roztrhání těla, ale co se týče budoucnosti země, která se v právě v oblasti vzdělávání pohybuje na ostudném chvostu OECD, doufá, že to nakonec nějak dopadne. Ano, je tu jistý rozdíl v tom, že zatímco tradiční pravice spoléhá na hlasy těch, kteří většinou vyšli dobře z první ekonomické transformace a často mají pocit, že nějakou „druhou ekonomickou transformaci“, kterou i podle řady podnikatelů česká ekonomika potřebuje, si mají zařídit ti, co z té první tak dobře nevyšli, vlastními silami, populistická pravice si hodlá prostě hlasy voličů kupovat, protože si, vcelku správně spočítala, že pro nejbližší roky to bude stačit, a z dlouhodobého hlediska jsme beztak všichni mrtví.

Boj o rozpočet, k němuž patřilo o hlasování o nedůvěře vládě, byl do značné míry hlavně snahou o zviditelnění se před nadcházejícími komunálními volbami. Mám ale dojem, že jeho efekt byl z hlediska voličského zájmu výrazně menší, než předvolební videoklip předsedy Lidovců Jana Grolicha. 

0
Vytisknout
245

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2026