BBC: Ruský intelektuál v ruském tisku dnes: "Chceme-li v tomto složitém světě přežít, musíme být svobodní"
27. 9. 2026
čas čtení
11 minut
Neuvěřitelná kritika ruského režimu v ruském tisku:
Steve Rosenberg, BBC: Zdravím vás z Moskvy. Je neděle 27. září.
Minulý týden jsem udělal něco, co jsem už dlouho nedělal. Šel jsem do kina. Víte, slyšel jsem o novém ruském rodinném filmu, který právě přišel do kin – o nejnovějším vlasteneckém filmu, který se tady natočil. Tenhle je o poněkud protivném a nezodpovědném ruském školákovi jménem Ivan, který je nadšený do západních komiksů, technických vychytávek a je posedlý internetem, až do chvíle, kdy vlezl do kouzelné truhly a ocitl se ve světě ruských pohádek, ruské kultury a tradičních hodnot – a abrakadabra, ten kluk se znovuzrodil.
Sehnat lístek nebylo těžké. Vlastně jsem v kině byl úplně sám. Dobře, bylo to ve všední den, ne o víkendu, brzy večer. Ale i tak jsem nečekal, že budu mít celé kino jen pro sebe.
O tomhle filmu jsem se dozvěděl z novin „Argumienty i fakty“ z rozhovoru s ruskou mediální osobností Dmitrijem Pučkovem, známým také jako Goblin. Jak to tak vypadá, dává mnohem větší přednost světu ruských pohádek než západním superhrdinům.
"Když se podíváte na to, kdo vychovává vaše děti, zjistíte, že je vychovávají Batman, Spider-Man a další darebáci jako Avengers. Není tam Vasilij Ivanovič Čapajev, hrdina ruské občanské války. Není tam maršál Žukov, hrdina druhé světové války. Není tam ani dědeček Lenin. Není tam žádný Rus. Vaše děti vychovávají Američané. Kdo to dopustil? Stejní lidé, kteří organizují vzdělávací systém v naší zemi."
A Goblin pokračuje. "Pamatujete si pohádku o Krysaři z Hammeln, kdy mu městské úřady nezaplatily za jeho práci? Vytáhl svou píšťalu, zapískal a všechny děti z města ho následovaly. Měli jsme na to myslet o něco dříve. Je dobře, že s začátkem speciální vojenské operace", tedy ruské války na Ukrajině, "se stát začal aktivně snažit, řekněme, správně formovat myšlení dětí. A k tomu je nutné točit filmy podle našich pohádek."
Ruská válka na Ukrajině, ruské pohádky a formování myšlení dětí – to vše v několika větách. Ale co ti hajzlové, jak je nazývá Goblin, ti američtí superhrdinové?
Den poté, co jsem sledoval, jak je Ivan přenesen do své ruské pohádky, napadlo mě, že se půjdu podívat, jak populární je v Moskvě nejnovější film o Spider-Manovi. Bude v kině víc než jeden divák?
V dnešní době je návštěva hollywoodského trháku v Rusku tak trochu jako tajná mise. Tyto filmy se oficiálně nedistribuují. Nemají promítací licenci. V některých kinech se však promítají neoficiální kopie, i když název filmu není uveden na vstupenkách. Oficiálně si ruští diváci kupují lístek na úplně jiný film, krátký ruský snímek nebo animovaný film, a v tomto případě se jim jako takzvaný předfilmový program promítá Spider-Man.
Když jsem se tam šel podívat, byl také všední den, bylo také brzy večer a napočítal jsem asi 40 lidí, kteří vstupovali do sálu, aby se podívali na Spider-Mana.
A mimochodem, hračkářství jsou tady plná hraček a suvenýrů se Spider-Manem. Jak to bylo s tím správným formováním myšlení dětí?
Ve stejný den, kdy se v jednom ruském deníku Goblin utkal se Spider-Manem, poskytl v jiném ruském deníku slavný ruský filmař zcela odlišný rozhovor s úplně jiným poselstvím.
Alexander Sachorov veřejně kritizoval cenzuru v Rusku. Kritizoval také kontroverzní ruský zákon o zahraničních agentech, který se často používá k potrestání kritiků úřadů. A udělal to velmi veřejně a přímo vůči Vladimíru Putinovi. Jedna z jeho citací je zde v titulku:
„Chceme-li v tomto složitém světě přežít, musíme být svobodní.“ Ostře se vymezuje proti cenzuře v kultuře dnešního Ruska.
„Jedna věc mě znepokojuje, a to, že můj osud nabral stejný směr jako za sovětských časů. Tehdy i dnes bylo a je promítání mých filmů zakázáno. Chápal jsem, že se vše vrátí. A řekl jsem to Borisu Jelcinovi, ale věřil jsem, že k tomu dojde až po mém životě.“ Je mi už 75 let. Moje vlast má srdce z kamene."
S odkazem na své veřejné výměny názorů s prezidentem Putinem pan Sacharovpíše: „Jsem příliš Rus, abych byl lhostejný k životu svého lidu, své vlasti. V mém Rusku je příliš mnoho věcí, s nimiž nesouhlasím. Všechny mé obavy a obavy se naplňují. Nejsem jasnovidec, ale zdá se, že jsem pochopil nebo vycítil, co přijde.“
Dále říká, že ruský lid samozřejmě není svobodný. A klade si otázku: „Co máme dělat, když máme jen jednu vlast a žádnou jinou už mít nebudeme? Co mám dělat, když ji potřebuji, ale ona mě nepotřebuje? Co mám dělat, když vím, že je nemocná, a zdá se, že vím, jak ji léčit, ale ona nepotřebuje lékaře, jako jsem já?"
A pokračuje komentářem, jaký se dnes v ruských novinách čte jen zřídka.
"Rusku nehrozí NATO. Rusku hrozí samo Rusko, které se nebojí vyhlásit moratorium na rozvoj. Zastavení rozvoje kultury znamená ochromení všech odvětví a forem života v zemi. Tam, kde kultura a umění nejsou svobodné, se nemůže rozvíjet ani přežít moderní inženýr, lékař, svářeč, jeho syn ani dcera. Učitel tam není svobodný. A to už je past. Pokud chceme v tomto složitém světě přežít, musíme být svobodní. Neexistuje žádná alternativa.L
Jak je možné, že Alexander Sachorov může vyjádřit takovou kritiku a v přísně kontrolovaném mediálním prostředí získat v ruských novinách tolik prostoru pro svůj komentář?
On a Vladimir Putin se znají už dlouho, ještě z dob, kdy žili v Petrohradě. Znají se už mnoho let. Existuje mezi nimi tedy vztah, který zatím zřejmě umožňuje tomuto filmaři říkat to, co říká.
V Rusku existují někteří lidé – není jich mnoho, ale jsou – kteří se z různých důvodů cítí schopni promluvit nebo hovořit otevřeněji, svobodněji a kritičtěji o tom, co se kolem nich děje.
Jedním z nich je Alexander Sachorov, dalším je novinář a nositel Nobelovy ceny míru Dmitrij Muratov, spoluzakladatel nezávislých ruských novin „Nova Gazeta“, ačkoli ho úřady označily za zahraničního agenta. Před několika týdny jsem s Dmitrijem Muratovem vedl rozhovor o situaci v Rusku a o takzvané „zvláštní vojenské operaci“, tedy ruské válce na Ukrajině:
"Pochopte to. K vítězství nikdy nedojde. Protože to, co se děje už téměř pět let, ať už to skončí jakkoli, už nelze považovat za vítězství. Nemůže to být vítězství, když dva slovanské národy roztrhaly na kusy milion lidí, nebo dokonce více než milion. Prosím, řekněte mi, existuje na světě nějaká myšlenka, která by stála za to, aby se v srdci Evropy roztrhal na kusy milion lidí? Může vláda, která neklade žádné horní limity na ztráty, skutečně zvítězit? Zdá se mi, že situace s Ukrajinou je nyní právě taková. Můžete ji zničit, ale nemůžete ji dobýt."
A co vás za poslední čtyři a půl roku šokovalo nejvíc?
"To, že si lidé zvykli na ztráty, že lidský život už nic neznamená, že život lze přehlížet, že se tu a tam plní hřbitovy, že lidé zmizeli z centra politiky, z centra jakýchkoli procesů, že politika už není o nich. Nerozumím tomu."
Dmitrij Muratov se mnou hovořil již v červenci a více z tohoto rozhovoru můžete vidět a slyšet na kanálu BBC News na YouTube a na BBC Sounds.
Také v ruských novinách minulý týden – pokud některé ruské noviny v poslední době dávají Donaldu Trumpovi studenou sprchu, může to být proto, že si prezident Trump ponechal možnost uvalit na Rusko další sankce, tedy vyvinout větší ekonomický tlak. Podepsal zákon o rozsáhlých sankcích proti Rusku. Chytrý titulek: ruské slovo pro „dobrý“ je „charašo“. Tady se tedy píše, že místo „charašo“ je to „hororshow“, čímž se míní potenciální nové sankce.
Z tohoto komentáře v listu „Nezavisimaja Gazeta“ z minulého týdne je také zřejmé, že Moskva již předem uvažuje o dopadu, jaký by porážka republikánů v mezivolbách měla na válku na Ukrajině. "Demokraté využijí své očekávané vítězství ve volbách do Kongresu nejen k posílení americké podpory Ukrajiny, ale také jako odrazový můstek pro prezidentskou kampaň v roce 2028. Není pochyb o tom, že po získání kontroly nad Sněmovnou reprezentantů nebo rovnou nad celým Kongresem udělají demokraté opět vše pro to, aby Ukrajinu financovali prostřednictvím toho či onoho rozpočtového programu. A může jít o značnou částku."
Pro Kreml by to byla „horror show“.
Mezitím ruští lékaři s hrůzou sledovali, jak učitel z Vladimíru po celkové anestézii dočasně zapomněl rusky. Muž podstoupil anestézii při běžném lékařském zákroku poprvé v životě. Když se probral a otevřel oči, místo své obvyklé řeči mluvil plynně anglicky. Lékaři byli ohromeni a snažili se s ním komunikovat tím, že na něj křičeli rusky, ale pacient jim nerozuměl. Vyzkoušeli všechny možné způsoby komunikace, ale nic nefungovalo. Poté zavolali jeho manželce v naději, že by mohla pomoci, ale ani ona nerozuměla tomu, co její manžel říká. Pacient začal křičet a zoufale se snažil lékařům něco důležitého vysvětlit, ale ti mu nerozuměli. Situace byla čím dál tím více znepokojivá. Najednou se pacient vrátil k ruštině. První, co řekl, bylo, že chce jít na toaletu. Lékaři si oddechli, ale celá záležitost zůstává záhadou.
Od trpělivosti po drůbež – ceny roztahují křídla. V Rusku cena kuřat vyskočila o 16 %. To v srpnu, meziročně. Zatímco od 1. října se v Rusku zvýší tarify za bydlení a služby o 8 až 22 %, v závislosti na regionu.
Mimochodem, jak se dozvídáme z jednoho vtipu v novinách: „Pane starosto, proboha, život je úžasný a báječný. Tak proč vám cuká oko?“ „Cuká mi z úžasu.“
Minulý týden přišla zpráva z Francie, že ve věku 88 let zemřela herečka a zpěvačka Marina Vladyová. Marina Vladyová byla 10 let vdaná za slavného sovětského barda Vladimira Vysockého, a to až do jeho smrti v roce 1980. Na počest Marina Vladyové bych dnes rád zakončil tím, že na klavír zahraji píseň, kterou napsal Vysockij a kterou ona krásně zpívala. Francouzský název je „Je portez mon malheur“. V ruštině se nazývá „Ja něsla svoju bědu“, což znamená „Nesla jsem své neštěstí“. Děkuji za pozornost.
Přeji vám vše nejlepší a hezký týden.
300
Diskuse