BBC: Je tohle Trumpovo katastrofální selhání jako někdejší selhání Británie v Suezu?

30. 3. 2026

Je tohle Trumpův Suez?

Reportér: No, možná si připomeňme, co pro Británii znamenal Suez. Suez byl v roce 1956, egyptský vládce Násir, Gamál Abdul Násir, znárodnil Suezský průplav a Británie spolu s Francií a Izraelem vypracovaly plán, jak se ho pokusit získat zpět, a dosáhly všech svých vojenských cílů, ale tehdejší americký prezident generál Eisenhower v podstatě vyvinul na Británii obrovský tlak, aby se stáhla, a to, jak víte, rozdělilo zemi a především to znamenalo, že Británie jako světová velmoc v podstatě skončila. 

Od první světové války měla Británie imperiální nadvládu na Blízkém východě a toto byl začátek konce toho všeho. Nechci nutně srovnávat sílu Spojených států, jaká je dnes, s tím, jaká byla Británie po druhé světové válce. Chci však říci, že všechny mocné národy nejen stoupají, ale také klesají. A vzhledem k tomu, že Amerika čelí vzestupu Číny, pokud se v budoucnu lidé začnou dívat na úpadek Ameriky, myslím, že o tomto historici možná budou psát jako o mezistanici na této cestě, o válce, do které se vstoupilo, aniž by se příliš přemýšlelo o důsledcích.

Moderátor: Podívejme se nyní na možnost eskalace před deeskalací. Existují spekulace, že USA by mohly zasáhnout na ostrově Kharg, odkud odchází 90 % íránského vývozu, včetně vývozu ropy.

Reportér: Ano, o tom se hodně mluví. Nachází se v severní části Perského zálivu. Museli by tedy proplout Hormuzským průlivem s těmi svými obojživelnými námořními expedičními jednotkami. A pak by museli, víte, americká armáda je extrémně silná. Myslím tím, že jsou mimořádně kompetentní. A možná by tyhle malé ostrovy mohli obsadit. Jsou tam i další malé ostrovy blíž u vchodu do Perského zálivu, které by možná také chtěli obsadit. Myslím, že problémem by bylo udržet je, pod palbou íránských dronů, možná i dělostřelectva, a utrpět ztráty, což je v Americe vždycky velmi, velmi politicky kontroverzní. A dostáváme se k celé té otázce, jak definovat vítězství?

Prezident Trump ve svých definicích prudce kolísal od jejich vojenského oslabení přes bezpodmínečnou kapitulaci až po změnu režimu a zase zpět. Myslím, že pro režim v Teheránu, kde někteří z lidí, kteří byli zavražděni Izraelem a Spojenými státy, byli to lidé s pověstí, že ačkoli byli samozřejmě, jak víte, oddanými stoupenci svého režimu, byli to lidé, kteří měli zájem o uzavírání dohod. A zajímalo by mě, zda lidé, členové Islámské revoluční gardy (IRGC), kteří nyní mají velkou moc, mají o to zájem, nebo zda chtějí jen zdvojnásobit sázky, protože pro ně je přežití vítězstvím.

Moderátor: Ano, a useknutí hlavy ten režim nezničilo. IRGC klade odpor. Čas hraje ve prospěch Íránu. Režim je nepopulární u milionů Íránců. Neznáme přesný poměr. Nikdo nechce Írán s jadernými zbraněmi. To vše je známo. Ale je tu ještě něco, co naši posluchači vědí. Země Perského zálivu vždy tvrdily, že ropa může být použita jako zbraň a že jako zbraň byla použita. A my bychom chtěli, abyste nám pověděl o šejku Yamanim v roce 1973, protože uškrcení Hormuzského průlivu bylo předvídatelné, Jeremy. Můžete nám povědět o roce 1973 a o tom, co se tehdy říkalo?

Reportér: No, v roce 1973 došlo k válce mezi Izraelem, Egyptem a Sýrií. Byl to překvapivý útok Egypťanů a Syřanů, takzvaná Jomkipurská válka. A Američané dodávali Izraeli zbraně, aby mu pomohli odrazit útok. A nakonec se z toho stala dokonce konfrontace supervelmocí mezi USA a Sovětským svazem. Ale poté Arabové udeřili zpět. Masivním zvýšením ceny, no, zavedením arabského ropného embarga, které masivně zvýšilo cenu ropy a způsobilo velké ekonomické škody v západoevropských zemích, včetně Británie. A v té době, a on byl v té době významnou světovou osobností, saúdský ministr pro ropu, šejk Yamani, hovořil o ropné zbrani, a toto řekl v roce 1973:

"Myslím, že to, co máme jako ropnou zbraň, je mnohem větší než to, co jsme udělali. To, co jsme udělali, není vůbec nic. Myslím, že můžeme snížit produkci, řekněme, na 20 procent. Myslíte si, že Evropa, Japonsko nebo Spojené státy to přežijí? Celá vaše ekonomika se určitě najednou zhroutí."

Samozřejmě se tedy neděje to, že by Saúdové, Emiráťané, Kuvajťané a tak dále říkali, že nebudou prodávat ropu svým zákazníkům v Asii a západní Evropě. Děje se to, že Írán a potenciálně také Húsíové v Rudém moři jim velmi ztěžují přístup na jejich trhy. Je to tedy jiný způsob, jak toho dosáhnout, ale opět to jen potvrzuje, že ropa je opravdu důležitá a pokud tyto dodávky přerušíte, způsobíte velké globální ekonomické narušení.

Jeremy Bone, moc vám děkujeme, že jste se k nám připojil.