Erich von Däniken – Muž, který nahradil bohy mimozemštany

18. 1. 2026 / Ivo Barteček

čas čtení 16 minut


Erich von Däniken1 (14. duben 1935 – 10. leden 2026) a jeho odkaz po zasloužených devadesáti letech života uzavírá jednu významnou kapitolu moderního myšlení o původu lidstva, o civilizačních otázkách dávné minulosti i o našem místě ve vesmíru. Odešel člověk, který zásadním způsobem ovlivnil způsob, jakým celé generace přemýšlely – a především jak se ptaly.

Däniken nebyl klasickým vědcem ani akademikem. Byl vypravěčem, provokatérem myšlenek a především katalyzátorem zvědavosti. Svými knihami, počínaje legendárním titulem Vzpomínky na budoucnost (Chariots of the Gods?)2, otevřel témata, která byla do té doby na okraji veřejné debaty nebo vůbec neexistovala. Ať už s jeho závěry souhlasíme, či nikoli, nelze popřít jeden zásadní fakt: bez Dänikena by mnoho těchto otázek nikdy nebylo položeno. 




Obrázek 1: Erich von Däniken3

Je snadné dnes, s odstupem desetiletí, označovat jeho myšlenky za „konspirační“ nebo „nepodložené“. Avšak v době, kdy své práce publikoval, neexistovala alternativní vysvětlení, otevřená diskuse ani ochota uvažovat mimo rámec zavedených paradigmat. Däniken vstoupil na neprobádané území – bez jistoty přijetí, často za cenu kritiky, zesměšňování a osobních útoků. To, co jej odlišovalo, nebyla politická agenda ani snaha šokovat. Jeho přístup byl hluboce neideologický. Nebál se myšlenek – ať byly jakkoli „bláznivé“. Nabízel je čtenáři nikoli jako dogma, ale jako výzvu k zamyšlení. 

Inspirace pro miliony – včetně mě osobně

Pro mnoho lidí po celém světě – včetně mě – byl Däniken prvním impulsem k tomu, abychom začali zpochybňovat samozřejmé a hledat souvislosti za hranicemi každodenní reality. Mnoho let předtím, než jsem se stal studentem Univerzity Palackého v Olomouci nebo vycestoval do světa na mnoho let, jsem ho vnímal jako osobnost, která ovlivnila mé dětství i způsob myšlení.

Osud tomu chtěl, že se tato inspirace proměnila v osobní setkání. Můj otec, profesor Ivo Barteček4, který vedl v roce 1997 expedici do Jižní Ameriky "Lidé a Země na konci 20. století – Latinská Amerika", byl o několik let později požádán samotným Dänikenem o společný oběd při jeho návštěvě Olomouce a já jsem měl tu čest být u toho.

Setkal jsem se s člověkem, který pro mě nebyl jen slavným autorem a inspirací, ale symbolem otevřeného myšlení. Nebyl to žádný fanatik ani dogmatik. Naopak – byl klidný, zvědavý, pozorný - člověk, který skutečně naslouchal a měl radost z diskuse. Ten oběd pro mě nebyl setkáním s „kontroverzní osobností“, ale s člověkem, který kdysi inspiroval mou schopnost klást otázky.

Pro lidi vyrůstající mimo velká centra – v menších městech, třeba daleko od světových metropolí – měly Dänikenovy knihy zvláštní význam. Ukazovaly jejich obyvatelům, že svět nekončí za hranicí našeho města, regionu či státu, ale že existuje svět mystičtější než učebnice na střední škole a vesmír širší než každodenní maloměstská zkušenost. Jeho myšlenky inspirovaly cestovatele, archeology-amatéry, badatele, ale i umělce, filmaře a spisovatele. Däniken popularizoval fenomén UFO, starověkých civilizací a záhad minulosti tak, že se stal součástí globální kultury.

Můžeme se přít o to, zda měl Däniken pravdu, nicméně historie ukazuje, že pravda se často vyvíjí. To, co bylo kdysi považováno za nemožné, se časem stává skutečností. Ale i kdyby se ukázalo, že se v mnoha věcech mýlil, nic to nemění na jeho skutečném odkazu. Jeho největším přínosem nebyly konkrétní odpovědi, ale otevřenost mysli, kterou v lidech probudil. Naučil nás, že svět není černobílý. Že otázky jsou někdy důležitější než odpovědi. A že zvědavost je jednou z nejcennějších lidských vlastností. 

Cesta od katolického gymnázia k otázkám minulosti

Däniken se narodil se ve švýcarském Zofingenu v katolické rodině a studoval na humanitním gymnáziu Collège Saint-Michel ve Fribourgu, kde se od mládí intenzivně zabýval filozofickými a teologickými otázkami. Jeho život však nezačal v akademickém světě. Po odchodu ze školy se vyučil hoteliérem a pracoval jako barman a číšník, což mu jeho kritici často vyčítali. Ve svých mladých letech měl i první střety se zákonem – ve devatenácti letech byl podmíněně odsouzen za drobnou krádež a později v dospělosti čelil obviněním z podvodu a zpronevěry, za což si odpykal trest.

Právě během práce ve Švýcarsku se jeho zájem začal přesouvat od hotelového managementu ke studiu starověkých kultur a záhad. Během cest po Egyptě, Střední a Jižní Americe navštěvoval místa, která patří k největším mysteriózním památkám lidstva, a začal si klást otázky, jež se později staly jádrem jeho pozoruhodných teorií.

„Vzpomínky na budoucnost“ – kniha, která změnila perspektivu

V roce 1968 vydal své první a nejznámější dílo Vzpomínky na budoucnost. Kniha nepopisovala archeologické detaily jako učebnice, a proto není překvapivé, že vědecká komunita její tvrzení odmítla jako nepodložená. Přesto se stala okamžitým světovým bestsellerem a byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Etablovala tzv. teorii paleoastronautiky – myšlenku, že starověké civilizace byly navštíveny a ovlivněny vyspělými mimozemskými bytostmi. Musím se přiznat, že jeho teorie mi vždy připadaly bližší realitě než náboženské texty následované stovkami milionů či miliardami lidí

Jeho texty nebyly vědeckou monografií, ale narativem, který dokázal prolomit zeď mezi tvrdými fakty a imaginací široké veřejnosti. Byl to moment, kdy se velké otázky dostaly z akademických sálů do ulic – a kdy stovky milionů čtenářů začaly přemýšlet o tom, co všechno ještě nevíme. Däniken nebyl bez kritiků – právě naopak. Vědecký establishment ho často označoval za pseudovědce; skeptici poukazovali na logické nedostatky jeho argumentů i na faktické chyby. Je ironií, že právě tato kritizovaná role „outsidera“ mu pomohla vytvořit okolo sebe komunitu nadšenců, kteří se snažili jeho myšlenky rozvíjet, diskutovat a přenášet do populární kultury. 


Obrázek 2: Nazca obrazce5

Mnozí tvrdí, že bez jeho knih by nevznikl fenomén vetřelci dávnověku v populárních médiích – od televizních dokumentů až po seriály jako Akta X (The X-Files). Ačkoli mainstreamová věda jeho teorie neakceptuje, není možné přehlížet jeho vliv na veřejné myšlení a kulturní diskurz. Jeho práce nebyly pokusem o uzavření otázek – byly výzvou k tomu, aby se lidé sami začali ptát. Nejde jen o pyramidu v Gíze nebo záhadu planiny Nazca, ale o to, že subjektivní zkušenost člověka se světem a historií není statická. Däniken nepsal pro uzavřenou komunitu odborníků – psal pro lidskou zvědavost.

Pro mě osobně byla jeho práce impulzem. Jako student jsem vyrůstal v prostředí, kde se „velké otázky“ často nepovažovaly za relevantní. Přesto právě knihy Dänikena otevřely dialog o tom, co je možné a co je třeba ještě zkoumat. To nebyl pouhý kýč nebo senzacechtivá fikce mého mládí – to byl dialog o neznámém se čtenářem, který povzbuzoval k vlastnímu pátrání.

Odkaz: kulturní, nikoli jen vědecký

Dänikena nelze chápat jen jako autora kontroverzních teorií. Jeho skutečným odkazem není jednoznačná pravda o mimozemských návštěvách, ale trvalý otisk v kulturním a myšlenkovém klimatu. Přes všechny polemiky a kritiky zůstává otázka: Proč nás jeho texty přitahovaly a čím nás nutí i dnes tápat ve vlastních otázkách?

Jeho knihy a myšlenky žily dlouho poté, co vyšla první edice – a setrvají i nadále jako součást kulturní imaginace. Däniken nebyl politickým autorem. Nesnažil se prosazovat žádnou ideologii ani světový názor. Jeho přístup byl překvapivě prostý: zajímalo ho, co všechno by mohlo být možné. Nebál se hypotéz, které působily bláznivě. Ne proto, že by jim slepě věřil, ale proto, že odmítal apriorní odmítání neznámého. V tomto smyslu byl spíše filozofem než badatelem. Jeho práce nebyla důkazem, ale výzvou k myšlení. A právě to je dnes často přehlíženo. Kritici mu vyčítali nedostatek důkazů, zatímco přehlíželi fakt, že mnoho oblastí lidského poznání začíná právě tam, kde důkazy zatím chybí.

Pro mě má odkaz Dänikena i osobní rozměr. Ovlivnil mé dětství i způsob, jakým přemýšlím o světě. Odhalil nám, že otázky nejsou projevem slabosti, ale intelektuální odvahy. Nečetl jsem jen jeho knihy, ale právě díky jeho zvědavosti jsem snadno přijal za své stovky sci-fi knih, které byly stokrát odvážnější než myšlenky Dänikena, například autory, jako byli Isaac Asimov, Arthur C. Clarke, Philip K. Dick, Robert A. Heinlein a desítky dalších.

Dänikenův vliv byl zvláště silný mimo velká centra – v menších městech, regionech, na periferiích. Pro lidi vyrůstající daleko od akademických institucí a kulturních metropolí představovaly jeho knihy okno do širšího světa. Ukazoval světu, že poznání není výsadou elit a že otázky si může klást kdokoli. Pro mnoho čtenářů z míst jako moje město Bohumín, či jiných „neviditelných“ bodů na mapě znamenaly jeho knihy první impuls k zájmu o historii, archeologii, vesmír nebo cestování. A to je hodnota, kterou žádná odborná polemika nesmaže.

U Dänikena dnes víme, že většina jeho konkrétních tvrzení neobstála v čase. Odhadem 60–70 % jeho interpretací archeologických památek a starověkých textů bylo postupně kritizováno nebo vysvětleno běžnými lidskými technologiemi, symbolickým jazykem či chybami v interpretaci. Biblické pasáže už dnes nevyžadují mimozemské vysvětlení, ale pro mě stále zůstávají vědecky pravděpodobnější než skuteční andělé a zázraky. Podstatná část jeho práce – zhruba čtvrtina tvrzení – však zůstává nevyřešená, nikoli proto, že by potvrzovala zásahy mimozemšťanů, ale proto, že upozorňovala na mezery v našem poznání. Otázky po logistice megalitických staveb, náhlých civilizačních skocích či podceňování znalostí starověkých kultur jsou dnes legitimní součástí odborné debaty, i když se řeší bez fantastických vysvětlení. V tomto smyslu Däniken často pojmenoval problém správně, i když jej někdy vysvětloval chybně. Je samozřejmě možné, že někteří archeologové budou zastávat názor, že Pakal neletí v raketě, železný sloup v Indii vyrobili starověcí Indové a obrazce na planině Nazca jsou pouhými rituálními kresbami určenými bohům. Právě díky Dänikenovi si však mohu svobodně povzdechnout nad hloupostí, která svazuje lidstvo dnes možná ještě více než ve dvacátém století, a zároveň si oddechnout, že existují i jiná vysvětlení prastarých legend než ta náboženská – ať už v podobě mimozemšťanů, nebo třeba cestování časem. 



Obrázek 3: Pakal v raketě6

Kontroverzním závěrem

Erich von Däniken strávil celý život zpochybňováním dogmat a otvíráním mysli. Jeho filozofie je radikálně racionální: místo aby hledala vysvětlení v neviditelném, neověřitelném a nadpřirozeném, obrací se k vesmíru, technologiím a lidskému poznání. Kde teologie vidí boha, Däniken vidí otázku, hypotézu a možnost – a tím nabízí rámec, který je logicky konzistentní a empiricky myslitelný. Filozofie bohů stojí mimo zákony přírody, vyžaduje víru, která není testovatelná, a poskytuje uzavřené odpovědi tam, kde otevřené zůstávají jen otázky. Däniken, naopak, učí zvědavost, kritické myšlení a ochotu ptát se „jak by to mohlo být možné?“. I když jeho konkrétní závěry mohou být nesprávné, jeho přístup – nahrazovat nadpřirozené vysvětlení přirozenou, možnou alternativou – je metodologicky bližší vědeckému myšlení než jakákoli teologie.

Podobně jako u Dänikena, o němž zde píši, bych řekl, že se i moje mysl se přizpůsobila určitému způsobu moderního myšlení a že na základě zkušeností dokážu formulovat platné analýzy. Má interpretace Dänikenova díla nespočívá v otázce, zda mimozemšťané existují či neexistují, ale v něčem podstatnějším: v tvrzení, že mimozemšťané jsou pravděpodobnější než bohové. A právě v tom podle mého názoru spočívá hlavní poselství Dänikenova díla – a zároveň důvod, proč jsou jeho myšlenky tak nebezpečné.

Däniken odešel, ale jeho myšlenky žijí dál – v knihách, debatách, snech i v těch, které inspiroval k tomu, aby se dívali za obzor známého. Pro mě osobně zůstane symbolem odvahy myslet jinak a nebát se neznáma a inspirací, která mi otevřela mystický svět mimo Českou republiku. Däniken patřil k těm autorům, kteří vyvolali více než jen debatu – rozpoutali kulturní bouři. Byl to muž, jemuž se podařilo vytrhnout miliony čtenářů z bezpečí konvenčního myšlení a postavit je tváří v tvář otázkám, které mainstreamové vědě připadaly nepohodlné, nezodpověditelné nebo jednoduše hloupé. Jeho život a dílo mohou být dnes jedním dechem odsuzovány jako pseudověda či „mimozemské sci-fi“, ale význam jeho vlivu nelze redukovat jen na legitimaci či diskreditaci jeho hypotéz – zasáhl totiž přímo do kulturní imaginace druhé poloviny 20. i začátku 21. století. Nyní i díky jeho přispění existují miliony lidí, které inspiroval k tomu, aby se nebáli přemýšlet jinak, kteří pokročili od jednoduchých otázek o vesmíru k hardcore science-fiction a nebo se nakonec sami zúčastnili závodu v objevování neznámého, programování něčeho velmi složitého a někteří z nás se i spolupodíleli na vytvoření současné fáze umělé inteligence, která posouvá vývoj a naše chápání světa rychleji než jakákoliv jiná technologie předtím. Ať už jeho teorie obstojí v testu času jakkoli, jedno je jisté: bez něj by byl náš svět myšlenkově chudší a já sám bych se neptal na otázky, zda jsme ve vesmíru sami, a nevydal bych se na cestu, na které jsem dnes. Věřím, že i v dnešní době je nás takových mnoho a můžeme se společně alespoň v této formě poklonit jeho památce.

1 Přispěvatelé Wikipedie, „Erich von Däniken“, In: Wikipedia, The Free Encyclopedia [online], [cit. 2026-01-13] Dostupné z: https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Erich_von_D%C3%A4niken&oldid=1332732916

2 Přispěvatelé Wikipedie, „Chariots of the Gods?“, In: Wikipedia, The Free Encyclopedia [online], [cit. 2026-01-12] Dostupné z: https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Chariots_of_the_Gods%3F&oldid=1326274880

3 Foto Ivo Barteček ml., 2015-10-19, osobní archiv autora.

4 Přispěvatelé Wikipedie, „Ivo Barteček“, In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [online], [cit. 2026-01-12] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivo_Barte%C4%8Dek&oldid=24038291

5 Přispěvatelé Wikipedie, “File:NEO nazca lines big.jpg“, In: Wikimedia Commons, [online], [cit. 2026-01-13] Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:NEO_nazca_lines_big.jpg&oldid=1056208816

6 Přispěvatelé Wikipedie, File:Pacal the Great tomb lid.svg“, In: Wikimedia Commons, [online], [cit. 2026-01-13] Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Pacal_the_Great_tomb_lid.svg&oldid=1068781133

0
Vytisknout
212

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2026