Rada pro mladé umělce a umělkyně
15. 1. 2026 / Jiří David
čas čtení
3 minuty
Dovolím si jednu, ryze zkušenostní radu pro mladé umělce a umělkyně:
Nikdy – skutečně nikdy, pokud chcete přežít – veřejně nevyjadřujte své názory na umění. A už vůbec ne na zdejší provoz umělecké scény. Nezapojujte se do debat, diskusí, panelů, polemik. Natož do kritického myšlení. Kritické myšlení je zde považováno za formu agrese. Nesnažte se být tedy názorově otevření, kritičtí ani nedejbože přemýšlející. Debaty jsou past. Zapomeňte na paměť našeho umění, jeho kontext, kontinuitu, slepé skvrny a další nebezpečné pojmy. Paměť tu funguje selektivně – vždy proti tobě. Mlčte!
A kritika? Ta je absolutně zcela vyloučena. Nejen kritika kolegů a kolegyň, ale zejména – proboha – kurátorů, teoretiků, kritiků, a už vůbec ne vedení státních, městských či jinak „veřejně prospěšných“ kulturních institucí. Sebevražda.
Kolegy nekritizuj, protože zítra budou porotci. Kurátory nekritizuj, protože rozhodují, zda existuješ. Teoretiky nekritizuj, protože píšou dějiny – bez tebe. Sběratele nekritizuj, protože mají peníze. Opatrnost je na místě.
Nedodržíte-li tato jednoduchá pravidla, následuje logický a přirozený trest:
Nebudete zváni na výstavy, nebudete systematicky nakupováni do sbírek, a časem s vámi nebude chtít být ani veřejně viděn nikdo, kdo si ještě hlídá reputaci. Vaše přítomnost by totiž mohla působit… kompromitujícím dojmem. Stanete se „problematickými“. A to je v kulturním provozu horší než být špatný. Špatný se dá ještě použít. Problematický ne!
Samozřejmě soukromě – v kuloárech, na vernisážových mejdanech, v barech po zavíračce – kritizujte, koho chcete. Ideálně drbejte, pomlouvejte, vysmívejte se, nejlépe těm, kteří právě nejsou u moci, nebo se nehodí do portfolia. To je nejen bezpečné, ale i žádoucí. Získáte body navíc, zejména pokud se vám podaří trefně očernit ty, které daná galerie, instituce či sběratel stejně nemá rád. Trefit se do správného terče je známka vyspělosti a loajality.
Za zády, za bukem – to je nejvýhodnější pozice. To není zbabělost, ale profesionální dovednost. A nenechte si namluvit, že jde o vychcanost, alibismus nebo pokrytectví. Kdepak. To je pud sebezáchovy adaptace, či orientace v terénu. Základní biologický mechanismus kulturního provozu. Odvaha je přežitek, adaptace je ctnost. Jinými slovy veřejně buď neutrální, soukromě buď odporný. Vyplatí se ti to.
Nikdo přece nikomu nepomůže. Solidarita? Používá se jen jako slovo v katalogu, nebo patří vždy jen do grantových žádostí Altruismus přenechte těm pomateným idealistům, kteří se domnívají, že lze něco změnit, narovnat nebo aspoň pojmenovat. Nic nenapraví – jen se zbytečně vystavují a skončí buď ignorováni, nebo zesměšněni. Nevěřte jim, nezachrání vás, naopak stáhnou vás s sebou do bažiny nezájmu, nebo hůř – do oblasti pohrdání.
A pokud vás někdo přece jen donutí otevřít ústa, mějte připravenou univerzální odpověď kulturního přežití: „Nemám na to názor.“ Případně: „Nerozumím tomu.“
1119
Diskuse