Konečná inventura války v Pásmu Gaza

14. 10. 2025 / Faisal Ismail

čas čtení 8 minut
Každá válečná vřava je krvavým infernem, katastrofou nevýslovných rozměrů, přinášející lidstvu nesmírné strasti a pohromy. Pokusme si proto, inspirováni Numerickou hodnotící škálou (Numeric Rating Scale NRS) pro hodnocení intenzity bolesti, nalézt paralelu: Numerická hodnotící škála pro válečné utrpení. Stanovíme si stupnici od nuly do deseti, určenou k subjektivnímu, relativnímu posouzení hrůzostrašných dopadů konfliktů výlučně na civilní obyvatelstvo.

Válka v Pásmu Gaza by se bezpochyby ocitla na nejvyšším stupni utrpení 10/10. Její selektivní a kvalitativní brutalita páchaná na nevinných civilistech, především na dětech a ženách, snese srovnání s konflikty nejvyšší úrovně. Konkrétní pečetě hrůzy v Gaze jsou:

  • vbMimořádně vysoký podíl civilních obětí, z nichž většinu tvoří děti a ženy.
  • Totální kolaps civilní infrastruktury – zničení nemocnic, poliklinik a sanitek.
  • Zničení škol, mešit a kostelů.
  • Zničení vodohospodářských systémů – a vytváření živé půdy pro epidemii.
  • Hladomor, coby zbraň, vyhladovění jako součást válečné strategie.
  • Masivní a opakované nucené vysídlování 90% populace v rámci extrémně hustě osídleného území bez bezpečných zón.
  • Dlouhodobá blokáda dodávky potravin a léků.
Stupeň 10/10 je vyhrazen pro konflikty, které zanechaly nesmazatelnou jizvu v dějinách lidstva, jako byla Druhá světová válka (holokaust, masové bombardování měst a obydlí, hladomory a válečné zločiny). Na tomto nejvyššímu bodu škály 10/10 můžeme také zařadit: bangladéšská válka za nezávislost (1971), genocida ve Rwandě (1994), válka v Bosně a Hercegovině (1992–1995). Na stupni 10/10 připomeňme z naší vlastní historie třicetiletou válku (1618–1648). Pro relativní srovnání by se na stupni 9/10 mohla ocitnout například válka za národní osvobození v Alžírsku (1954–1962). Válka ve Vietnamu (1955-1975) by se nejspíše balancovala na mezistupni 9/10–10/10, na hranici neúnosnosti.

Válečná doktrína a osud civilistů

Izraelské asymetrické válečné operace v Pásmu Gaza byly vedeny především a hlavně proti 2,2 milionu tamních civilních obyvatel. To vše pod záminkou války proti hnutí Hamás. Prohlášení izraelského prezidenta, že v Gaze není nikdo nevinný žalostně vypovídá o absurditě izraelské válečné doktríny.

Dotyční lidé jsou přitom nezúčastněnými civilisty, nijak nezapojenými do bojů, nejsou příslušníky ozbrojených sil, milicí ani účastníky masového povstání. Z pohledu mezinárodního humanitárního práva jsou nekombatanty, a toto právo striktně ukládá vést útoky pouze proti kombatantům a vojenským cílům.

Cíl neobyvatelnosti

Izraelské válečné činy, jakožto zcela úmyslné masové vyvražďování civilistů, nucené přesuny obyvatelstva, destrukce civilní infrastruktury a jiná zvěrstva, nelze objektivně posoudit jinak než jako válečné zločiny, genocidu a zločiny proti lidskosti.

Konečným, děsivým záměrem vedených válečných operací se jeví být násilné vyhnání (či bizarně, "dobrovolné vystěhování") místního obyvatelstva z jeho domoviny. Míra zničení všeho pozemského vypovídá beze stínu pochybností: cílem je učinit Pásmo Gaza neobyvatelným. Veliké plány a projekty by následovaly až po deportaci domorodých Palestinců.

Krvavá žeň 735 dnů

Konečná bilance krvavé 735denní války v Pásmu Gaza je mrazivá a ohlašuje rozsah tragédie. Ztráta na životech v Pásmu Gaza dosáhla šokujícího součtu:
  • 67 682 zabitých, z toho je nejméně 20 000 dětí a nejméně 20 000 žen a křehkých seniorů
  • 170 033 zraněných
K těmto ztrátám se přidávají "oběti sousta obživy" / "oběti kousku chleba":
  • 2 615 mužů, žen a dětí
  • 19 177 zraněných
Zprávy OSN a humanitárních organizací používají pro dotyčné Palestince často výrazy jako "killed while seeking food" (zabití při hledání jídla). Jde obvykle o zastřelení hladovějících civilistů v jejich davu izraelskými vojáky u zřizovaných distribučních center potravin, u komunitních kuchyní nebo rozdělovacích tras (konvojů). Každodenní zločiny na nevinných civilistech zvlášť vynikaly u čtyř distribučních center, která zřídila nadace GHF (Gaza Humanitarian Foundation). Tato organizace byla původně oficiálně zřízena a podporována americkou administrativou v těsné koordinaci s Izraelem. Ta měla primárně nahradit desítky let stabilizované organizace pod záštitou OSN jako agentury UNRWA a OCHA, které vykonávaly a zodpovídaly za humanitární pomoc a rozvojovou činnost pro palestinské uprchlíky, včetně těch v Gaze.

Počet obětí hladomoru a podvýživy:
  • 463 osob, z nich je 157 dětských tváří.

Na konec počet pohřešovaných – de facto pohřbených pod sutinami a popelem:
  • Nejméně 9 500 mužů, žen a dětí
Izraelská armáda shodila na Pásmo Gaza přibližně 80 000 tun bomb do února 2025 – přitom tento údaj je velmi rezervovaný. Některé zdroje uvádí až 200 000 tun do čerstvě nastoleného konce války. Pro srovnání, jaderná bomba shozena na Hirošimu je 15 tisíc ekvivalentu TNT – čistě výbušné síly. Vezmeme-li v úvahu pouze 80 tisíc tun ekvivalentu TNT konvenčních výbušnin shazovaných na Pásmo Gaza, pak bylo svrženo něco málo přes 5 atomových bomb na Hirošimu. To je pouze do února 2025 s rezervovaným údajem. Objem poválečných sutin se odhaduje na 61 milionů tun!

Oběti pravdy 

Bojovníci s perem a kamerou se proměnili v přímý terč izraelské válečné mašinérie. Bezpochyby je cílem uhasit světlo pravdy a nechat v éteru znít jen jednu, jedinou izraelskou narativu. Daň je děsivá a nemá v historii obdoby: celkem 254 padlých žurnalistů a žurnalistek, mezi nimiž je 27 odvážných žen. Kromě nich bylo během zpravodajství zraněno 433 a zadrženo 48 novinářů – těžké ztráty na frontě slova.

Systematické ničení médií

Terénní svědectví, stejně jako dokumenty OSN, hovoří jasně: izraelská armáda záměrně útočí na novináře a mediální instituce. Děje se tak navzdory tomu, že mezinárodní humanitární právo jim zaručuje zvláštní ochranu. Tyto útoky mají jediný cíl: potlačit pravdu a vnutit jediný izraelský výklad. V tomto tažení za umlčení médií zničila armáda 12 tištěných, 23 digitálních, 11 rozhlasových a 16 satelitních mediálních center. K tomu je třeba připočíst 5 velkých a 22 malých tiskáren a 53 domovů, kde obývají novináři. Materiální ztráty v mediálním sektoru přesahují 800 milionů dolarů. I přes toto krveprolití a destrukci však 143 mediálních institucí dál v zoufalých podmínkách pokračuje ve své práci.

Válka proti dokumentaci zločinů

Lidskoprávní organizace nepochybují: cílené likvidace žurnalistů nejsou náhodné incidenty, ale promyšlený záměr. Slouží přednímu účelu – zabránit dokumentaci izraelských zločinů v Pásmu Gaza. Organizace Reportéři bez hranic (RSF) po vlastním šetření konstatuje, že izraelské síly „záměrně střílely na novináře, ačkoli tito byli jasně označeni viditelnými novinářskými vestami.“ – vestami, které se staly spíše terčem než ochranou.

Nejsmrtonosnější konflikt v dějinách žurnalistiky

Podle Mezinárodního výboru pro ochranu novinářů je válka v Pásmu Gaza „nejsmrtonosnějším obdobím v dějinách žurnalistiky“. Počet zabitých novinářů zde překonal i bilanci druhé světové války (69) a vietnamské války (63) trvající dvě dekády. Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva na okupovaných palestinských územích, Francesca Albanese, jde ještě dál. Prohlásila, že okupace „zabila v Gaze více novinářů, než kolik jich dohromady padlo v první a druhé světové válce.“ Od počátku konfliktu Izrael striktně zakázal vstup zahraničním novinářům do Pásma, povolen byl jen v cenzurovaném doprovodu izraelské armády. Mezinárodní mediální obraz tak téměř výhradně stojí na bedrech místních palestinských žurnalistů. Ti pracují v nelidských humanitárních podmínkách a pod neustálou hrozbou smrti. Jde o jeden z nejhorších zločinů proti svobodě tisku v moderní éře – temná kapitola v dějinách žurnalistiky.

Autor se v tomto článku zabýval účtem války pouze na palestinské straně. O dostatečné, resp. vyčerpávající informace k/o izraelské straně není nouze v naších sdělovacích prostředcích. Jiná záležitost je jejich kredibilita.



 

 

0
Vytisknout
666

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2025