Sergianismus, nacionální bolševismus, neosovětismus

20. 8. 2025

Stejně jako samotný ruský stát, i Ruská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu neprošla žádnou lustrací v době po pádu komunismu. Přestala být loajální k marxismu-leninismu, který přestal být státní ideologií; ale vyvinul se v ní nový a stejně úzký vztah se státem tím, že čerpal ze sergianismu a nacionálního bolševismu.

Díky tomu již v roce 1992 začali moskevský patriarchát a Kreml vytvářet neosovětský model vztahů mezi církvemi a státem, v jehož rámci mělo být státem sancionované pravoslaví ve skutečnosti jedinou povolenou církví. To vedlo ke zvýšenému pronásledování nezávislých pravoslavných v Rusku a pohlcení ruských pravoslavných církví v zahraničí.

Absorpce celé ruské pravoslavné církve byla zvláště důležitá pro Putinův režim, protože nezávislé elementy představovaly pokus vyhrát ruskou občanskou válku, která skončila na většině míst v roce 1921. Dosud nezávislá a odmítající sergianismus, RPC se vzdala obojího a tím zničila bělogvardějskou organizaci a naděje na odmítnutí sovětské minulosti.

Cesta, která začal v roce 1922, byla dokončena sovětsko-neosovětským triumfem v roce 2007.

Tímto způsobem posílil neosovětský systém své vítězství v občanské válce, která do té doby pokračovala v ideologické a duchovní sféře. A to Putinovi umožnilo propagovat jak jeho teorii "jediného proudu" ruských dějin, tak jeho představu o sjednoceném "ruském světě", v němž by všichni měly být loajální ke Kremlu.

Duchovně ideologická porážka ruské pravoslavné církve v zahraničí v roce 2007 se stala začátkem nové etapy vztahů mezi církvemi a státem v Ruské federaci. Předtím ruská církev v zahraničí zůstala alternativou k novosergianismu a neosovětskému diskursu a působila tak jako omezující faktor na Kreml a poslance.

Poté ale Putin mohl propagovat své představu "ruského světa" bez vážné konkurence, kterou by ruská pravoslavná církev v zahraničí předložila. A dokonce zahrnul do tohoto konceptu myšlenky, které čerpal od nacionálních bolševiků z 20. let 20. století, jako byl Nikolaj Ustrjalov. Tato kombinace vyvolala dramatickou expanzi myšlenky o ruském světě daleko za hranice církve.

A to znamená, že porážka nezávislých pravoslavných církví v rámci Ruské federace a kapitulace ROCA ve prospěch Moskevského patriarchátu znamenaly významný krok vpřed v Putinově ideologické kampani – a nikoli okrajový vývoj, jak si mnozí dosud mysleli.

Zdroj v ruštině: ZDE