Jak se krásně žilo dětem v (nejen) české tradiční společnosti

8. 7. 2025 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
Včera jsem si zase po nějaká době procházel své výpisky z dějin dětství v českých zemích. Myslím, že opravdu musíme znát dějiny, abychom ztratili nebezpečné, destruktivní iluze. Takže pár ukázek pro osvětu je níže. Mimo jiné vidíme, jak rodiče své děti milují, což je jistě přírodní zákon, a jak tradiční společnost, nesena vírou v Boha, dokázala zajistit rozvoj dětí, jejich bezpečnost a zdraví. Kam se hrabou ty odporné, progresivistické společnosti současnosti, že? Začnu tou rodičovskou láskou.

„Přestože už osvícenská pedagogika radila s bitím dětí šetřit – mezi vychováním loveckého psa a dítěte má a musí rozdíl zůstati, píše Ch. G. Salzman – fyzické trestání dětí bylo běžným územ. U našich předků platilo, že i při harmonickém vztahu v rodině založené na pokrevních vztazích je tělesný trest blahodárným prostředkem zajišťující budoucí mravní bezúhonnost dítěte. „Metla vyhání děti z pekla“, znělo v mnoha rodinách. 

Onou „metlou“ mohlo být cokoli: pohlavek, vařečka, řemen, proutek či metla skutečná. Vedle bití byly děti trestány taháním za vlasy, uši, zavíráním do komory, klečením, stáním v koutě, přivazováním ke stolu. (…) 

Vedle fyzických trestů se jako výchovného prostředku užívalo strašení nadpřirozenými bytostmi: čertem, polednicí, klekánicí; rodičovská či vychovatelská fantazie neznala mezí. 

Pověrčivost dospělých, strašidelná vyprávění při večerních domáckých pracích za účasti krajánků, pocestných, vandrovních tovaryšů, to vše bylo možno využít – či spíše zneužít – ve výchově. (…) Také v bajkách či didaktických povídkách mívaly dětské mravní poklesky hrůzné následky: opadání prstů za krádeže, zdřevěnění jazyka a měknutí nosu za lhaní. 

Jako „strašák“ sloužili i příslušníci marginalizovaných etnických menšin, především židé či Cikáni. Děti se bály tmy – zavření vlastního či svěřeného potomka do tmavé komory nebo sklepa nebylo vzácností.“ Milena Lenderová a kolektiv: Velké dějiny zemí Koruny české, Dětství, Paseka 2021, str. 263-264.

Nyní ukázka dojemné, systémové péče o to, aby děti měly šťastné dětství a mohly se rozvíjet duševně i fyzicky.

"Podle zpráv sumarizovaných dvorskou válečnou radou (BC: za Marie Terezie) musejí děti poddaných robotou v zimě nosit na zádech dříví z míst v lese, kam nedosáhne povoz. Pracují již od sedmi let, což brzdí jejich růst i možnost učit je čtení a psaní. Dětská práce mohla být také spojena s různými nebezpečími, ohrožujícími dítě dokonce i na životě. 

Jednu takovou příhodu popisuje ve své autobiografii zakladatel Hornolužického Ochranova Christian David, rodák ze severomoravské Ženklavy: "V dětství jsem pásával krávy a ovce. V době, kdy jsem byl pasákem ovcí, se přihodilo mnoho podivuhodného. Jednou jsem musel vyrvat ovci vlkovi ze chřtánu a dvakrát se mi část ovcí ztratila." Dovedeme si dobře představit, co pasáček cítil, když - jak vzpomínal - ve strachu hledal ovce celou noc po lese a našel je až ráno (BC: asi se bál hospodáře více než divé zvěře a strašidel)." Milena Lenderová a kolektiv: Velké dějiny zemí Koruny české, Dětství, Paseka 2021, str. 217.

A  nakonec něco o zhoubnosti moderní chemie a technologií pro dětské zdraví. Kdysi se přece žilo v souladu s přírodou!

"Odstavení ohrožovalo dítě zažívacími potížemi, nezřídka končícími smrtí. Lékaři je doporučovali provést v chladnějších dnech, kdy se zvířecí mléko, nejdůležitější náhražka lidského, tak rychle nekazí. Rozhodující byla doba, která uplynula od nadojení mléka k jeho spotřebě - dopravní možnosti ani potravinářské technologie jeho nezávadnosti valně nepřály. (...) Voda a mléko, na první pohled samozřejmé součásti lidské výživy, byly v 19. století nebezpečné samy o sobě. O nezávadnosti vody se až do konce 19. století nedalo ve většině míst Čech a Moravy mluvit. Praha s opakujícími se tyfovými epidemiemi byla odstrašujícím příkladem. Ani kvalitní a nezávadné kravské mléko nebylo běžně dostupné. Literatura určená matkám nabádala, aby mléko kupovaly od spolehlivých dodavatelů, nejlépe z venkova, kde je zaručeno zdravé a správné krmení krávy (BC: jako by infekce mléka záležela primárně na krmení krávy, to je ten primitivismus těch dob). Umělou výživu dětí usnadnil rozvoj moderního českého mlékařství, jenž spadá do osmdesátých let 19. století v okolí Prahy a Brna." Milena Lenderová a kolektiv: Velké dějiny zemí Koruny české, Dětství, Paseka 2021, str. 244-245.


0
Vytisknout
1004

Diskuse

Obsah vydání | 8. 7. 2025