To, co se děje mezi Íránem a Izraelem, je přímým důsledkem Trumpovy nedbalosti

16. 6. 2025

 
Dohoda JCPOA, podepsaná v roce 2015 USA, Íránem, Velkou Británií, Francií, Německem, Ruskem, Čínou a EU, nebyla zdaleka dokonalá. Nepodařilo se jí zastavit rozšiřování konvenčních zbraní Teheránu a jeho záměry vyzbrojit milice až na západě u Středozemního moře, ale podařilo se jí zmrazit íránský jaderný program.

Tím, že Netanjahu přesvědčil Trumpa, aby v roce 2018 odstoupil od této jaderné dohody, vyvolal oživení íránského obohacování uranu, které vedlo k současné krizi. Trump a Netanjahu tak ironicky riskovali, že zahodí obrovskou strategickou výhodu Izraele jako jediné jaderné velmoci na Blízkém východě.

Obsese izraelského premiéra zničením režimu v Teheránu je částečně způsobena nepřátelstvím Íránu  vůči židovskému státu, ale také tím, že představuje pro Netanjahua politicky užiteční rozptýlení v podobě vhodného strašáka.

Proč by jinak Netanjahu zahajoval válku právě teď, uprostřed americko-íránských jednání o zmírnění jaderného napětí? Odpověď se skrývá v otázce samotné. Izrael, nebo alespoň tvrdá linie Netanjahuova kabinetu, se obával, že Trumpova administrativa uzavře s Teheránem kompromisní dohodu o omezení jaderného programu. Netanjahu se proto rozhodl jednání zmařit raketovým útokem a atentáty.

Izraelské útoky z posledních několika dní rozhodně nebyly reakcí na náhlé eskalování jaderné hrozby ze strany Íránu. Islámská republika není o nic blíže k získání jaderných zbraní než před šesti měsíci. Kritika Teheránu ze strany Mezinárodní agentury pro atomovou energii z minulého týdne možná poskytla Netanjahuovi potřebnou záminku.

Netanjahu vidí oslabený Írán jako příležitost. Jeho proxy síla Hizballáh v Libanonu byla zdecimována a íránská protivzdušná obrana byla oslabena při izraelských leteckých útocích v říjnu loňského roku.

Současné nepokoje také poskytují užitečné odvedení pozornosti od krveprolití, které Izrael páchá v Gaze a které vyvolalo mezinárodní odsouzení ze strany všech jeho hlavních spojenců s výjimkou Washingtonu.

Netanjahu chce vtáhnout USA do konfliktu s Íránem. Povrchní tvrzení amerického ministerstva zahraničí, že se do konfliktu nezapojuje, pravděpodobně dlouho nevydrží. Již se objevily informace, že americké síly operují ve vzduchu, na zemi i na moři, aby sestřelily íránské rakety vypálené na Izrael, což tlačí Washington k přímějšímu zapojení. Izrael ví, že pouze USA disponují obrovskými bombami schopnými zničit íránská podzemní jaderná zařízení.

Pokud se Izraeli nepodaří zapojit americké síly do zničení íránských jaderných zařízení, Netanjahuův režim stále doufá v změnu režimu v Teheránu.

Jeden íránský intelektuál, ostrý kritik Chameneího režimu, mi však dnes řekl, že Íránci, i když nenávidí svou vládu, „proklínají Netanjahua stejně jako všichni ostatní“. Poznamenal, že „již zemřelo více než 200 íránských civilistů a válka trvá teprve třetí den“.

Bylo by pošetilé podceňovat odhodlání a schopnost režimu přežít. Poté, co byl několikrát odepsán uprostřed masových veřejných povstání – naposledy v roce 2022 po smrti íránské kurdské ženy Mahsy Amini, která byla zatčena za to, že nenosila šátek – zůstává u moci zkorumpovaná a brutální teokracie.

Pro ty, kteří jsou u moci, je to doslova otázka přežití. Mnoho předních představitelů režimu jsou soudci, kteří odsoudili disidenty k smrti v falešných procesech. Vědí, že změna režimu by pro ně mohla znamenat smrt oběšením na lucernách.

Trump možná ještě má krátkou příležitost zahrát si mírotvůrce, za kterého se vydává. Možná se naskytne malá šance nabídnout Íránu východisko – pravděpodobně s pomocí Saúdské Arábie, států Perského zálivu a dokonce i Moskvy. To však bude vyžadovat, aby Trump vyvinul na Izrael tlak, jaký žádný americký prezident v posledních letech nevyvinul.