Matematický model ukazuje, jak konformita ovlivňuje kulturní trendy a polarizaci

20. 1. 2025

čas čtení 3 minuty
Kulturní rysy – informace, přesvědčení, chování, zvyky a praktiky, které utvářejí charakter populace – jsou ovlivněny konformitou, tendencí sladit se s ostatními, nebo antikonformitou, volbou záměrně se s nimi rozcházet. Nový způsob modelování této dynamické souhry by nakonec mohl pomoci vysvětlit společenské jevy, jako je politická polarizace, kulturní trendy a šíření dezinformací.

Studie publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences nastiňuje tento nový přístup. Postdoktorandka SFI Complexity Kaleda Dentonová s kolegy ze Stanfordovy univerzity – bývalou post-bakalářkou SFI Elisou Heinrich Morovou, externím profesorem SFI Marcusem Feldmanem a Michaelem Palmerem – představuje matematický model, rozšiřují předchozí výzkum a nabízejí realističtější znázornění toho, jak konformní a antikonformní předsudky formují přenos kulturních rysů v populaci.

"Myšlenkou tohoto výzkumu bylo přijít s lepším způsobem, jak matematicky znázornit, jak se jednotlivci rozhodují v reálném světě," říká Dentonová. "Pokud to dokážeme, můžeme pak věci rozšířit a zjistit, co by se stalo v populaci 10 000 lidí v dlouhodobém horizontu."

Tradiční modely konformity často předpokládají, že jednotlivci tíhnou k průměrnému nebo "průměrnému" rysu v populaci. Tento koncept funguje dobře, pokud se nejoblíbenější vlastnosti blíží tomuto průměru, což může být případ například pracovní doby nebo velikosti porcí jídla. Průměr je však v jiných případech špatným ukazatelem popularity; například pokud většina lidí spadá buď na krajní levici nebo krajní pravici politického spektra, ale průměr leží ve středu.

Aby tuto mezeru vyřešili, navrhli autoři model, který zahrnuje shlukování znaků. V tomto modelu se jedinci přizpůsobují tím, že přijímají rysy, které jsou více seskupeny dohromady (např. variace krajně levicového politického přesvědčení), než průměrný rys v populaci (např. centristický pohled). Antikonformisté se na druhé straně záměrně distancují od rysů svých vrstevníků a vytvářejí polarizaci.

Pomocí počítačových simulací tým analyzoval, jak se rysy šíří napříč populacemi během několika generací. Konformita často vedla k tomu, že se skupiny shlukovaly kolem specifických rysů, ale ne nutně průměrných. Antikonformita vytvořila ostře odlišný vzorec: distribuci ve tvaru písmene U, kdy se jedinci shlukují na krajních pozicích a střed zanechávají řídce osídlený.

Jedním z významných zjištění bylo, že populace zřídka konvergují k jedinému znaku, pokud není vnucen nerealistický předpoklad dokonalého kopírování chování. Místo toho i malé odchylky v tom, jak jednotlivci interpretují nebo přijímají rysy, vedou k přetrvávající rozmanitosti.

"Tyto výsledky jsou v souladu s tím, co pozorujeme v reálném světě, kde se kulturní praktiky a ideologie jednoduše nezprůměrují, ale místo toho si zachovávají významné rozdíly," říká Dentonová.

Výzkum také zpochybňuje představu, že konformita vždy vede k homogenitě. Model ukazuje, že za určitých podmínek může konformita udržet rozmanitost, zatímco antikonformita zesiluje polarizaci.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1406

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2025