Británie: Poslanci odhlasovali návrh zákona o legalizaci eutanázie v Anglii a Walesu
29. 11. 2024
čas čtení
8 minut
Nevyléčitelně nemocní dospělí, kterým zbývá méně než šest měsíců života, budou mít podle navrhované legislativy právo na eutanázii
Britští poslanci učinili historický krok k legalizaci asistovaného umírání v Anglii a Walesu poté, co podpořili návrh zákona, který některým nevyléčitelně nemocným lidem poskytne právo ukončit svůj život.
Dolní sněmovna podpořila návrh zákona 330 hlasy pro a 275 proti, což představuje většinu 55 hlasů. Předseda vlády Keir Starmer a ministryně financí Rachel Reevesová hlasovali pro, zatímco Angela Raynerová, místopředsedkyně vlády, a Wes Streeting, ministr zdravotnictví, hlasovali proti.
Návrh zákona, který předložila labouristická poslankyně Kim Leadbeaterová, dává nevyléčitelně nemocným dospělým, kterým zbývá méně než šest měsíců života, právo na eutanázii jakmile žádost podepíší dva lékaři a soudce nejvyššího soudu.
Podle zastánců této změny je hlasování významným krokem vpřed. Televizní celebrita Esther Rantzenová, která loni v prosinci podnítila debatu o eutanáii, když odhalila, že má rakovinu plic v terminálním stadiu, uvedla, že návrh zákona nabízí všem „stejnou možnost volby“.
Řekla: „Ti, kteří nechtějí eutsnázi a nechtějí se podílet na poskytování asistovaného umírání, se z něj mohou odhlásit, nemusí to dělat, nemusí se rozhodnout ukončit svůj život tímto způsobem. Nabízí tedy všem stejnou možnost volby, ať už jsou jakéhokoli vyznání.“
Kit Malthouse, který vystoupil s vášnivým projevem ve prospěch zákona, řekl, že parlament učinil „první významný krok“, a vyzval vládu, aby nyní věnovala více parlamentního času projednávání tohoto zákona.
Odpůrci tohoto kroku vyjádřili zklamání a vyjádřili se sklesle o vyhlídkách na to, že v pozdějších fázích jeho schvalování v parlamentu dojde k výrazným změnám, které by zvýšily záruky proti nátlaku na nemocné, aby spáchali sebevraždu.
Labouristka Diane Abbottová, nejdéle sloužící poslankyně, která vystoupila a hlasovala proti změně, řekla: „Jsem zklamaná, že návrh zákona postupuje dál. Ale mnozí z těch, kteří se vyslovili pro návrh zákona, si zřejmě myslí, že jej lze ve výboru drasticky změnit. Ve výboru ho drasticky změnit nelze.“
Osobnosti působící v sektoru hospiců a péče o pacienty na konci života, které jsou k této otázce neutrální, vyzvaly k urychlenému financování a reformě paliativní péče, aby pacienti měli při umírání skutečnou možnost volby.
Pokud poslanci v dalších fázích legislativního procesu podpoří eutanázii, nebude pravděpodobně k dispozici dříve než za tři roky. Návrh zákona musí v parlamentu projít ještě několika překážkami a poslancům bude znovu předložen až v dubnu. Vláda nyní pravděpodobně pověří ministra, aby pomohl s prací na návrhu zákona, aniž by mu formálně vyjádřila svou podporu.
Poté o něm musí znovu hlasovat poslanci a musí projít Sněmovnou lordů. Pokud se stane zákonem, bude následovat dvouleté realizační období.
Labouristé byli v této otázce rozděleni: 234 poslanců hlasovalo pro a 147 proti. Většina členů vlády hlasovala pro, včetně Yvette Cooperové, ministryně vnitra, Liz Kendallové, ministryně práce a důchodů, a Heidi Alexanderové, nové ministryně dopravy.
Šest ministrů bylo mezi těmi, kteří hlasovali proti návrhu zákona: Raynerová, Streeting, David Lammy, ministr zahraničí, Shabana Mahmood, ministryně spravedlnosti, Bridget Phillipsonová, ministryně školství, a Jonathan Reynolds, ministr obchodu.
Konzervativci, liberální demokraté, reformisté a Plaid Cymru byli rovněž rozděleni v hlasování, které bylo považováno za otázku svědomí, a proto nepodléhalo stranické disciplíně.
Podle nedávného průzkumu veřejného mínění podporují změnu zákona tři čtvrtiny veřejnosti.
Během pětihodinové rozpravy si poslanci vyslechli vášnivé apely obou stran. Poslanci vyprávěli o osobních zkušenostech s nemocí a smrtí a o výzvách, které slyšeli od svých voličů ohledně asistovaného umírání.
Leadbeaterová poslancům řekla, že se jedná o generační okamžik a že pokud bude změna odmítnuta, nebude se o ní pravděpodobně uvažovat znovu deset let.
Odpůrci uvedli, že pacienti by mohli být vystaveni nátlaku, a vyjádřili znepokojení nad úrovní kontroly, které se návrhu zákona dostává.
Marie Tidballová, labouristická poslankyně, která se narodila s vrozeným postižením postihujícím všechny čtyři končetiny, uvedla, že bude hlasovat pro návrh zákona, ale v pozdějších fázích bude prosazovat značné změny.
Připomněla svou zkušenost, kdy v šesti letech podstoupila vážnou operaci a prožila extrémní bolest. „Byla jsem v sádře od hrudníku až po kotníky, měla jsem takové bolesti a potřebovala jsem tolik morfia, že mě začala svědit kůže. Živě si vzpomínám, jak jsem ležela na nemocničním lůžku v sheffieldské dětské nemocnici a říkala rodičům: „Chci umřít, prosím, nechte mě umřít,“ řekla.
„Ten okamžik mi také dal nahlédnout, jak bych chtěla prožít svou smrt, stejně jako jsem prožila svůj život, posilněna možnostmi, které mám k dispozici. Lidem s postižením je tak často za nejrůznějších okolností kontrola odebrána.“
Kit Malthouse, bývalý ministr školství, vyvrátil argument, že eutanázie by zvýšila zátěž zdravotnictví a soudů. „To mi vážně říkáte, že moje smrt, moje agónie, je příliš mnoho na to, aby na ni zdravotnictví mělo čas? Je to příliš mnoho práce?“ řekl. „Že bych se měl utopit ve vlastních fekáliích, protože je to příliš mnoho práce pro soudce?“ ‚To je příliš mnoho práce pro soudce?‘ zeptal se.
Peter Prinsley, labouristický poslanec a chirurg, řekl, že za léta své lékařské praxe změnil názor poté, co byl svědkem „děsivé ztráty důstojnosti a kontroly v posledních dnech života“.
Řekl: „Když jsem byl mladý lékař, připadalo mi to nesmyslné. Ale teď už jsem starý lékař a jsem si jistý, že je to správná změna. Viděl jsem nekontrolovatelnou bolest, dušení a bohužel i děsivý pohled na člověka, který při vědomí vykrvácí, protože mu rakovina rozežírá krční tepnu.“
Odpůrci návrhu zákona uvedli, že by zásadně změnil vztah mezi státem a jeho občany a mezi lékaři a pacienty. Tvrdili, že návrh zákona je uspěchaný a záruky pro zranitelné osoby jsou nedostatečné.
Labouristická poslankyně Jess Asatová uvedla, že i když by možná jednou chtěla asistované umírání i pro sebe, ochrana zranitelných lidí by měla být prvořadá. „Zneužívání nás obklopuje,“ řekla. „Neexistuje žádné povinné školení pro soudce o nátlakovém a kontrolním chování, ani účinné školení pro zdravotníky... Ti, kteří jsou nuceni zemřít, jsou často izolováni od přátel a rodiny. Pokud tedy nejste povinni říci přátelům nebo rodině, že se rozhodujete pro eutanázii, kdo bude bít na poplach?“
Florence Eshalomi, další labouristická poslankyně, vyprávěla o nesnesitelných bolestech své matky trpící srpkovitou anémií a o nedostatečné péči, které se jí dostalo. Její hlas se lámal emocemi, když naléhala na kolegy, aby hlasovali pro zamítnutí zákona, a řekla: „Měli bychom lidem pomáhat žít pohodlný život bez bolesti podle jejich vlastních podmínek, než začneme přemýšlet o tom, jak jim usnadnit umírání.“
Meg Hillierová, předsedkyně finančního výboru, se rozplakala, když vyprávěla o zkušenosti své dospívající dcery, která byla přijata do nemocnice s akutním zánětem slinivky. „Pět dní, vlastně mnoho měsíců, jsem nevěděla, zda bude žít, nebo zemře... Ale viděla jsem, co dokáže dobrá medicína, která tu bolest zmírnila,“ řekla.
Vyzvala poslance, aby návrh zákona zamítli: „Pokud máme jen špetku pochybností o tom, že bychom měli státu umožnit tuto moc, měli bychom dnes hlasovat proti.“
James Cleverly, bývalý ministr vnitra, se zeptal: „Pokud je to tak dobrá věc, která zmírňuje bolest a utrpení, právo, které bychom měli hrdě schválit, proč ho upíráme dětem?“
Zdroj v angličtině ZDE
1054
Diskuse