Kafka a Overlord

6. 6. 2024 / Boris Cvek

Chybí v něm totiž veřejný prostor. Jedna věc je fyzická realita, ta určitě v Kafkově díle je, možná až moc. Dokonce i proměna člověka v brouka je zde fyzickou realitou. Jenže právě absence veřejného prostoru dělá z té fyzické reality něco děsivého. 

V Kafkově světě není možné burcovat lidi, pokusit se o revoluci, dělat veřejný skandál, porazit gestapo. A ta nemožnost je jak na straně subjektu, který se vlastně ze všeho nejvíce bojí, že by se ztrapnil, kdyby se jeho případ stal veřejným (Proces, ale i Proměna, kde je tímto subjektem rodina), tak na straně struktury institucí, povahy zákona a práva (Zámek). 

V Kafkově světě by nic jako vylodění v Normadii nebylo možné. Takové vylodění jistě je fyzickou realitou, nicméně nikdy by nemohlo být uskutečněno bez veřejného prostoru, v němž spojenci chtějí porazit nacismus. Churchillovy slavné válečné projevy, ale i ty Hitlerovy, mají smysl jen ve veřejném prostoru. Ve veřejném prostoru se rozhoduje o holokaustu i jeho konci. Slovy o fyzické realitě, protože slova mají vliv na ruce a v rukou jsou kulomety a řízení tanků, raket atd.

Kafka dokázal naprosto geniálně zachytit něco zcela zvláštního, co snad nemá v minulosti obdobu, totiž absenci veřejného prostoru a prožívání této absence. Zničení veřejného prostoru je snahou všech totalit a ve formě ohromující dystopie to můžeme najít v Orwellově románu 1984. Jenže u Kafky je to vnitřní stav trvalé a naprosté izolovanosti jedince ve fyzickém světě bez veřejného prostoru. A možná jen ze studu, z pocitu trapnosti.

To jeho umění není srdcervoucím svědectvím o nástupu nacismu a jeho obětech. Je to dost možná mnohem intimnější, ovšem také srdcervoucí, svědectví o všech těch, kdo z jakéhosi zvláštního důvodu nemají ve svém prožívání světa přístup k veřejnému prostoru. Jsou sami ve své úzkosti a vylodění v Normandii pro ně nic neznamená. O jejich osvobození je třeba vést zcela jinou válku.