30 let s Novou: Vladimíre Železný, děkuji za svou českou kariéru

5. 2. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 22 minut
30753
 

Tuto neděli se TV Nova dožila 30 let. Vladimíru Železnému toto "dítě" nakonec vzali, ale je třeba si uvědomit, že "ředitel" byl víc než jen nějaký manažer televizní stanice: byl největším "influencerem" devadesátých let a jeho činnost byla jistě jedním z nejvýznamnějších kulturních měničů první postkomunistické dekády. Je skutečným kmotrem pravicového hnutí v Česku (a mé kariéry), neboť učinil společenské sobectví přijatelným pro "Novákovy" nejen z regionů. 


 
Vložil do českého chování amerikanismy a vysypal do českého kolektivního vědomí americký kulturní odpad, otevřel dveře do té doby nepřehlédnutelné kulturní povrchnosti a také dokázal "vysvětlit", "přeložit" pravicový kapitalismus bez lidské tváře do jednodušších pojmů legiím svých fanoušků při výukových lekcích v pořadu Volejte řediteli. 

TV Nova, přestože představila projekt, který by ji učinil umělečtější než ČT2, se nakonec stala spíše médiem podle vkusu svého majitele, krajně pravicového dědice kosmetického impéria Estée Lauder, neúspěšného kandidáta na starostu New Yorku Ronalda Laudera. Železný, který dostal vysílací licenci, se zdál být pro toho Američana, který typicky nebyl tak erudovaný a zběhlý v umění a vinařství, podivným partnerem. Stal se z toho klasický příběh o chytré lišce, která se snaží využít důvěřivé slepice. 

Železný je mistr ve vnímání toho, co chtějí masy. Přestože je vzdělaný intelektuál, mluví jazykem lidu. Sestupuje ze svého piedestalu dolů, aby komunikoval s obyčejnými lidmi, a ti to oceňují. Po celou dobu vstupuje do jejich myslí a srdcí s koncepty, které jako by vytvořila jeho touha po pomstě vůči "интеллигенции" neboli pražské kavárenské kultuře, která ho nebrala vážně. 
 
Železný zřejmě nemohl odpustit těm, kteří mu po jeho hrdinském vysílání během invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 z kobky v budově, která se později symbolicky stala sídlem jeho televize, neumožnili kariéru v České televizi. Chtěl se pomstít kmenům, které nad ním ohrnovaly nos, a to lidem kolem a pro Václava Havla, za diskriminaci jeho populistické rétoriky a způsobů. Neustále mu vyčítali úpadek vyšší kultury tím, že Čechům předhazoval Dallas, MASH, Beverly Hills 90210, Columba a nechvalně známá roztomilá zvířátka na konci Televizních novin.

Poté, co moudře převzal starý název zpravodajské relace z komunistických dnů, udělal z ní lehký zpravodajský pořad, takový "Blesk pro televizi", svižný a s chytlavými titulky. V pravdě jen adaptoval fomát vytvořený počátkem sedmdesátých let pro místní televizní stanice ve Spojených státech, zvaný "eyewitness news" nebo "action news", kde reportéři přebírají roli protagonistů a dávají najevo své emoce a těžce dýchají do mikrofonu, čímž v divákovi vyvolávají pocit naléhavosti. Úspěšný vzorec, i když česká verze byla mnohem méně seriózní a mnohem méně zodpovědná ohledně spolehlivosti  příspěvků, než tento formát nabízí ve Spojených státech. 

Nicméně Železný měl pravdu: Češi nebyli návštěvníky opery, posluchači klasické hudby, jak by si o sobě mnozí rádi mysleli, zvláště v té době, krátce po skončení režimu, který po letech minulého století v mnoha ohledech zmrazoval český život. Jazyk, který používaly noviny, časopisy a televizní zprávy, byl tehdy dusný, staromódní, byrokratický, nudný. Železný ho nechal "přeložit" do jazyka nové generace, která toužila zanechat staré pořádky v minulosti   a chtěla být západněji, amerikanizovaná, modernějši. 

Jednou ze zdánlivě banálních věcí, kterých jsem si za 23 let svého působení v české mediální krajině všiml, bylo, jak normálním se stalo, aby lidi četli Blesk. Mátlo mě, že většina reportérů, kteří pracovali v mých redakcích (řídil jsem časopisy Redhot, Playboy, Nový Prostor, Mladou frontu Plus, noviny Metro), chodila do práce s výtiskem Blesku v podpaží. Přišlo mi to od novinářů divné. Přestože v Británii jsou bulvární noviny mainstreamové a hojně konzumované, ve Spojených státech a v Brazílii, kde jsem žil a vyrůstal, se na ně pohlíželo s despektem a málokdo, kdo nepocházel z nejnižších vrstev, se přiznal, že by některý z nich četl, natož aby ho s ním někdo viděl. Díky tomu jsem pochopil, proč se TV Nova stala tak úspěšnou.

Už dlouho si uvědomuji, že Češi mají schizofrenní situaci, kterou vytvořili Habsburkové. Češi, kteří se chtěli zařadit, být součástí vyšších vrstev, se museli po staletí chovat co nejvíce rakousky. V české kultuře bylo kodifikováno to rakouské chladné vnější chování, to germánské oceňování skrývání emocí, pokerové tváře, extrémní pragmatismus, osobní odstup, byrokratické vztahy, extrémně formální jazyk na oslovování druhých, zatímco česká mimoměstská kultura byla pravým opakem: hlasitá, vulgární jazyk, řízný humor, upřímná sexualita, hudbou řízená hravost a jednoduché manýry. Ať se Čech snaží vypadat jakkoli dobře a renomovaně, je tu vždycky nějaká babička na venkově, která vše vrací zpět a snižuje k "normálnímu" slovanskému typu chování.

V podstatě v každém Čechovi se skrývá Helena Růžičková nebo Vladimír Menšík, přičemž má nebo chce mít svým vnějším obrazem Karla Gotta nebo Hany Hegerové. 

Železný dokázal tuto dualitu prohlédnout. Dal lidem to, co chtěli. A pravda je, že lidé nepotřebují jen zdravé potraviny, nějaký ten cukr je pro systém také dobrý. Život bez takzvaných "guilty pleasures" nebo komfortní zábavy typu, která nevyžaduje hlubší přemýšlení, je strašný. Příliš mnoho cukru se však samozřejmě promění v zubní kazy. Železný to jen asi možná s množstvím cukru trochu přehnal a do svého receptu nepřidal některé vitaminy. 

Přesto měl Železný v rukou nejmocnější propagandistický nástroj v zemi. V době, kdy neexistoval internet a množství dostupných televizních kanálů bylo mizivé, si Železný získal uši a srdce milionů a milionů a dalších milionů Čechů nejméně na deset let před svým koncem a poklesem významu TV Nova a televize vůbec. Vložil do myslí Čechů nová slova, novou módu, nové zvyky, nové chápání. A usilovně se snažil vložit i pravicový populismus, a to s velkým úspěchem, což z něj činí jednoho z nejvýznamnějších rozsévačů krajně pravicové politiky v zemi. Protopopulista, díky němuž bylo v pořádku být otevřeně zaujatý.

Byl jsem v Česku tři roky, když mě David Šorf pozval, abych psal pro Lidové noviny, kde byl zástupcem šéfredaktora. Poté, co jsem byl požádán, abych psal dlouhé komentáře pro stránku s názvem Horizont, která sloužila k hlubší analýze, jsem dostal za úkol sledovat Volejte řediteli a napsat, co si o tom myslím, z pohledu cizince. 

Chybně tvrdili, že Železný je ojedinělým případem televizního ředitele, který má každý týden svůj program. Ve skutečnosti je podobných případů po celém světě mnoho, přičemž nejznámějším je Ted Turner, zakladatel a bývalý majitel CNN (a bývalý manžel Jane Fondové). Turner začínal s místní televizní stanicí v Atlantě, ze které se nakonec stala TBS (Turner Broadcasting System). Rád vystupoval na obrazovce. Podobným případem je v Brazílii Silvio Santos, který je majitelem televizní sítě SBT (Sistema Brasileiro de Televisão) a zároveň moderátorem nedělního televizního pořadu, který trval 8 hodin. V současné době máme také megalomanského majitele TV Barrandov, který zřejmě uvádí každý pořad, který jeho zkrachovalý kanál nabízí...

Pro splnění úkolu se mi podařilo sehnat 13 dílů Volejte řediteli na VHS. A všechny jsem zhlédl postupně. To mi dalo několik informací, které bych neměl, kdybych nesledoval řadu pořadů za sebou. Díky tomu jsem si uvědomil, že Železný měl několik slov, která vždy používal, měl styl stavby vět, který můj mozek zachytil a paměť byla natolik čerstvá, že jsem si uvědomil, že dopis, který Železný četl od jistého pana Sýkory z Českých Budějovic, kde si údajný divák Novy stěžoval na existenci České televize, má stejnou kadenci, styl a výběr slov jako to, co říká Železný za svou osobu.

Nechci tu mluvit o názoru, že veřejnoprávní televize je špatná věc. Psal se březen 2001, bylo to  jen pár týdnů po takzvané televizní krizí, když se Jiří Hodač a Jana Bobošíková pokusili převzít správu České televize a jejího zpravodajství. Země byla rozdělená, rodiny a přátelé se mezi sebou přeli o to, na čí straně stojí vzpoura a stávka pracovníků ČT. 

Železný se snažil pomoci Bobošíkové v její snaze vysílat alternativní zpravodajské relace a svým Volejte řediteli vyvolával odpor proti ČT a proti tzv. havlistům, pražským kavárenským intelektuálům, které prezentoval jako nepřátele.

V takové atmosféře bylo důvodné podezření, že Železný, jehož publikum nebylo zrovna na nejvyšší intelektuální úrovni a pravděpodobně ho  zajímalo víc než politika, když mluvil o nových dílech Esmeraldy nebo o filmech, které kupoval, aby naplnil svůj "koláč", potřeboval si sám napsat  dostatečně přesvědčivý dopis, který by podpořil jeho manipulativní propagandu proti veřejnoprávní televizi.  

Proto jsem psaní článku o Volejte řediteli přerušil do doby, než se mi podaří najít Stanislava Sýkoru z Českých Budějovic, protože jsem si chtěl ověřit, zda onen dopis napadající existenci ČT skutečně napsal. Ve městě byli tři a žádný z nich žádný dopis Vovkovi neposlal. Kontaktoval jsem i dost dalších lidí se stejným jménem z regionu a nic. Žádný z nich nebyl autorem tohoto dopisu. Požádal jsem tedy TV Nova o sdělení adresy této osoby a ta to odmítla s korektním odkazem na požadovanou ochranu osobních údajů. 

V mém článku jsem se zamýšlel nejen nad tím, zda si Železný onen dopis nevymyslel sám - což potvrdil i bývalý programový ředitel TV Nova, který v té době již žil ve Velké Británii a napsal do českých médií, že byl svědkem toho, jak Železný sám psal dopisy, když chtěl, aby se o určitém tématu mluvilo, ale neměl na to divácký dotaz. Můj text také rozebral dramaturgii pořadu a ukázal, že vždy docházelo k nenápadnému přibližování kamery směrem k Železnému, když se snažil diváky přesvědčit o  nějakých ideologických  politických  bodech ve prospěch Václava Klause nebo proti Havlovi, a taky  si v tu chvíli sundával brýle. Odhalil jsem, jak je to součástí manuálů mediální manipulace a propagandy.

Také jsem si díky tomu, že jsem viděl všech těch 13 dílů za sebou, všiml, že dívky, které ve studiu zvedaly telefony a zapisovaly si otázky, mu nakonec tyto poznámky předávaly u jeho stolu, zatímco on dál mluvil a jen kýval hlavou a děkoval jim. Po několika minutách si ty poznámky vzal a začal na ně odpovídat. Jenže jsem si všiml, že ty malé papírky nechával na pravé straně, ale později si je bral z levé strany. Poznamenal jsem, jak je tenhle malý trik zbytečný, protože pro diváka to nic neznamenalo, ale že Železný měl  zřejmě psychologickou potřebu, aby byl považován za všeználka, chtěl, aby si veřejnost myslela, že zná z hlavy všechny odpovědi. 

Můj text ho zesměšnil a jemu se to nelíbilo. Nebyl zvyklý na články, které na něj útočily s humorem, a to ho znevýhodňovalo. Ti, kteří se do Železného naváželi při každé možné příležitosti, tak činili agresivnějším jazykem, což mu usnadňovalo protiútok tradiční českou zesměšňovací taktikou. Typický český styl obhajoby zveličuje obvinění na adresu oběti a pak přidává trochu sebeironie, která odhaluje extremismus obsahu útoku. 

Cítil se zahnán do kouta mým konkrétním obviněním ohledně dopisu a viděl se zesměšněn mým odhalením jeho zbytečných manipulačních technik zaměřených výhradně na posilování jeho ega a vlastní důležitosti - dvou velkých hříchů v české kultuře. Zatímco on si hrál na "jednoho z nás", pokorného "velkého chlapa", já jsem ukázal jeho dětinskou freudovskou potřebu být tím, kdo ví všechno a pořád. 

Díky tomuto článku se Železný rozhodl na mě zaútočit. Použil všechny své síly, aby ve svých věrných fanoušcích vyvolal pocit, že se nám nějaký cizinec (!) snaží "říkat", co si máme myslet. Bez ohledu na to, že článek byl jen o něm, nikoli o Češích, ale v českém xenofobním rybníčku bylo snadné popudit lidi proti tomuto vetřelci, který si dovolil kritizovat řediteli. Jak by vůbec mohl Brazilec mluvit česky?


Železný na mě útočil tři týdny za sebou. K mému potěšení zopakoval mé jméno osmnáctkrát. V srpnu pak po mně znovu vyjel a svému malomyslnému publiku sdělil, že jsem synem miliardáře (v českých korunách, ano, je to pravda, nikoliv v brazilský reais nebo americký dolary), čímž rozehrál další populistickou kartu, která rozdmýchává přirozenou závist a odpor vůči zhýčkaným boháčům. 

Ale Železný nepočítal s tím, že tím, že ze mě udělal padoucha pro své fanoušky, jsem se stal hrdinou pro opačný kmen: pro lidi takzvané pražské kavárenské kultury. Spousta lidí, kteří sledovali Volejte řediteli právě kvůli válce, kterou vedl proti ČT a proti takzvané pražské kavárenské kultuře, chtěla vědět, kdo je ten Brazilec, který Železnému leze na nervy. 

Ve stejný den, kdy mě Železný poprvé napadl, požádal majitel Stratosféry, vydavatelství časopisů jako Spy, Esquire, Cosmopolitan a mnoha dalších, Antonín Herbeck, Luďka Staňka, který byl tehdy šéfredaktorem časopisu Rolling Stone (dnes je komikem s populárním pořadem na YouTube), aby požádal Janu Ciglerovou, svou bývalou přítelkyni, která pracovala v Lidovkách, o moje číslo. On mi pak zavolal a pozval mě, abych pro něj pracoval. K mému překvapení mě jednoduše udělal šéfredaktorem týdeníku Redhot, který vedl Dalibor Balšínek, bývalý reportér TV Nova, který se stal jedním z hlavních šéfredaktorů v Česku, později měl na starosti mimo jiné Týden, Lidové noviny. Herbeck chtěl, aby v Redhotu byly takové humorné, ale zároveň hluboké články, jako byl ten, který jsem napsal o Železném.

Kdyby mě tolikrát Vovka nenapadl, stal bych se jen dalším jménem v českých médiích, ne někým, kdo si pak na sebe nalepil důležitost toho, že vykřikl, že král je nahý do tváře krále. On na mě upřel pozornost a tím jsem se stal důležitějším, než bych byl. Přivedl mě na pódium, na jeviště, kde byl on.

Železného jsem "pronásledoval" ještě pár dalších let, během nichž se musel bránit různým soudním sporům, které proti němu vedl Ronald Lauder poté, co mu Železný "utekl" s TV Nova. Na jeho tiskové konference jsem chodil mnohem dříve, abych si našel místo v první řadě a seděl jsem bezprostředně před ním. Koupil jsem si fluorescenční pouzdro na notebook a seděl jsem tam, zatímco on se pokoušel bránit siláckým otázkám, zejména těm, které kladl útočný  současný šéfredaktor Mladé fronty Dnes Jaroslav Plesl. Dělal jsem to proto, abych Železného znervózňoval, že mě, toho malého Brazilce, který si ho dovolil odhalit a zesměšnit, má přímo před sebou. Fluorescenční kufřík zajišťoval, že ať se podívá kamkoli, stále bude cítit mou přítomnost.

V té době se moje role v případu natolik zvýraznila, že mě kdosi jménem Ronald Lauder zavolal, abych je navštívil. Dostal jsem nabídku sto tisíc korun, abych pod svým jménem vydal text, který by napsali oni. To jsem samozřejmě odmítl. Trvali na svém a požádali mě, abych si cenu stanovil sám. Výhodou toho, že mám otce "miliardáře", však je, že jsem nikdy nemusel ustupovat majitelům médií nebo mocným lidem, protože mi na penězích nezáleží a dokážu přežít i bez jejich platu. 

Už tak bylo dost skandální, že jeden z Lauderových právníků tehdy tajně chodil s reportérkou, která měla na starosti psaní o případu Železný do jedněch hlavních novin. Nikdy jsem nemohl zveřejnit podrobnosti, protože české dračí mediální zákony trestají subjekt, který to zveřejní, a ne reportéra, což zajišťuje, že místní média nikdy nedovolí reportérům riskovat. Zvláště proti mocnému právníkovi a americkému miliardáři.

Nakonec Železný přišel o TV Nova a od té doby se pokoušel o comeback na TV Barrandov, ale ten neměl dlouhého trvání, protože majitel této stanice má ještě větší ego, což vedlo k neslučitelnosti jejich korun. Ale ještě předtím jsem mu kupodivu dal první mediální okno po ztrátě televize já. Nabídl jsem mu názorový sloupek v deníku Metro, který jsem řídil.  A později jsem to byl také já, kdo přesvědčil Lidové noviny, aby Železnému dali celou stránku v příloze Relax, kde psal o vínech. 

Nikdy mi neodpustil, jak mohu usoudit z toho, že mi odmítl poskytnout rozhovor pro časopis Nekorektní, který jsem založil v roce 2019. Podle našeho tazatele, který nabídku učinil, Železný nejenže odmítl, ale ještě si se slzami v očích stěžoval, že jsem mu udělal ze života peklo.

Udělal jsem to proto, že si myslím, že Železný je jedním z nejdůležitějších jmen českého zeitgeistu a že v české kultuře sehrál klíčovou a zásadní roli. Nezáleží na tom, že je to krajně pravicový populista s xenofobními tóny a hlásí se k zastaralým ideologiím Václava Klause a spol. Česká společnost je jako každá společnost rozdělena mezi různé skupiny  a bylo by fašistické dávat prostor jen těm, jejichž názory jsou progresivní. Železný je sice kmotrem krajně pravicového populismu v českých zemích, který takovou zpátečnickou politiku normalizoval, ale žádné semeno se nemůže proměnit v květ, pokud pro něj není úrodná půda. 

Češi mají v sobě stále zbytky habsburské kultury, zejména ve městech, a také si nadále uchovávají onu maloměstskou provinční mentalitu. Populistům se může dařit, stejně jako Železný mohl dosáhnout úspěchu, kterého se mu dostalo, jen proto, že obrovská část české společnosti má venkovskou morálku a maloměstské komplexy. Je na pokrokářích, aby ty zaostalé přechytračili, jak to svým způsobem udělal můj článek s Železným. Nepotřeboval jsem, aby Železný neexistoval, abych mu zabránil v klamání diváků. Mou prací bylo promluvit k druhé straně spektra. 

Televize Nova oslavila 30 let a Železný se dokonce zúčastnil oslav, když se podílel na speciálu vysílaném v neděli. Po takové době si uvědomuji, že jsem se mýlil. I když je mi Železného politika protivná, protože jsem humanista a hájím sociální empatii, zatímco on je krajně pravicový nenávistník, myslím si, že Ronald Lauder si nezasloužil, aby si TV Nova ponechal. 

Na rozdíl od mnoha jiných televizních stanic, které Lauder vlastnil v zemích celého bývalého komunistického bloku, žádná z nich nedosáhla ani zdaleka takové sledovanosti, komerčního úspěchu a kulturního významu jako Nova. To bylo Železného dílo, díky jeho vlastnímu talentu. Věděl, co diváci chtějí, a dodal jim to. Železný si nezasloužil, aby mu koncept televize, který vybudoval, vzal Američan, jehož jediným přínosem pro ni byly peníze, které zdědil po matce.

Myslím, že Železný mohl hrát mnohem benevolentnější a pozitivnější roli, kdyby ho jeho vrstevníci neodmítli. Kdyby neměl pocit, že mu disidenti a umělci nedávají dostatečně vysoké role v porevolučním scénáři, mohl svou nepochybnou genialitu využít k dobrému, a ne k pomstě za to, že byl odmítnut.

TV Nova už nemá velkou moc a po odchodu Železného se stala stejnou soukromou televizí jako každá jiná. Ale semínka jeho předsudečného populismu se šířila a zasahovala i do městských myslí. To by se stalo tak jako tak, neboť česká půda je pro to úrodná, ale on to udělal mistrně. 

Všechno nejlepší k narozeninám TV Nova ... a upřímnou soustrast českým pokrokářům. A můj hluboce míněný dík Železnému za to, že mě zviditelnil a otevřel mi tak prostor ve vyšších patrech českých médií, politiky a společnosti.



 

6
Vytisknout
7697

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2024