Jak lze porazit populistu? Musí ztratit svou stranickou a lidovou podporu
25. 3. 2023
čas čtení
5 minut
Proč Boris Johnson prohrál? Protože populista bez kmene není nic.
Johnsonův pád jasně ukazuje, že populistické předáky dokáží zničit jen bývalí spojenci
Jak zničit populistického politika? Jak vysát politický život ze značky nacionalisticko-populistického vůdce, jací v poslední době dominují politice v celém demokratickém světě? Tento týden jsme možná dostali odpověď, píše Jonathan Freedland.
Ve středu jsme viděli, jak z balonu Borise Johnsona vyprchává vzduch a bývalý premiér se nám vyfukuje před očima. Zatímco jeho kolegové pravicoví populisté, jako Donald Trump a Benjamin Netanjahu, nadále působí nebo vyhrožují spouští, je poučné zjistit, co přesně se stalo Johnsonovi. Mohl by to být dokonce vzorec, podle něhož by se dalo postupovat.
Mohli byste si myslet, že kouzelným nástrojem jeho porážky byly tvrdé důkazy o jeho otřesném chování. Ten v Johnsonově případě rozhodně existuje. Jeho vystoupení před výborem Dolní sněmovny oživilo vzpomínky nejen na detaily Partygate - na Johnsonovy mejdany v době covidového lockdownu, ale i na zuřivost, kterou to vyvolalo.
Odhalení Partygate vzbudilo zuřivost nejen proto, že se týkalo toho nejhrubšího pokrytectví - ti, kdo určovali předpisy, je porušovali -, ale také proto, že naznačovalo, že omezení svobod, jimiž Britové trpěli, nebyla nakonec univerzální nebo kolektivní, a tudíž nevyhnutelná, ale spíše jaksi nepovinná. Pokud jste byli hlupáci, dodržovali jste předpisy; pokud jste byli chytří, ignorovali jste je.
Přesto jsme o Johnsonově neodpustitelném chování už nějakou dobu věděli. Nedokáže to vysvětlit, proč tento týden prohrál.
Trump zaškrtává tatáž políčka jako Johnson - trestuhodné chování, účelová obhajoba -, ale zůstává první volbou republikánských voličů na prezidenta v roce 2024. Stejně tak Netanjahu, který je v současnosti souzen za korupci, ale je opět u moci a pokračuje ve svém strašlivém plánu na vykastrování izraelského soudnictví.
Oba muži totiž nejsou ani zdaleka oslabeni tím, že jsou voláni k odpovědnosti, ale naopak z toho čerpají sílu. Trumpa dost možná příští týden obviní manhattanský soud a on prý aktivně doufá, že ho zatknou na kameru, nejlépe s rukama spoutanýma za zády. Tak bude moci hrát oblíbenou roli pravicového populisty: oběť. Trump bude tvrdit, jak říká Netanjahu, že je obětí liberálních prokurátorů a nelegitimního systému; že jeho právní trable jsou ve skutečnosti státním elitářským pučem proti němu, tribunovi lidu.
Johnson a jeho příznivci se tento týden pokusili o totéž. Bývalý britský premiér označil vyšetřování výboru za "mimořádně podivné". Na otázku, zda uznává jeho legitimitu, odpověděl trumpovsky, že by výbor považoval za legitimní, pokud by ho očistil, což je odpověď, nad kterou jeho vlastní právník kroutil hlavou. Johnsonovi spojenci označili slyšení za "podvodný soud". V polovině zasedání Jacob Rees-Mogg napsal na Twitteru: "Boris si vede při výslechu velmi dobře." Připomeňme, že Rees-Mogg se rád vydává za strážce naší nepsané ústavy. Ve skutečnosti je to vandal v saku, připravený podkopat důvěru veřejnosti právě v parlamentní demokracii, o níž předstírá, že si jí váží.
A přestože tento postup stále přináší dividendy Trumpovi nebo Netanjahuovi, Johnsonovi se již nevyplácí. Čtvrteční průzkum mezi diváky televizního diskusního pořadu Question Time, kteří v roce 2019 většinou volili torye, ukázal, že ani jeden člověk si nemyslí, že by Johnson mluvil pravdu. Proč Johnson padl, zatímco ti ostatní stále stojí? Není to tím, že by jeho zločiny byly odpornější než jejich. Tak jaký je v tom rozdíl?
V tom, že Johnson ztratil svůj kmen. Trump byl ve volbách v roce 2020 poražen, ale i teď se mu jen málo republikánů odváží vzepřít. Netanjahu čelí protestům v izraelské armádě i na ulicích - pronásledují ho i při jeho páteční návštěvě Londýna -, ale většina jeho strany za ním stojí. V Británii je to jinak: konzervativci Johnsona opouštějí.
Tento proces začal teprve jeho defenestrací loni v létě. Ještě v říjnu, po fiasku Liz Trussové, bylo nejméně 100 poslanců toryů připraveno přivést ho zpět. Tento počet se nyní zmenšil. Ve středu ho následovalo pouhých 21 poslanců, kteří hlasovali proti Windsorskému rámci pro Severní Irsko Rishiho Sunaka. Částečně proto, že viděli alternativu: klidnou, relativní kompetentnost, která je výbušninou pro pravicové populisty, kteří se vyžívají v dramatech a vytváření konfliktů spíše než v nudné práci, kdy se věci skutečně dělají.
Pokud se toryové nyní konečně vzdali svého "borisovského" zvyku, nezaslouží si příliš velké uznání. Přišli na to pozdě a až když jim jejich sebezáchovný kalkul napověděl, že podporovat dál Johnsona je nebezpečné. Ale alespoň ukázali, kdo dokáže populistu svrhnout. Soudy to nedokážou, dokonce ani voliči to nedokážou vždy. Moc a odpovědnost leží na těch, kteří jednali jako jejich pomahači. Chmurnou pravdou je, že příliš často mohou tyto hrozné muže svrhnout pouze ti, kteří je k moci dosadili.
Podrobnosti v angličtině ZDE
4768
Diskuse