Nový normál ruské ekonomiky: Přebytek obchodní bilance a chronický rozpočtový deficit

2. 9. 2022

čas čtení 10 minut
Přestože je konec roku ještě daleko a mnoho trendů se může ještě změnit, rok 2022 byl pro ruskou ekonomiku bezpochyby zcela unikátní. Pokud jde o hloubku ekonomického propadu, určitě "překoná" krizový rok 2009, kdy se HDP Ruské federace propadl o 7,9 %, upozorňuje Vladislav Inozemcev.

Pokud jde o deglobalizaci, překoná všechny parametry let 2014–2015, kdy bylo Rusko poprvé vystaveno západním sankcím po okupaci Krymu a snaze vyvolat separatismus ve východních oblastech Ukrajiny. Současná krize se však od předchozích výrazně liší svou dynamikou: Na rozdíl od minulosti nedošlo k prudkému znehodnocení rublu (letos došlo k obnovení jeho hodnoty, dříve tomu tak nebylo); pokles akciového trhu byl také mnohem méně významný (nyní pokles o jednu třetinu oproti dvojnásobnému poklesu v letech 2014–2015 a téměř pětinásobku v letech 2008–2009). Nejparadoxnějším faktorem je ale situace v zahraničním obchodě a platební bilanci.

Jak víme, po začátku války na Ukrajině ruské úřady spěchaly s utajením statistik zahraničního obchodu země. Tato snaha samozřejmě vypadá poněkud směšně, protože statistické úřady partnerských zemí nadále zveřejňují svá čísla (i když, abychom byli spravedliví, měli bychom přiznat, že ruská data se od partnerských dat ve většině případů lišila, někdy i dost výrazně). Údaje zahraničních statistických úřadů i nepřímé informace z Ruska (např. zveřejnění hlavních parametrů platební bilance za první pololetí) každopádně naznačují, že situace v zahraničním obchodě je letos ojedinělá (a to se do konce roku nezmění).

Obecně lze říci, že do hry vstupují dva faktory: Obvyklý a neočekávaný. Obvyklým faktorem je pokles dovozu (v roce 2009 představoval 37,3 % a v roce 2015 36,1 %), tradičně způsobený klesající efektivní poptávkou ze strany konečných spotřebitelů. Během první poloviny roku 2022 se tento ukazatel snížil o 6,55 % (a o 22,4 % ve druhém čtvrtletí) a v nejbližší době se neočekává oživení. Na rozdíl od předchozích krizí je nyní pokles dovozu způsoben nejen klesající poptávkou, ale také restrikcemi uvalenými na některé zboží a navíc ukončením dovozu komponentů a zařízení, které byly dříve přijímány prostřednictvím "vnitropodnikového obchodu" (například dodávky komponentů pro montáž automobilů, obráběcích strojů nebo domácích spotřebičů). Do konce roku by se dovoz mohl zmenšit o 25 %, i když by se ani poté nepřiblížil úrovním zaznamenaným během dvou předchozích recesí (což znamená, že sankce mají menší dopad na úroveň dovozu než směnný kurz rublu).

Co se ukázalo jako neočekávaný faktor, byla situace v exportních dodávkách. Ve skutečnosti všechny, kromě zásilek ropy, výrazně klesají v objemu (mezi lednem a červencem poklesl vývoz plynu o 36 %, oceli a hnojiv klesly téměř o třetinu, uhlí o 29 % a pšenice o 27 %). Naproti tomu ropa se do Evropy posílala ve stále větších množstvích (ovlivněno očekáváním embarga na ruské dodávky očekávaným od začátku prosince a nepředstavitelně vysokými cenami plynu, díky nimž byly nákupy ropy atraktivní téměř za každou cenu). V důsledku toho vývoz ropy z Ruska do Evropy v poslední době dosáhl nových maxim, 3,41 milionu barelů za den, a diskont, za který se obchodovala, se snížil téměř na polovinu, tj. z 34,4 na 18,7 dolaru za barel, což znamená, že výnos z agregátu vývoz ropy se ve 2. čtvrtletí zvýšil o 20–35 % ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, zatímco vývoz plynu byl minimálně čtyřikrát vyšší. V důsledku toho podle centrální banky dosáhl přebytek obchodní bilance se zbožím a službami v Rusku od ledna do července historického maxima, když vzrostl ze 75,7 miliardy dolarů na 192,4 miliardy, tedy 2,54krát. Vláda a banka poznamenaly, že to potvrdilo imunitu Ruska vůči sankcím, ale neodvážil bych se tvrdit, že přebytek zahraničního obchodu – k němuž v minulosti mnohokrát došlo – lze považovat za záruku ekonomického blahobytu země.

Ke dvěma hlavní rozdílům mezi krizí, která začala v roce 2022, a těmi předchozími, patří změna rozpočtové situace a postavení reálné ekonomiky. Dříve s cenami ropy nad nebo kolem 100 dolarů za barel nebyl ruský federální rozpočet nikdy v deficitu. V roce 2022, kdy se světové ceny ropy blížily historickým maximům a ceny plynu nastavovaly téměř každý měsíc nové rekordy, však nebude možné sladit rozpočet s přebytkem. V červenci činil schodek rozpočtu celkem 892 miliard rublů a se vší pravděpodobností přebytek zaznamenaný v prvních šesti měsících roku bude v polovině září sotva patrný. Současné výdaje na válku na Ukrajině se zjevně nesníží a potřeba doplnit zásoby ztracené techniky a spotřebovaných zbraní si vyžádají navýšení financí pro vojensko-průmyslový komplex (nemluvě o nutnosti obrovských výdajů na rekonstrukci okupovaných území a zajištění dodávek pro nové "ruské občany"). Kombinace vysokého přebytku zahraničního obchodu (více než 60 miliard dolarů za čtvrt roku) a chronického deficitu federálního rozpočtu je v historii moderního Ruska unikátní. Jako takový se pravděpodobně stane "novým normálem" alespoň na příští rok nebo dva.

Situace v reálné ekonomice také vypadá poněkud zvláštně. Na rozdíl od krizí z let 2008–2009 a 2014–2015 se současná situace nejvíce dotkla konkrétních sektorů, jejichž problémy budou úřady skrývat za obecnou makroekonomickou statistikou. Pokles nebude příliš výrazný pro téměř všechna spotřebitelsky orientovaná odvětví a služby a disponibilní příjem občanů se nesníží tak prudce jako HDP nebo index průmyslové produkce. Nejsložitější situace bude v oblasti výroby zařízení, výroby automobilů, dopravního strojírenství, ropy a plynu, těžby uhlí, zpracování dřeva a nákladní dopravy. Degradace těchto sektorů bude z velké části maskována dobrými výsledky zahraničního obchodu a vysokým přílivem exportu do federálního rozpočtu, který bude nadále financovat sociální výdaje a dotace regionům.

Musíme se také podívat na období, které následovalo po počátečním dopadu krize. V předchozích krizových situacích patřil export (především tradičních ruských komodit) mezi hlavní hybatele oživení a růstu, protože rostoucí ceny komodit při relativně "rovnoměrném" rozsahu dodávek na světové trhy se ukázaly být nejdůležitějším zdrojem růstu příjmů do státního rozpočtu i podnikového sektoru. Takový vývoj událostí je však v současné situaci nepravděpodobný: Jednak zpomaluje globální ekonomika (i kvůli válce rozpoutané Vladimirem Putinem), a jak se ochlazuje, ceny většiny zdrojů dodávaných Ruskem půjdou spíše dolů než nahoru (na rozdíl od toho, co se stalo v letech 2010–2011 nebo 2016–2017). Na druhou stranu i schválený plán na rozšíření sankcí proti Rusku (s potenciálně doplněnými neplánovanými sankcemi) vytlačí ruské dodavatele z jejich tradičního evropského trhu, což dále srazí objemy exportu a přeorientuje export na trhy s nižšími maržemi (ve skutečnosti již byla ruská ropa do Indie dodána s 30% slevou a diskontní sazby zde určitě zůstanou). Neměli bychom tedy doufat, že – jako tomu bylo po letech 2009 a 2014 – se ruská ekonomika vymaní ze současné krize díky nové "exportní vlně".

Další důležitou okolností, kterou je třeba vzít v úvahu, je nevyhnutelná restrukturalizace ruského dovozu. Dnes je jasné, že substituce dovozu, která by ekonomice umožnila dosáhnout podstatné úrovně soběstačnosti (místo pouhého poskytování vysokého podílu přidané hodnoty lokálně a přitom zachování závislosti na kritických složkách), nelze dosáhnout. To znamená, že vláda se bude muset spolehnout na takzvaný "paralelní dovoz", což znamená složitější logistické trasy a celý řetězec zprostředkovatelů. To výrazně popožene ceny dodávek oproti předkrizovým úrovním (zvýšení cen bude v průměru o 20–25 %, i proto, že řadu zboží nelze od výrobců nakupovat ve velkém). V důsledku toho se rekordní přebytek zahraničního obchodu dosažený v létě 2022 může radikálně zmenšit již do konce roku 2023, protože vstoupí v platnost všechna diskutovaná exportní omezení, rozšíří se "paralelní import" a průmyslový sektor, který téměř nyní zastavil svůj dovoz, čelí potřebě obnovit zařízení.

Regulací devizového trhu doma a manipulací s vývozními cenami na hlavním externím trhu, tedy v Evropě, se ruským orgánům podařilo dosáhnout situace, kdy krize z roku 2022 nemá téměř žádné rysy, které by připomínaly předchozí recese. Tato taktika nyní vykazuje působivé výsledky s levným dolarem a obrovským přebytkem. Zároveň však tato taktika pokládá základy pro budoucí strategickou porážku kvůli rostoucím cenám na domácím trhu (dnes stojí Lada Vesta 2,4 až 3 miliony rublů, neboli 40-50 tisíc dolarů, oproti 1-1,1 milionu rublů, nebo 14–16 tisíc dolarů v lednu) a ztrátám na zahraničních trzích (ve specializovaných pozicích a cenových bodech). Zatímco si ruské úřady a experti země libují v ceně plynu v Evropě, dosahující 3 000 dolarů za 1 000 m3, a rekordních úspěších v zahraničním obchodu, nevidí, že vzniká kombinace faktorů, které povedou ekonomiku země k plnohodnotná katastrofě již v letech 2024–2025.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4306

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2022