O rasismu v České republice

15. 7. 2022

Starosta Poděbrad Jaroslav Červinka (STAN) se dopustil před mnoha lety výroků, které se dají klasifikovat jako trestný čin. Nebudu jeho hanebná slova dále opakovat, každý ví, oč jde. Nyní, po mnoha letech, je dal k dobrému znovu, jako důkaz „vtipu“. Co následovalo? Vyzvali jste ho k tomu, aby opustil hnutí? Zamezili jste mu, aby za něj kandidoval? Oslovil jste voliče v Poděbradech, abyste jim dal najevo, že s tak prvoplánovým a odporným rasismem nemáte nic společného?

Dnešní Novinky.cz tohoto rasistu citují: „Vedení STAN se podle něj s jeho omluvou seznámilo. „Zkontaktovali mě, že to berou na vědomí, že jsem pochybil a že jsem se omluvil,“ dodal.“

To má být všechno?

Jako člověk, který vychovává romské dítě, vám můžu uvést tisíc příkladů toho, jak je tato země promořená rasismem. Ne tím prvoplánovým, pojďme střílet, který převedl váš starosta. Tím plíživým, podprahovým. Ať si tady žijí, ale nemají právo na stejné vzdělání, či dokonce bydlení v naší čtvrti. Ať si zametají chodníky a občas někde zazpívají – pokud moc neřvou – nic jiného stejně neumí. 
Mohla bych napsat povídku, román, esej, nebo celý seriál o tom, co naše dcera zažila. Jen proto, že je tmavá, na první pohled odlišná. Jako tříletou ji nepustili do dětského koutku v IKEA na Zličíně, jako čtyřletou ji šikanovaly učitelky ve školce. Nedostali jsme pozvánku na vítání prvňáčků, první den ji učitelka nechala posadit za skříň a jako jedinou nepodepsat na tabuli, přestože uměla v té době jako jediná kromě české také anglickou abecedu. V soukromé škole nám pan ředitel řekl, že ji vezme na zkoušku, protože je jasné, že s ní budou problémy. Potlačila jsem přání praštit pana ředitele do nosu a přihlásili jsme ji do soukromé mezinárodní školy, jediného místa, kde se na ni nedívají skrz prsty. 

Je mi líto všech romských dětí a jejich rodičů. kteří tímto procházejí a nemůžou se bránit. A osobně si vážím každého, kdo v této společnosti dokáže bezproblémově žít a nemá se svým okolím konflikty. Přiznám se, že mě péče o mou romskou dceru vycvičila k takové asertivitě, o jaké se mi ani nezdálo. Protože prostě nechcete, aby na vaše tříleté dítě někdo v obchodě pokřikoval rasistické urážky. Přičemž víte, že nikde neexistuje žádné dovolání. Trestní oznámení na rasistický text v hanebném plátku Karla Kříže mi policie – ta policie, které velíte – vrátila s tím, že se nic nestalo. Mezitím mi ovšem shodou náhod do schránky přistálo trestní oznámení, které na mě podal právník SPD, zastupující jejich pražského lídra.

Jsem hluboce přesvědčena, že o tom vůbec netušíte, že jste jako ti lidé, o nichž mluvil po návratu z vězení velký český básník Ivan Martin Jirous: Většina lidí vůbec nechápe, v jakém světě to vlastně žijí. 
Nezlobím se na vás; ani já jsem to nevěděla, přestože jsem se o téma rasismu zajímala odjakživa, dokud jsem to nepocítila na vlastní kůži. Některé věci jsou prostě nepřenosné.

Žádám vás nyní se vší úctou a vážností, distancujte se od Jaroslava Červinky, vyzvěte ho, aby opustil vaše řady, zamezte mu kandidovat. Již dříve jsem byla rozčarovaná ze starostky Peček Aleny Švejnohové, která neopomenula v den, kdy se připomínal romský holocaust, jedním dechem zmínit všechny špatné zkušenosti s místním romským etnikem. Paní Švejnohovou jsem považovala za výstřelek, za člověka, který se neumí vyjadřovat a chce se zalíbit také spodině; s vědomím, že v civilizované společnosti by byla odepsaná. 
Toto už je podruhé, co slyším nějakého starostu či starostku mluvit nepřijatelným způsobem a nemůžu to brát jen jako nějaké klopýtnutí; začíná to totiž vypadat tak, jako že to ve skutečnosti nikomu nevadí – jakkoliv je možné, že třeba vám osobně to vadí a že prostě nemáte v současné situaci sílu řešit další problémy, které se na vás hrnou.
Stavíte se tak ovšem bohužel na stranu otevřených rasistů, jakými jsou ombudsman Křeček, poslanec SPD Okamura, nebo bývalý premiér Babiš, autor výroku Kdo nepracoval, šup s ním do Let.

Osobně bych vám i vašim členům návštěvu koncentračního tábora v Letech doporučila. Můžete hledat zarostlé hroby dětských obětí, které Češi jako jsme my dva po narození topili v kádi. Češi, kteří přesvědčovali romské matky, aby si ty „bělejší“ děti nechaly a ty „tmavější“ odevzdaly. Je to hanebná stránka naší novodobé historie; tak hanebná, že se k ní nikdo dodnes nehlásí. Místo toho posloucháme člověka, který je členem vašeho hnutí a který by z fleku mohl zřejmě takový koncentrační tábor řídit. Řekněte mi, Vy jste středoškolský profesor, jaký je rozdíl mezi slovy a činy: mezi tím, když někdo nabádá k likvidaci etnické skupiny a někdo jiný to udělá?