Ruské letectvo těžko může "zničit celou Ukrajinu", nedokázalo-li zničit ani protivzdušnou obranu

24. 3. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Podle posledních ověřených údajů ztratilo Rusko od počátku války proti Ukrajině nejméně 66 kusů letecké bojové techniky, zatímco Ukrajina 21 kusů.

Z uvedených 66 ks ztracené ruské letecké bojové techniky (jedná se o vizuálně potvrzené ztráty, skutečné budou o dost vyšší) představují bojové letouny a vrtulníky 50 ks, zatímco zbytek tvoří zničené bezpilotní prostředky. Jinak řečeno, Rusko za měsíc válčení ztratilo přes 9 % z původně nasazeného počtu 550 pilotovaných bojových strojů.

To rozhodně nejsou malé ztráty. Upřímně řečeno, vzhledem ke vzájemnému poměru sil obou stran je neváhám označit za víceméně katastrofální. Pro srovnání: NATO v roce 1999 během operace Allied Force proti zbytkové Jugoslávii nasadilo 1 031 bojových letounů, přičemž ztraceny přímo v boji byly 2, 4 při haváriích mimo zónu bojových operací a 3 další byly poškozeny. Jinak řečeno, ztráty NATO reálně dosáhly necelých 6 ‰. Byly na konci operace o řád nižší než ty, které máme už nyní potvrzeny na ruské straně.

Letectvo NATO tehdy nasadilo téměř dvojnásobně víc pilotovaných bojových strojů než nyní Rusko, ale na druhé straně Ukrajina začínala válku se zhruba 50 operačními stíhačkami, kdežto srbsko-černohorská Jugoslávie s 240.

V čem je tedy důvod tak výrazného rozdílu ve ztrátách - zvlášť pokud, jak někteří tvrdí, si prý Rusko na Ukrajině počíná "opatrně" a "neničí ji tak, jak by mohlo"?

Nejstručnější možná odpověď zní, že Rusko do této chvíle nemůže plně využít teoretického potenciálu svého letectva, protože na rozdíl od NATO v roce 1999 vůbec neprovedlo mise SEAD/DEAD - a proto dosud nedosáhlo ani jasné letecké převahy, natož pak absolutní nadvlády ve vzduchu.

Jinak řečeno, působení ruského letectva na Ukrajině se stále musí ohlížet na možnost sestřelení ukrajinským letectvem nebo pozemní protileteckou obranou, třebaže ruské velení už 5. března prohlásilo, že údajně dosáhlo vzdušné převahy.

Naproti tomu NATO v roce 1999 misemi SEAD/DEAD celou operaci začalo.

Co jsou mise SEAD/DEAD? Suppression of Enemy Air Defenses (potlačení nepřátelské protivzdušné obrany) a Destruction od Enemy Air Defenses (zničení nepřátelské protivzdušné obrany) znamená úvodní fáze leteckých operací, při nichž, jak názvy napovídají, bojové letouny útočí prioritně na nepřátelská letiště, radary, stíhací letouny, pozemní prostředky protivzdušné obrany atd.

Teprve po zničení nepřátelské protivzdušné obrany je možné, aby vlastní letectvo plně využilo svého bojového potenciálu v protizemních operacích. Toho NATO v roce 1999 dosáhlo po několika dnech, ale Rusko v roce 2022 se této metě nepřiblížilo ještě ani po měsíci.

Důvodů, proč je tomu právě takto, a proč má ruské letectvo už nyní přinejmenším desetkrát vyšší podíl ztrát nasazených strojů než NATO na konci operace proti Jugoslávii, je samozřejmě celá řada. Západní piloti mise SEAD/DEAD tvrdě drilují a mají pro ně k dispozici řadu specializovaných zbraní. A co je také velice důležité, doktrína takovou misi bezpodmínečně požaduje provést v úvodu celé operace.

V ruském letectvu se nikdy takový důraz na SEAD/DEAD jako na Západě nekladl, piloti tyto mise nacvičují spíše výjimečně, specializovaných zbraní typu protiradarových střel nebo protiletištních bomb je spíše nedostatek - a ti, kdo plánovali útok na Ukrajinu, se s nějakým pořádným naplánováním SEAD/DEAD vůbec neobtěžovali. Zatím za to ruské letectvo zaplatilo potvrzenou ztrátou zhruba 50 pilotovaných strojů.

Tyto stroje ohrožují jednak ukrajinské stíhačky, ale především pozemní raketové systémy PVO středního a dalekého dosahu. Kvůli nim (ale také kvůli nedostatku přesně naváděné letecké munice) musejí pak ruští piloti létat v nízkých výškách, kde se jim daří vyhnout se zachycení pátracími radary. Zároveň se tak ale často stávají kořistí přenosných protiletadlových střel krátkého dosahu ukrajinské armády, jako jsou prostředky Stinger, Piorun či archivní sovětská Strela.

Možná poslední konflikt, v němž bylo možno dobře srovnávat schopnosti ruských a západních letounů při protizemních útocích, byla Kargilská válka v roce 1999. Indie tehdy do letecké operace Safed Sagar proti Pákistánu nasadila mix západních a ruských bojových letounů, včetně moderních MiGů-29. Ke konci operace už ale Indové jednoznačně dávali při protizemních útocích přednost francouzským Mirage 2000, protože všechny ruské stroje se ukázaly být během bombardování... mnohem méně efektivní, takže pouze moderní MiGy byly přesměrovány do role stíhacího krytí.

Kromě toho ruské letectvo není v plném rozsahu ani letectvem do každého počasí, na rozdíl od západních protějšků. A až donedávna bylo nad Ukrajinou převážně oblačno a "ošklivo", což ve výsledku také snižovalo účinnost této zbraně.

Představa, že si ruské vojenské letectvo snad "uložilo nějaká omezení", kvůli nimž nepůsobí Ukrajině tolik škod, kolik by reálně mohlo, je po mém soudu naprosto zcestná a postavená na chybných, neudržitelných "akademických" předpokladech.

Kdyby se totiž bez dokončení misí SEAD/DEAD snažilo např. intenzívněji útočit na Kyjev, jeho ztráty by brzy dosáhly ještě mnohem citelnějších rozměrů.

5
Vytisknout
11708

Diskuse

Obsah vydání | 29. 3. 2022