Evropa se stává pravicovým kontinentem

12. 7. 2021

čas čtení 3 minuty
  • Američtí liberálové považují Evropu za vzor, ta se však posouvá doprava snad ještě více než USA. 
  • Konzervativní pravice nebo integrovaný střed mají největší šanci zastavit ultrapravicové populisty, kteří nahradili tradiční evropské levicové strany. 
  • Pokud by v Evropě došlo k dominanci konzervativců, byl by to pro ni i pro USA ještě vcelku přijatelný výsledek. 

Celkové politické klima v Evropě se již nějakou dobu posouvá doprava, napsal Noah Millman.

Pro jistý typ amerického liberála je takřka instinktivním hnutím přání, aby se Spojené státy více podobaly Evropě. Zdravotní péče je tam poskytována na rovnostářštějším základě a univerzitní vzdělání je mnohem levnější, pokud ne zcela zdarma. Sexuální morálka je uvolněnější a vlastnictví zbraně zřídkavé. Náboženství je zbytkové a militantní nacionalismus tabu. Rozšířená evropská nespokojenost s prezidentováním George W. Bushe a Donalda Trumpa jen potvrzují, co je americkým liberálům jasné: Že starý kontinent je také zemí snů pro jejich imaginární americkou budoucnost.

Nevím ale, jak to dopadne, pokud se Evropa stane výrazně pravicovější než Spojené státy.

Nejde o nic nemyslitelného. Británie má zrovna konzervativní vládu a na základě současných průzkumů se její postavení zdá stále bezpečnější. Francouzský centristický prezident Emmanuel Macron by byl zřejmě znovuzvolen, kdyby volby proběhly dnes, ale Národní sdružení Marine Le Penové se v průzkumech umisťuje výrazně výše než v roce 2017. Křehká italská koalice může být následována pravicovou koalicí Ligy Mattea Salviniho a od neofašismu odvozených Bratrů Itálie.

Dokonce i v Německu může být příští vláda znovu vedena koalicí CDU/CSU, pokud ne v kombinaci se středolevicovou SPD, pak možná v "koalici Jamajka" s posilující středopravicovou FDP a Zelenými.

Průzkumy se samozřejmě mohou měnit a jedny volby neznamenají radikální kulturní změnu. Nicméně celkové politické klima v Evropě se už nějakou dobu posouvá doprava. Po finanční krizi a následných škrtech začaly tradiční levicové strany kolabovat a začaly se objevovat jejich nacionalističtější a extrémně pravicové alternativy.

Vzestup přistěhovalectví po zhroucení Sýrie a Libye představoval další pohonnou látku tohoto procesu. Takovéto strany a hnutí - kritické k EU, silně oponující imigraci a v mnoha případech přátelsky nakloněné Rusku - zpočátku oponovaly a mnohdy dodnes oponují všem mainstreamovým stranám, ale tato opozice neohrozila jejich vzestup. Nakonec v zemích jako Maďarsko a Polsko začaly vyhrávat volby a chopily se moci.

V dnešní Evropě jsou dnes nejživotaschopnějšími tradičními stranami často mainstreamové pravicové strany, které se snažily převzít témata nacionalistické pravice, nebo strany záměrně vzniklé kolem technokratického centra, aby spojily mainstream proti ultrapravici. Skutečné levicové strany jaké vedl Jean-Luc Mélenchon ve Francii nebo Jeremy Corbyn v Británii z velké části vyšuměly. Mezitím krajní pravice dál produkuje nové jevy, naposledy francouzského Erica Zemmoura, který obchvátil Le Penovou zprava tím, že je ještě nacionalističtější než ona.

Pokud by výsledkem všech těchto přesunů bylo zadržení ultrapravice oživeným tradičním konzervatismem, dopadlo by to pro Evropu a nakonec i pro evropské vztahy s USA ještě vcelku dobře.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5800

Diskuse

Obsah vydání | 15. 7. 2021