Poznámka na okraj zděšení a paniky ohrožených příjemců d'Hondtovy renty

Ne, Mars neútočí

5. 2. 2021 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty

Nález Ústavního soudu, jímž se po dvaceti letech podařilo narovnat diskriminační povahu opozičně smluvního volebního zákona, způsobil mnoha lidem duševní otok. Aby ne, když se tím pravidla hry narovnávají, a to doslova. Stav, kdy v tzv. poměrném systému jedné straně stačí k jednomu mandátu poslance polovina hlasů, které musí na jeden mandát sesbírat jiná strana, je mocensky prosazený nonsens. Ano, termín je komplikace, ale ne komplikace neřešitelná. Nejvyšší správní soud (NSS) už informoval veřejnost, že ani v případě, kdy nebude přijat nový volební zákon, nedojde k rozpadu ústavního systému, neboť výklad nálezu Ústavního soudu pro vyhodnocení voleb poskytne volební senát NSS. Můžete opustit atomové bunkry, pokud jste se do nich na popud prezidentových či premiérových obav z destabilizace ukryli. Mars útočí jen v Lánech a Průhonících.

Je zábavné sledovat rostoucí děs těch, kteří svou mocenskou minulosti i budoucnost založili na d'Hondtově rentě. Z jejich úhlu pohledu se pochopitelně odehrává "krádež za bílého dne". Z hlediska restituční zkušenosti je to podobné, jako když člověk, který vědomě užívá majetku jiného, je najednou konfrontován se skutečností, že jím nemůže nakládat. A vzteká se, protože ho chtěl zrovna výhodně zpeněžit. V některých kruzích získal tento postoj status legitimního nároku a jelikož jsou to kruhy principiálně založené na podezření, že "všetci kradnú", reakce má pochopitelně takový rozměr

Poměrně trefně se k tomu vyjádřil Daniel Kroupa: "Dámy, jako je paní ministryně Benešová, v dobách komunismu často zastávaly funkce domovnic. Jejich hlavním posláním bylo špehovat sousedy a udávat Uličnímu výboru. V mezičase se zabývaly pomlouváním. Je pozoruhodné, že se díky hnutí ANO lze s těmito dovednosti propracovat až do nejvyšších státních funkcí."

Nejde přitom jen o domovnický charakter paní Benešové, ale o zvrácenou představu, že pokud někdo jedná, jedná vždy s postranním či upozaděným nekalým úmyslem. To je mimochodem také nepřímý význam výroku "všetci kradnú", jenž pochopitelně ukazuje i na mluvčího, což si "čau lidi" strejc v okamžicích mocenského rauše zřejmě neuvědomuje.

Povaha reakce lidí poškozených spravedlností má ještě další rozměr. Babiš, Zeman a jejich pohůnci se zlobí a osočují daleko za hranicemi vkusu a důstojnosti, což je skutečně komické. Pokud hledám schopného politika, který skutečně respektuje rozhodnutí Ústavního soudu (jinak v daném
případě ani nemůže), místo primitivního, dětinského pokusu o diskreditaci by měl přijít co nejdříve s řešením situace. Ne plakat v médiích a na sociálních sítích, že "všetci kradú". To pak jeden vypadá, že mluví do zrcadla...

0
Vytisknout
3910

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2021