„Příliš hladový na to, abych mohl myslet, příliš slabý na to, abych seděl vzpřímeně. Koncentrace mi uniká“: boj o soustředění jako akademik v Gaze
20. 8. 2025
čas čtení
10 minut
Je těžké udržet mysl bystrou, když je tělo vyhublé a
dehydratované, ale solidarita učí hladovějící studenty, že jejich
myšlenky stále mají význam, píše Ahmed Kamal Junina
Musím
přiznat, že tento článek píšu hladový – příliš hladový na to, abych
mohl jasně myslet, příliš slabý na to, abych dlouho seděl vzpřímeně.
Nestydím se za to, protože hladovění je moje vlastní rozhodnutí. Odmítám
hlad, i když mě ničí. Jinak přežít nemohu.
Od 2. března 2025
uvalil Izrael na Gazu úplnou blokádu. Do pásma se dostává jen velmi málo
pomoci – potravin, léků, paliva – a ta se pak distribuuje jen omezeně.
Trhy jsou prázdné, pekárny, veřejná jídelna a čerpací stanice jsou
zavřené.
Světová zdravotnická organizace 27. července potvrdila 74 úmrtí v Gaze v důsledku „podvýživy“ v tomto roce – 63 z nich v červenci. Mezi mrtvými je 24 dětí do pěti let a jedno starší dítě. Hladomor se šíří jako lavina a je téměř nezastavitelný.
