1. 7. 2024
/
Jan Čulík
čas čtení
12 minut
Poznámka z 9. března 2025. Ten Mádlův film je lživý. Je absolutně komické, jak český mediální mainstream, který nezná moderní českou historii, se rozplývá nad falešnou antikomunistickou propagandou. Oni opravdu nečtou? Neznají Kunderův Žert, Škvoreckého Zbabělce, Vaculíkovu Sekyru? Neznají desítky českých antikomunistických filmů z šedesátých let? Opravdu neznají historii podzimu 1967. Je to opravdu ponižující nevědět nic o své historii a podléhat hloupé propagandě.
Dnes 15. srpna jde do kin film Jiřího Mádla Vlny. Připomeňme si recenzi Jana Čulíka z 1. července 2024, z karlovarského festivalu. Je to velmi dobře napsaný, zahraný a režírovaný film, ale v určitých aspektech je lživý. Zasáhl stereotypní antikomunismus a pan Mádl nemá osobní zkušenost z roku 1967.
Překvapení: Herec Jiří Mádl napsal i zrežíroval výborný film o slavných pracovnících pražského rozhlasu, Milanu Weinerovi, Jiřím Dienstbierovi, Věře Šťovíčkové, a dalších, v období přibližně od září 1967 do září 1968.
Marná sláva. To období kolem Pražského jara je naprosto určujícím dějinným mezníkem pro všechny Čechy a Slováky, bez ohledu na to, že ho někteří třeba nikdy nezažili, to období a následná invaze ovlivnily jejich životy až dodneška, i když se třeba narodili po roce 2000.Takže - je to velmi dobrý film a i když pan Mádl to období nezažil, nastudoval si ho velmi pečlivě. Samozřejmě, ten film je založen na fiktivním příběhu, který se snad mohl udát, ale neudál. Nicméně chování a slavné rozhlasové výstupy lidí, jako byla třeba celebrita Věra Šťovíčková, redaktorka, který vysílala ve dnech kolem 21: srpna 1968, jsou zcela autentické. Vysílání ze středy 21. srpna 1968, jak se vyskytuje v tomto filmu, je podle reality zaznamenáno skoro stoprocentně přesně. Já ty nahrávky, které jsem tehdy z rozhlasu pořídil, mám dodnes a dobře je znám. Tyto scény filmu mě skutečně dojaly.
S určitou rezervovaností bych se ale díval na to, jak pan Mádl zobrazil tehdejší komunistický režim - jako nepřítele, v první řadě představovaného hrozivou StB, a potom i postarším prezidentem Novotným, který ve filmu vystupuje s nenávistnými ideologickými bláboly skoro jako Husák v sedmdesátkách, než koncem března 1968 rezignuje. Šedesátá léta by bývala nemohla být tak liberální, kdyby Novotný vystupoval jako později Husák. Spíš mám dojem, že jeho režim byl dost pasivní.
Protože komunistická strana je v Mádlově filmu vlastně nepřítel, film nijak podrobněji nevysvětluje, jak se mohlo stát, že se v lednu 1968 stal prvním tajemníkem KSČ Alexander Dubček. Jak k tomu mohlo dojít, když podle Mádla komunistická strana byla nepřítel, proti němuž byli nuceni bojovat neohrožení redaktoři Československého rozhlasu? Jak se ale ti odvážní rozhlasoví novináři do Československého rozhlasu za komunistického teroru mohli dostat? Milan Weiner je ve filmu často kárán ředitelem rozhlasu za svá velmi nebojácná vystoupení, nikdo ho však kupodivu nevyhodí. Jak to, když všude vládla StB?
