28. 1. 2025
čas čtení
8 minut
Foto: Carlos the Jackal, terorista vyfotografovaný tajně StB na pražském letišti
JČ: Pan Petr Fischer, který na sociálních sítích systematicky připomíná výročí významných událostí a světových intelektuálů, v
úterý cituje z Anticharty, kterou před osmačtyřiceti lety režim vnutil čelným českým kulturním pracovníkům, a uvádí u toho fotky, jak se tohoto ponížení účastnili nejpopulárnější čeští herci a další celebrity. Poukazuju na to často, že jako teenager jsem se zhrozil, jak rychle český národ, který vítal v šedesátých letech liberalizaci (která je nyní zcela zapomenuta, viz
Mádlův lživý film Vlny) a pak Pražské jaro, začal kolaborovat s husákovskou normalizací. Podle mě, romantika teenagera, to lidi dělat nemuseli, byli daleko předposranější než bylo třeba.
Jiný názor, který zřejmě přijala celá společnost, je asi v tom smyslu, že nemělo cenu na sebe upozorňovat (můj otec, na můj dotaz, proč nepodepsal Chartu 77, mi sdělil, že je-li na dvoře rozzuřený býk, nemá cenu ho provokovat ještě víc rudým hadrem, a poukázal na to, že se režim v Československu nezmění, pokud nepadne režim v Moskvě, což si asi myslelo víc lidí). Konec konců, lidi byli zvyklí podepisovat cokoliv a nebrali to vážně, dělali formální politická gesta, která se od nich očekávala a žili si svůj soukromý život. Ne všichni mohli ze země odejít, jak jsem se k tomu rozhodl já, poté, co jsem se v Praze oženil se skotskou manželkou (která v diktatuře nechtěla žít).
Občas se husákovský režim choval opravdu
nestrategicky a hloupě. Hysterická kampaň režimu proti prohlášení Charty
77, která pokračovala v médiích po mnoho týdnů, Chartu 77 v
Československu nesmírně zpopularizovala. Věděl o ní každý. Kdyby režim
mlčel, nedověděl se o tom nikdo.
Ale proč o tom všem píšu. Vznikla ideologická mytologie, jak brutální byl po celých čtyřicet let komunistický režim a jak zlá a všemocná byla StB. V Británii nyní vyšla zajímavá kniha, z níž vyplývá, že StB nebyla vůbec tak všemocná, byla bojácná a opatrná a zejména zcela nezvládala zahraniční situaci: tam byla mimo.
No, ono je to vlastně dávno známo. Víte jistě o tom, že zakázaný spisovatel, provokatér Milan Kundera nechal provozovat svou mezinárodně slavnou hru Jakub a jeho pán v divadle v Ústí nad Labem, kde se za husákovské normalizace hrála více než dvěstěkrát. StB na to za dvacet let normalizace nepřišla.
Ale podívejme se na tu novou knihu, viz níže. A ještě k poznámce, kterou pod tento článek napsal Karel Dolejší: Rok 1959 byl asi trochu něco jiného než rok 1986.
