2. 1. 2019
čas čtení
3 minuty
Pozoruhodně, Pleslova a Babišova IDnes zuří ve svém prvním tištěném vydání roku 2019 proti "totalitě lidských práv" a argumentuje, že liberalismus je "nadvládou zájmových skupin, které bezskrupulózně prosazují zájmy části proti celku."
Oba publikované články naznačují, že ČR směřuje rychle k orbánismu.
Propad se zdá být rychlý. Před rokem dvěma by se takovéto bláboly v českém tisku nevydávaly, míní Jan Čulík.
Spanilý čtenář může posoudit intelektuální úroveň těchto článků z níže uvedených citací.
Být tolerantní je cesta k nějakému cíli, a tím může být i naprostý nesmysl. Nebo to původně nebyl nesmysl, ale ideologové
z toho nesmysl udělali, což se dnes děje běžně zejména v oblasti
menšin. Jejich aktivisté se bez ustání ohánějí „nezadatelnými lidskými
právy“ a „nezcizitelnými občanskými svobodami“, což nabývá absurdních,
až odporných rozměrů. A kde to skončí? Například dnes je ještě stále
neoddiskutovatelnou úchylkou statuofilie, což je zalíbení v sochách.
Podobně, jako je někdo homosexuál nebo třeba pedofil, tak jiný je
statuofil. Čekám, kdy se ozvou nějaké rozezlené aktivistky, že jsou
diskriminovány, protože jim není zákonem umožněno vdát se za svatého
Václava nebo Jungmanna, případně Karla IV. Prohlásí se za menšinu a
budou ječet: „Sundejte nám Václava z koně, Jungmanna ze židle a Karla z
podstavce, odvezte je na radnici k obřadu a pak k nám domů, je to naše
nezadatelné lidské právo!“
Pojem MeToo překládám do češtiny jako nemoc
šílených krav. V této oblasti je situace vážně strašná. Běžné jsou
extrémy, kdy se někde už neříká „těhotná žena“, ale „těhotný člověk“.
Po dvou totalitách, tedy nacismu a komunismu, které šlapaly po lidských
právech, teď přichází totalita lidských práv. Pod ni nespadá jen
multikulturalismus, genderismus, homosexualismus a podobně, ale v
podstatě úplně jakýkoli nesmysl kohokoli napadne. Jednoduše řečeno je to
prosazování vlastního sobectví...
Autor: Jaroslav Maximilán Kašparů (68)
* * *
Druhý článek "ekonomky Hany Lipovské z Masarykovy univerzity" útočí na studii Mezinárodního visegrádského fondu mj. těmito slovy:
Autoři se obávají spolupráce „neliberálních“ zemí visegrádské čtyřky, které mohou společně požadovat návrat rozhodovacích pravomocí z Bruselu zpět do Prahy, Bratislavy, Budapešti a Varšavy. Riziko vidí zejména v úspěšném brexitu, kvůli kterému by si i ostatní státy troufly vyhrožovat odchodem. Pro autory zjevně neexistuje nic horšího než suverénní národní stát, který si spravuje své záležitosti sám bez bratrské pomoci Bruselu. Ve druhé variantě se Unie pod obnoveným vedením Německa a Francie dostane z krize (taktně se přitom mlčí o podílu obou států na jejím vzniku). Pomýlení středoevropští nacionalisté si však přesto nebudou schopni uvědomit všechny výhody Evropské unie a zvolí si vlády reprezentující národní zájmy. Maďarsko a Česko poté z Unie svorně vystoupí.
Článek obsahuje tato obdivná slova:
Institut Václava Klause vydal v polovině roku manifest „Obrana demokracie před liberální demokracií“, podle kterého liberální demokracie nahrazuje vládu většiny vládou byrokracie generující neustále nová a nová „práva“ nových a nových menšin.
Uzavírá:
Skutečný demokrat nemůže být liberálním demokratem, nechce-li principy pravé demokracie bez přívlastku zradit.
