Ozón ničící látky na konci 20. století zapříčinily polovinu oteplení v Arktidě

3. 2. 2020

Nová studie ukazuje, že polovina oteplení v Arktidě a jemu odpovídající ztráta mořského ledu na konci 20. století je výsledkem působení látek ničících ozón.

Článek publikovaný v roce 1985 poprvé upozornil na rostoucí otvor v zemské ozónosféře nad Antarktidou. Vědci označili za příčinu látky ničící ozón - halogenové sloučeniny s dlouhou životností. Ačkoliv ozón ničící účinky těchto látek jsou nyní široce chápány, v menším rozsahu proběhl výzkum jejich širšího dopadu na klima.

Studie publikovaná v časopise Nature Climate Change výzkumníky z Columbia University zkoumá skleníkový efekt ozón ničících látek a zjišťuje, že způsobily zhruba třetinu veškerého globálního oteplení v letech 1955-2005 a polovinu oteplení v Arktidě a úbytku mořského ledu ve stejném období. Účinkovaly tedy jako silný doplněk oxidu uhličitého, nejrozšířenějšího skleníkového plynu. Jejich dopady od té doby začaly slábnout, protože už nejsou vyráběny a pomalu se rozkládají.

Ozón ničící látky byly vyvinuty ve 20. a 30. letech 20. století a byly široce využívány jako chladiva, rozpouštědla a pohonné látky. Jsou výhradně lidského původu. V 80. letech byla nad Antarktidou objevena mezera ve stratosférické ozónové vrstvě, která odstiňuje škodlivé ultrafialové záření ze Slunce.

Mezinárodní dohoda Montrealský protokol o likvidaci ozón ničících látek byla podepsána v roce 1987 a vstoupila v platnost v roce 1989. Díky rychlé mezinárodní reakci atmosférické koncentrace většiny ozón ničících látek od té doby klesají. Nicméně přinejmenším po dobu 50 let byly klimatické dopady těchto látek rozsáhlé.

Vědci ze School of Engineering and Applied Science and the Lamont-Doherty Earth Observatory při Columbia University použili klimatické modely vyvinuté organizací U.S. National Center for Atmospheric Research (NCAR).

Výsledky zkoumání zdůrazňují důležitost Montrealského protokolu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2293

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2020