Historicky nastavený koncept vlastnictví je chybný - ničí náš svět

18. 3. 2019

čas čtení 7 minut
Mladí lidé, kteří demonstrují v ulicích proti globálnímu oteplování, mají pravdu: krademe jim jejich budoucnost. Ekonomika je ekologické pyramidové schéma, které vrhá svá pasiva na mladé a dosud nenarozené lidi. Současný růst ekonomiky závisí na mezigenerační krádeži, píše George Monbiot.

Jádrem kapitalismu je obrovský a málokdy zkoumaný předpoklad: Máte právo na tak velký podíl světových zdrojů, jaký si za své peníze můžete koupit. Můžete si koupit kolik pozemků chcete, kolik atmosférického prostoru chcete, kolik nerostných látek chcete, tolik masa a ryb, kolik si jich můžete dovolit, bez ohledu na to, koho o to připravíte. Když za to dokážete zaplatit, můžete vlastnit celá pohoří a úrodné planiny. Můžete pálit tolik paliva, kolik chcete. Každá libra nebo dolar vám zajistí nezpochybnitelné právo vlastnit přírodní bohatství světa.



Ale proč? Který spravedlivý princip dává rovnítko mezi čísly na vašem bankovním účtu a právem vlastnit strukturu Země? Většina lidí, kterých se na to zeptám, na tuto otázku vůbec nedokáže odpovědět. Standardním ospravedlněním je Druhé pojednání o vládě z roku 1689 od Johna Locka. Ten tvrdil, že získáváte právo vlastnit přírodní bohatství tím, že s ním smísíte vlastní práci. Ovoce, které si natrháte, nerostné látky, které dobýváte ze země, a země, kterou obděláváte, se stávají vaším výlučným vlastnictvím, protože jste do toho dali svou práci.

Tento argument rozvinul v 18. století právník William Blackstone, jehož knihy byly nesmírně vlivné v Anglii, v Americe i jinde. Ten argumentoval, že právo člověka k "výlučnému a despotickému vlastnictví" země vzniká u první osoby, která ji jako první obsadila s cílem vyprodukovat jídlo. Toto právo se pak může vyměňovat za peníze. Toto je tedy argumentace, která vysvětluje dnešní Ponziho pyramidové schéma. A nedává to smysl.

Zaprvé to předpokládá rok nula. V tento náhodný bod může osoba vstoupit na pozemek, smísit s ním svou práci a přivlastnit si ho. Locke použil Ameriky jako příklad prázdné tabule, na níž lidé mohli definovat svá práva. Avšak ta země (jak Blackstone přiznal) se stala prázdnou tabulí teprve poté, co byli vyhlazeni ti, kdo tam už žili.

Nejenže kolonista směl vymazat veškerá předchozí práva, směl také vymazat veškerá budoucí práva. Tím, že jste smísili svou práci s pozemkem jednou, jste tím vy i vaši potomci získali právo na ni na věčné časy, dokud se nerozhodnete ji prodat. Proto jste tím zabránili všem budoucím osobám, které by si tento majetek chtěli nárokovat, od získání přírodního bohatství stejným způsobem.

A co je ještě horší, podle Locka "vaše" práce zahrnuje práci i těch, kdo pracují pro vás. Avšak proč by lidé, kteří dělají tu práci, neměli dostat pozemková práva? Tomu porozumíme teprve tehdy, když si uvědomíme, že když Locke říká "člověk", nemyslí tím celé lidstvo, ale evropské bohaté muže. Ti, kdo pro ně pracovali, taková práva neměli. To, co tohle koncem sedmnáctého století znamenalo, bylo, že za Lockova systému bylo možno ospravedlnit rozsáhlá pozemková práva pouze vlastnictvím otroků. Locke tak mimoděk vypracoval chartu lidských práv pro otrokáře.

I kdybychom jaksi mohli všechny tyto námitky odmítnout, co je to na práci, že proměňuje kouzelně všechno, čeho se dotkne, v soukromé vlastnictví? Proč neustavit vaše právo na přírodní bohatství tím, že se na ně vyčůráte? Argumenty, které brání náš hospodářský systém, jsou chabé a absurdní. Odsuňme je a uvidíme, že celá struktura je založena na plenění: plenění majetku druhých lidí, plenění majetku jiných národů plenění majetku jiných biologických druhů, plenění od budoucnosti.

Avšak přesto - na základě těchto absurdit si bohatí připisují právu koupit si přírodní bohatství, na němž závisejí ostatní. Locke varoval, že jeho ospravedlnění funguje pouze pod podmínkou "je-li dostatek všeho, stejně dobrého, pro všechny". Dnes, ať už mluvíte o pozemcích, o atmosféře, o živoucích systémech, o bohatých ložiscích přírodních zdrojů nebo dalších formách přírodního bohaství, je zjevné, že pro všechno "není dostatek všeho, stejně dobrého". Všechno, co si bereme pro sebe, odnímáme někomu jinému.

Tento systém je možno pozměnit. Ale nelze ho učinit spravedlivým.

Takže co by ho mělo nahradit? Zdá se mi, že zásadním principem každého spravedlivého systému je, že ti, kdo se ještě nenarodili, budou, až se narodí, mít stejná práva jako ti, kdo žijí dnes. Na první pohled toto nic nemění: první článek Všeobecné deklarace lidských práv říká, že "všechny lidské bytosti se rodí svobodné a rovné co do důstojnosti a práv." Avšak tento výrok je téměř bez významu, protože v deklaraci není nic, co by požadovalo, aby jedna generace neokradla příští generaci. Chybějící článek by měl znít asi takto: "Každá generace bude mít rovné právo k přírodnímu bohatství."

Tento princip je obtížné zpochybňovat, ale zdá se, že mění všechno. Okamžitě nám přikazuje, že žádný obnovitelný zdroj se nesmí používat mimo jeho schopnost obnovy. Neměl by se používat žádný neobnovitelný zdroj, který nemůže být plně recyklován a znovu použit. To nutně vede k dvěma zásadním změnám: ke kruhové ekonomice, která nikdy neničí žádný materiál, a k ukončení pálení fosilních paliv.

Avšak co Země samotná? V tomto hustě obydleném světě nutně veškerému vlastnictví půdy předcházelo vlastnictví jiných lidí. Článek 17 Všeobecné deklarace si protiřečí. Praví se v něm: "Každý má právo vlastnit majetek." Avšak protože článek nijak neomezuje množství majetku, které jedna osoba může vlastnit, zajišťuje tak, že každý toto právo nemá. Změnil bych to takto: "Každý má právo používat majetek, aniž by tím porušoval právo jiných používat majetek." To by znamenalo, že každý člověk, narozený dnes, by získal stejné právo používání, anebo by musel být odškodněn za své vyloučení z tohoto práva. Jedním způsobem, jak by se to dalo realizovat, by byly rozsáhlé pozemkové daně, placené do suverénního hodnotového fondu. To by pozměnilo a omezilo pojem vlastnictví a zajistilo by to, že by měly ekonomiky tendenci směrem k rozdělování a nikoliv směrem ke koncentraci.

Tyto jednoduché návrhy vyvolávají tisíc otázek. Nemám všechny odpovědi. Avšak takovéto otázky by měly být tématem živých debat všude. Zabránit rozkladu životního prostředí a systémovému kolapsu znamená zpochybnit ta naše nejhlubší a nejméně zkoumaná přesvědčení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
19731

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2019