K brexitu má dojít za 83 dní. Britská vláda nemá žádný plán

5. 1. 2019

čas čtení 6 minut


Zde je ohromující komentář politického editora britské komerční televize ITV Roberta Pestona (s milionem sledovatelů na Twitteru):


Paní premiérka má strategii na zabránění tomu, co považuje za chaos odchodu Británie z EU bez dohody.

Problém je, že ta strategie má pravděpodobně životnost jen asi něco přes týden.

Protože její strategií je přesvědčit poslance, aby podpořili její verzi odchodu z EU při hlasování dne 15. či 16. ledna, a jak řekl jeden její čelný ministr:

"Zastřelí mě za to, že vám tohle říkám, ale my to hlasování prohrajeme."

Tak, co pak?

No, neuvěřitelně, nikdo kolem Mayové - ani její ministři, ani její státní úředníci - nevědí.

 

Proč ne?

"Ona nám to neřekne," svědčí jeden ministr.

"My za ní chodíme. Předkládáme ji své návrhy, co udělat dál. Naslouchá zdvořile. Dokonce se i k tomu ptá. Avšak nikdo z nás nemá tušení, zda jí naše argumenty přesvědčily, zda s námi souhlasí. Nedá najevo nic. Je to opravdu pozoruhodné."

Samozřejmě její státní úředníci - její šéf štábu Gavin Barwell, tajemník kabinetu Mark Sedwill - pracují na nouzových plánech ohledně toho, co by se mělo dít, pokud to hlasování Mayová prohraje. To je jejich povinnost.

Jenže oni nemají tušení, zda premiérka skutečně udělá to, co navrhují, a jak řekl jeden jejich kolega, "oni sedí v bublině, a premiérka je mimo tu bublinu ve vlastní bublině".

Takže i když je do brexitu dne 29. března už méně než 12 týdnů, je to všechno tak trochu podivné a znepokojující.

To, k čemu dojde teď, velmi závisí na velikosti její porážky při tom hlasování.

Když se o její dohodě s EU mělo původně hlasovat před Vánoci, očekávalo se, že premiérka prohraje až o 200 poslaneckých hlasů.

Od té doby ale Evropská unie zdůraznila, že široce nenáviděná severoirská "garance" - regulační a celní ustanovení, jehož cílem je udržet otevřenou hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou, kterou však kritikové považují za nástroj rozkolu mezi Severním Irskem a Velkou Británií - by měla být jen dočasným řešením.

A premiérka doufá, že takovéto ujištění z EU, že severoirská garance nebude navždy, se bude v nadcházejících dnech hodně opakovat.

Jenže tato ujištění nemohou poskytnout absolutní právní jistotu, že by se Británii podařilo zrušit tu severoirskou garanci, což je důvodem proč severoirští poslanci za (ultraunionistickou, fundamentalistickou) stranu DUP, která drží Mayovou u moci, a mnoho konzervativních brexitérů brexitovou dohodu Mayové odmítají.  

A mnoho dalšího znepokojení jejích poslanců - stoupenců i odpůrců brexitu - ohledně toho, co Mayová vyjednala, zůstává neřešeno. Například, že souhlasila zaplatit britský rozvodový účet 39 miliard liber a při tom připustila to, co považují za zoufalou a trvalou nejistotu ohledně budoucích britských obchodních a bezpečnostních styků s EU.

Proto celá britská vláda, zřejmě s jedinou výjimkou premiérky, očekává, že hlasování o své brexitové dohodě Mayová prohraje.

Ale řekněme - což někteří považují za možné - že by to hlasování prohrála nikoliv o 200 hlasů, ale "jenom" o 80.

Za normálních parlamentních okolností by to stejně byl její konec.

Jenže svět dnes není normální.

Téměř nevyhnutelně by pak Jeremy Corbym požádal o hlasování o nedůvěře vládě. A i většina jeho kolegů předpokládá, že i on by to prohrál.

V kterémžto okamžiku by se parlament octl ve slepé uličce a vzniklo by vážné nebezpečí odchodu Británie z EU bez dohody.

Pro většinu poslanců (ne pro všechny) by odchod z EU bez dohody byl totéž jako velká hospodářská krize z roku 2008, riziko nedostatku součástek pro výrobce, pokles investic, pokles zásob léků na životu nebezpečnou úroveň a občanské nepokoje.

Takže v takové situaci by premiérka čelila celoživotnímu rozhodnutí: prosadit další hlasování o svém plánu pro brexit, tím, že by poprosila na kolenou asi 40 labouristických poslanců, aby dali brexitu a národu přednost před zájmem své strany a hlasovali pro její (zřejmě zase ještě mírně pozměněný) plán pro brexit, anebo udělat to, co už po ní chce mnoho členů její vlády, tedy uspořádat sérii "konzultativních hlasování" poslanců, aby se zjistilo, jakou formu brexitu, či odmítnutí brexitu Dolní sněmovna vlastně chce.

Je to volba mezi pokračující snahou získat podporu pro její dohodu, s rizikem, že 29. března tato hra opravdu skončí a defaultní situace ekonomicky nákladného odchodu z EU bez dohody se stane realitou, a rozhodnutím realizovat zjištěnou vůli poslanců - což by nebyl odchod Británie z EU bez dohody, mohla by to být přepracovaná verze dohody Mayové s Bruselem, přiblížená něčemu, co by byl ochoten podpořit Corbyn, ale nejpravděpodobněji referendum.

A tady je slepá ulička. Mayová považuje odchod z EU bez dohody i referendum za stejnou měrou toxické. A její celoživotní způsob jednání je tvrdohlavost, jakmile dospěje k určitému pevnému názoru (který je v tomto případě, že její dohoda s Bruselem je daleko lepší než cokoliv jiného). Avšak její vláda je rozhádaná: část si myslí, že referendum by bylo toxičtější než odchod z EU bez dohody, část má přesně opačný názor.

Britská vláda je tak totálně ochromena, pokud jde o nejdůležitější otázku naší doby v době, kdy je už zoufale, děsivě málo času.

Je to situace, kdy by mohla organizovaná opozice s jasným směrem mít rozhodný, naprosto zásadní dopad na osud této země (viz poučení ohledně Atleeho z roku 1940).

Avšak labouristé jsou také zoufale rozhádání - a postoj Jeremyho Corbyna ohledně brexitu je na míle vzdálen tomu, co chtějí členové jeho strany, stejně jako postoj Mayové vůči brexitu je na míle vzdálen tomu, co chtějí členové Konzervativní strany.

Británie v této chvíli potřebuje osobnosti a státnické vedení. Kdo se objeví a využije tohoto okamžiku?

Zdroj v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
8963

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019