Pomoc Syřanům: Jak až daleko to zašlo?
27. 11. 2015
Mnozí z 1,1 milionu syrských uprchlíků v Libanonu mají problém najít obživu a dostávají jen minimální pomoc, takže sotva přežívají. Odhaduje se, že až 90 % z nich je zadlužených a téměř každý musí něco obětovat, napsala Samíja Kalabová.
Asi 603 000 uprchlíků v Libanonu dostává každý měsíc od Světového potravinového programu elektronickou poukázku v hodnotě 21 dolarů (přibližně 550 Kč). Nárok na tuto dávku má nejvýše pět členů rodiny - a od července do srpna se dávka kvůli nedostatku financí snížila z 30 na pouhých 13,50 dolaru (přibližně 350 Kč).
Další organizace poskytují omezenou finanční pomoc. UNHCR poskytuje 17 561 "nejhůře zranitelným uprchlíkům" 175 dolarů měsíčně (asi 4 500 Kč). Palestinští uprchlíci ze Sýrie také získávají určitou pomoc od UNRWA. Různé další skupiny poskytují jinou pomoc, ale je jí velmi málo.
Další pomoc Světového potravinového programu v příštím roce není nic jistého, podle současných kalkulací zbývají peníze asi na dva měsíce.
Zde jsou ilustrativní příklady šesti rodin a jejich rozpočtů.
"V mé rodině jsou tři muži, takže máme štěstí. Ale kvůli mému stavu mého srdce nemohu pracovat, a můj zeť... si zlomil nohu, takže nemůže pracovat. Zůstala jediná osoba, která rodinu podporuje. Syn pracuje na stavbě za 30 - 35 dolarů denně. Ale práce není pravidelná a nejvýše smí pracovat deset dnů měsíčně. Očekáváme, že v zimě vydělá méně, protože e příliš nestaví. Neexistuje opravdu způsob, jak pokrýt naše náklady. Nemáme jinou možnost, než se zadlužovat. Mám velkou rodinu; je mnoho hladových krků. Jen náš měsíční rozpočet na stravu činí 100 - 150 dolarů. Takže máme v obchodě dluhy. Žena nakupuje obilniny, protože vydrží, a zeleninu, protože je levná a říká, že je zdravá. Používá lilek a brambory do jídel, která normálně obsahují maso. Neochutnal jsem maso po léta. Ale řezník, příjemný člověk, nám dává zdarma kosti. Takže žena udělá výborné ragú s rajčaty, které nám vydrží nejméně čtyři dny."
"Všichni v rodině trpíme vysokým krevním tlakem a stále potřebujeme léky. Ty ale nehradí OSN a snažila jsem se najít organizaci, která nám může pomoci, ale nevím, kam se obrátit. Mám u lékárníka dluh 3 000 dolarů. Je to hrozný pocit: Pocit, že dlužím někomu za něco tak důležitého pro přežití. Sestra Akram je invalidní, ale nemůžeme si dovolit koupit jí vozík, takže musí chodit po rukou. Není těžké rozhodovat o penězích, děláme těžké oběti... Nemůžu říci, jestli najdeme způsob, jak vyjít. Jsme zadlužení jako všichni. Libanon je drahý. Když jsme přišli, měli jsme trochu úspor."
"Trik je v tom, aby věci vydržely. Kupujeme spousty zeleniny a obilovin. Žena dělá výborný zeleninový bulgur. Je chutný. Jíme ho takřka každodenně. Vydrží skoro týden. Každý týden sepisujeme seznam věcí k nákupu: Zelenina, lilek, brambory, rýže, bulgur, luštěniny, koření zátar, olej, česnek a cibule. Měsíčně nás to stojí kolem 150 dolarů. Kromě toho platíme měsíční nájem 50 dolarů. Náš domácí souhlasil, aby nám na rok s nájmem pomáhala charitativní organizace, ale ale příští rok budeme muset platit 300 dolarů měsíčně, a nevím, jak to uděláme. Vidíte, že pořád myslím na peníze. Počítám vejce, přemýšlím, kolik nás stála. Než koupím krabičku cigaret, musím to promyslet. Díkybohu nikdo v rodině není nemocný. Bojím se zimy, protože náš pokoj je tak studený a koupit kamna je tak drahé. Nevím. Nevím, jak to uděláme."
"Manžel zmizel v Sýrii před třemi lety. Odešel a už se nevrátil. Takže když jsem utekla z domu, šla jsem s Abú Šádím, švagrem, a jeho rodinou. Starají se o mě a mé dvě malé děti, a o všechny naše výdaje. Muži v rodině pracují na stavbě. A já pomáhám, kde mohu. Kupujeme hlavně zeleninu. Tuhle jsem našla růst pod stromem. Je to divoká rostlina, kterou můžeme použít k vaření. To nejlepší na tom je, že je zdarma."
"Musím kupovat pleny pro osmiletou dceru. Je postižená. Myslím, že doktor říkal, že je to meningitidou. Nemůžeme si dovolit léky nebo léčbu. Má záchvaty a vždycky si přeje, abych byla s ní... Když sestavíme rozpočet, musím připočíst pleny. Dostanu jich 15 za 13 dolarů. Kromě nájemného a stravy je to jeden z našich největších výdajů."
"Každý měsíc plánujeme. Plán je velmi důležitý. Mám o dost větší štěstí než většina Palestinců ze Sýrie v tomto táboře, mám se lépe, protože mám práci a mohu se starat o mé tři dcery. Takže prvního zaplatím 300 dolarů nájemného a pak 35 dolarů za služby. To už je polovina peněz pryč. Pak musím zaplatit 200 dolarů za půjčky. Podívejte, manžel je v Německu. Našli jsme Libanonce, který nám dal půjčku 5 000 dolarů, a zatímco čekáme na vyřízení žádosti o azyl, každý měsíc přijde pro splátky, které musím zaplatit. Pořád potřebuji pomoc od UNRWA, i když pracuji. Cokoliv zbude, utratím za potraviny. Pokud by dcera onemocněla, byla by to katastrofa. Zdravotnictví je tu tak drahé. Nikdy nekupujeme oblečení. Naposledy jsem koupila dcerám oblečení před dvěma lety, ale nikdy si nestěžují. Mé děti jsou úžasné. Jsou nejlepší na světě... A mé cigarety, musím si koupit cigarety."
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse