Zelený Raúl a vyhlídky "reálného castrismu"

18. 12. 2014 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty

S výměnou Castra za Castra v únoru 2008 se v kubánské politice posunuly důrazy. Rudá poněkud ustoupila do pozadí před zelenou, strana před armádou a komisař před manažerem. Zemi se podařilo přestát drsná 90. léta, kdy zčistajasna přišla o zaoceánského sponzora, a dožít se obnovení sponzoringu z nedaleké Venezuely. Ovšem aktuální úpadek venezuelské ekonomiky věští znova nástup potíží a je nepravděpodobné, že by se našel ještě třetí zájemce o dotování kubánského režimu. Napříště se tedy bude muset Havana uživit za své. Normalizace vztahů s USA by tomu mohla výrazně napomoci.

Komentátoři se zatím předhánějí ve vysvětlování důvodů, které americkou stranu vedly k obnovení diplomatických styků s Kubou. Hovoří se o politické motivaci Baracka Obamy, výzkumech veřejného mínění (většina Američanů blokádu Kuby nepodporuje) a konkrétních hospodářských zájmech. Ale zatím se nepíše o těžkých časech, které kubánský režim musí očekávat kvůli problémům ve Venezuele, která až dosud Havanu štědře dotovala.

Až penězovody vyschnou a skončí i dodávky dotované ropy, Kuba bude znovu na začátku. Kdysi ji východní blok dotoval tak, že se mohla do značné míry soustředit na "vývoz revoluce" a propagační projekty ve 3. světě. Po hubených letech bez sovětských dotací přišly znova tučné roky za venezuelské petrodolary. Až dojdou i ty, Kuba bude muset vyžít s tím, co opravdu vydělá, zřejmě již napořád. To nebude vůbec jednoduché a obnovení vazeb s USA se jeví jako velmi žádoucí. Vazby s Ruskem mohou být zajímavé ve vojenské oblasti, ale v ekonomické sotva. A na Floridu je to co by kamenem dohodil a zbytek došel.

Mezi jmény vězňů a špiónů, které si obě země vyměnily, se ztratila zpráva, že Kuba povolila registraci nezávislým novinářům, poprvé od roku 1959. To je patrně stejně důležitá změna, jako propuštění politických vězňů. Režim zjevně sází na politiku uvolňování, přinejmenším v této fázi. Nakolik se mu to nakonec hospodářsky vyplatí, to se teprve uvidí. Americká pravice není vůbec nadšena. Rušení sankcí bude obtížný a zdlouhavý proces.

Soudě podle schopnosti přežít ropný šok 90. let není vyloučeno, že se kubánský režim adaptuje na nové podmínky a bude žít přiměřeně svým možnostem ještě mnoho let. Konec zbytečné viktimizace ze strany USA a pohled na to, co si Kuba za své skutečně může dovolit by přitom měly garantovat, že už jen málokdo v Latinské Americe bude režim v Havaně napříště považovat za hrdinný vzor.

To je optimistický scénář, ve který zelený Raúl Castro nepochybně doufá. A při pomyšlení na alternativy není žádný rozumný důvod nedoufat spolu s ním.

0
Vytisknout
9888

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2014