Papež pro dnešek

19. 4. 2013 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

V Česku existuje poměrně mnoho lidí, kteří považuji vědu a náboženskou víru za naprosto neslučitelné a náboženství, zejména katolické, za naprosto zabedněné. Z dob komunismu je tu také mnoho předsudků zejména kvůli jezuitům, kteří jsou u nás spojováni především s rekatolizací a pálením knih. Myslím, že proto by mohlo být velmi užitečné ocitovat pár odstavců, které nejprestižnější britský (tedy ze země s nekatolickou, ba protikatolickou tradicí) vědecký časopis Nature věnoval ve svém editorialu z 21. března nově zvolenému papež Františkovi. Editorial nese název "A pope for today" (Papež pro dnešek):

"Dozvěděli jsme se, že tento člověk (BC: papež František) získal svůj první vědecký titul z chemie, později pak z filozofie a další z teologie, a také že učil na univerzitách literaturu a psychologii. Toto široké vzdělání, akademické předpoklady a skromnost jsou sotva překvapením, neboť Bergoglio je prvním jezuitským papežem. Jezuité, největší řád v katolické církvi, jsou její intelektuální elitou a jsou známi svým nezávislým myšlením. Slibují žít v odříkání a odmítají usilovat o vysoké pozice v církvi -- tím méně pozici papežskou. Soustřeďují se na témata sociální a ekonomické nespravedlnosti a méně na věci doktríny na rozdíl od kariérního kněžstva. Jezuité dlouho působili jako misionáři a nejvíce jsou známi zřejmě jako zakladatelé a provozovatelé několika nejlepších světových škol a univerzit. Mnozí z nich jsou vědci.

O Bergogliových postojích k vědeckým tématům toho známe málo, sotva se o tom někdy vyjádřil. Zástupy vědců mezi o něco víc než miliardou pokřtěných katolíků by rádi slyšeli více. Chemické vzdělání samo o sobě říká málo o papežových postojích k vědě. Je však jasné, navzdory rozšířenému přesvědčení, že moderní katolická církev je přátelská k vědě a že papež František v této tradici bude pokračovat, nebo ji dokonce prohloubí. Například silná podpora této církve pro darwinistickou evoluci ostře kontrastuje se zpátečnickým, nevědeckým kreacionismem mnoha amerických evangelikálů a zákonodárců -- právě kreacionismus správně kritizoval papež Benedikt XVI. v roce 2007 jako "absurdní". Kněží nám dali mendelovskou genetiku a podíleli na teorii velkého třesku.

Poslední papežové navíc výrazně zvýšili úsilí vstoupit do dialogu s vědci o mnoha tématech od výzkumu kmenových buněk odvozených z embryí přes geneticky modifikované potraviny a umělé oplodnění až po potraty a eutanázii -- a v budoucnosti nepochybně tak budou činit stále více v debatách o pokrocích neurověd a genetiky, včetně prenatálního skríningu. Vědci, kteří se na tom podíleli, hovoří o myšlenkově podnětných a konstruktivních debatách, kdy církev je otevřená myšlenkám a často ve výsledku mění své doktríny. Ničivou výjimkou je dlouho prosazovaná opozice proti používání kondomů proti šíření HIV, a můžeme pouze doufat, že papež František v tomto zaujme osvícenější postoj.

Ale zatímco doktríny mohou být měněny, církev nebude měnit svá základní dogmata, jako je posvátnost lidského života a to, že život začíná okamžikem početí. Věda a víra mohou poskytovat vzájemně se doplňující pohledy na svět, kde pokrok vědy informuje a často je výzvou pro racionální základ církevních doktrín, ale také naopak: víra může poskytnout velice potřebný rozměr etiky a sociální spravedlnosti pro vědecký pokrok a jeho dopad na společnost. Mezi lidmi různých věr jsou střety nevyhnutelné, ale věda i náboženství jsou nejlépe využity tak, když slouží k vytváření mostů mezi příkopy. Hodně se dozvíme o papeži Františkovi z toho, jak se postaví k tomuto úkolu."

A pope for todayZDE

0
Vytisknout
11600

Diskuse

Obsah vydání | 23. 4. 2013