O roli mládí v moderní přírodní vědě

11. 2. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
30750
V letech, kdy Isaac Newton udělal své největší objevy, mu bylo něco málo přes dvacet let. Ve fyzice známý Annus Mirabilis, tedy rok vydání čtyř převratných článků Alberta Einsteina, je rok 1905 – to bylo Einsteinovi 26 let. Ve svých 26 letech, roku 1847, Hermann Helmholtz publikuje své převratné dílo o zachování síly, na kterém si zakládá po celý svůj život.

James Clerk Maxwell publikoval své první zásadní dílo, když mu bylo 24 let, a pak většina jako průlomové práce je z doby, kdy byl čerstvým třicátníkem. Lord Kelvin (William Thomson) publikuje klíčové příspěvky k termodynamice mezi lety 1848-1852. To mu bylo kolem 25 let. Ve 24 letech (1773) publikuje Pierre-Simon Laplace své do historie vstoupivší dílo Stabilita sluneční soustavy. Ve 22 letech (1800) Humphry Davy objevil oxid dusný. Faraday je trochu výjimkou, protože elektromagnetickou indukci objevil až ve čtyřiceti letech – ale první objevy jsou z doby, kdy mu bylo kolem třiceti. Faraday dlouho chtěl být jen laborantem.

Klíčové objevy Christiaana Huygense jsou z let 1655-1657, to mu bylo 26-28 let. Darwin formuluje svou převratnou teorii v době, kdy je mu 28-30 let. Justus von Liebig měl 28 let, když vstoupil do dějin chemie svým Kaliapparatem a ve stejném věku Wöhler syntetizoval močovinu, aby tak vyvrátil vitalismus. Slavná Nernstova rovnice je z roku 1889, tedy z doby, kdy autorovi bylo pětadvacet. Heinrichu Hertzovi bylo jedenatřicet, když publikoval své nejdůležitější články o objevu elektromagnetických vln.

Nebudu se zmiňovat o dobře známém mládí fyziků, kteří dělali kvantovou teorii. Jejich mládí ovšem v dějinách experimentální vědy, jak vidno, nebylo nic zvláštního. Zvláštní spíše je, že dnes, v době tak pokrokové, tak zaměřené na rozvoj vědy, tak vědomé si důležitosti talentu a pokrokovosti, tak znalé Einsteinova vypláznutého jazyka, není úplně zvykem chápat mladého vědce jako toho, kdo dělá objevy měnící dějiny lidstva a likvidující pravdy přednášené starými profesory. Mladý vědec je dnes mnohem spíše pracant v labu svého šéfa, produkující bibliometrický výstup.

Dnes se děje každý den tolik objevů, že zítra už o nich nevíme. Naopak když Helmholtz ohlašoval německým fyzikům na své přednášce objev, který učinil jeho milovaný žák Hertz, věděl velmi dobře, že ohlašuje změnu v dějinách fyziky, o které se bude psát v učebnicích, pokud fyzika bude existovat, ještě za stovky, tisíce let. A byla to taková změna, že Helmholtz do konce svého života nedokázal její význam strávit. Fyzika předběhla jeho mentalitu. Ale on věděl, miloval velké objevy a nechtěl, aby fyzika zemřela s ním.

0
Vytisknout
235

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2026