Irák

Po událostech ze 7. října 2023 se Irák ocitl ve velmi citlivé situaci. Uvízl mezi velkými mezinárodními a regionálními mocnostmi. Irák už není jen potenciálním dějištěm konfliktu mezi Íránem a USA, ale stal se každodenní zkouškou toho, jak udržet rovnováhu mezi iráckým státem a ozbrojenými skupinami, mezi nezávislostí a zatažením do vnějších střetů.

V Bagdádu lídři zvolili přístup, který lze nazvat „diplomacií na hraně“. Jde o opatrnou strategii, která má zabránit sklouznutí země do plnohodnotného konfliktu – ať už se Spojenými státy nebo s Izraelem – a zároveň udržet silné vazby na Írán a další arabské sousedy.

Řízení krize, nikoli připojení se k ní

Navzdory útokům na americké základny v Iráku a někdy ostrým reakcím ze strany Washingtonu se irácká vláda důsledně snažila situaci uklidnit. Neuchýlila se k přímému střetu, ale zároveň neustoupila tlaku radikálních skupin uvnitř země, které požadovaly tvrdší postup proti USA.

Bagdád místo toho vyslal jasné a klidné poselství: Irák nechce být bojištěm cizích válek. Vláda důrazně hájila iráckou suverenitu a vládu práva. Dokonce šla tak daleko, že začala vyvíjet tlak na proíránské ozbrojené skupiny v zemi, včetně zatýkání některých jejich členů, které státní média označila za „mimo zákon“.

Tato cesta nebyla snadná. Irák nadále čelí hlubokým vnitřním rozporům a mnoho mocenských center – oficiálních i neoficiálních – stále ovlivňuje fungování politického systému. Země tak zůstává místem, o které se dělí velmoci i nestátní aktéři.

Přebírání iniciativy, nikoli jen reakce

V posledních měsících Irák nereagoval pouze na vývoj kolem sebe. Podnikl konkrétní kroky, aby se ukázal jako stát s vlastní, nezávislou rolí v regionu. Zapojil se do Arabského summitu v Bahrajnu a zaujal jasné, ale vyvážené stanovisko k regionálním otázkám. Vyjádřil podporu právům palestinského lidu, aniž by se plně připojil k „ose odporu“ nebo přejímal jazyk normalizace vztahů s Izraelem.

Irák také obnovil komunikaci se Sýrií. Tento krok sice odpovídá íránským zájmům, ale zároveň naznačuje snahu Bagdádu o vlastní diplomatickou iniciativu. Ve skutečnosti některé irácké skupiny blízké Íránu tento krok nepřivítaly – obávají se, že by mohl oslabit jejich tradiční vliv na syrské dění.

Nejtěžší část: Moc vs. suverenita

Největší výzvou pro Irák dnes je, jak udržet svou suverenitu, zatímco na jeho území působí ozbrojené skupiny s vlastní, často zahraniční agendou. Tyto skupiny omezují schopnost vlády přijímat nezávislá rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky. Každý diplomatický krok, který Irák podnikne, se okamžitě stává předmětem vnitřních sporů.

Zatímco vláda se snaží zmírnit napětí s USA, současně čelí útokům ze strany skupin podporovaných Íránem, které tvrdí, že vláda je příliš slabá nebo že ustupuje. To staví irácké vedení do složité pozice mezi vnějším tlakem a nestabilní vnitřní politikou.

Prostor k nadechnutí

Irácká zahraniční politika od října 2023 není jen pasivní reakcí na krize. Jde o vědomou snahu – malou, ale skutečnou – o obnovení postavení Iráku v regionu jako suverénního státu, nikoli jen místa, kde ostatní vedou své války. Události posledních měsíců ukázaly, že pokud bude mít Irák dostatek politické vůle a podpory, může sehrát konstruktivní roli při snižování napětí.

Aby to však bylo možné, heslo „Irák na prvním místě“ se musí stát víc než jen prázdným sloganem. Musí se proměnit v reálný princip rozhodování. To vyžaduje silnou vůli k ochraně irácké suverenity, důsledné budování promyšlené zahraniční politiky a systematickou snahu zabránit neoficiálním aktérům v zatahování Iráku do regionálních konfliktů. Pouze Irák, který bude mít kontrolu nad svými rozhodnutími a bude formovat své zahraniční vztahy tak, aby sloužily jeho vlastnímu lidu, se může vyhnout propasti konfliktů a vrátit se jako vážný hráč v regionu.

Původně vyšlo anglicky na The New Region: https://thenewregion.com/posts/2563