Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Státem plánované zdražování

4. 4. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

Už mi tohle téma chrastí v hlavě docela dlouho. Když se snažíte něco si k němu nahledat, většinou narazíte na argumentaci, že existuje určitá zdrojová i výpočtová chybovost a nepřesnosti by mohly způsobit, že se hodnoty budou dostávat zbytečně i do minusových čísel. To je makroekonomicky nežádoucí. S tím možná lze souhlasit, ale nějaké sociální řešení je stejně nutné.

Ano, je řeč o plánované průměrné inflaci 2% s tolerancí do 3% a úvaze, proč by nemohl být plán kladná nula, tedy ne-zdražování. Jde tu o práci státu, zastoupeným v tomto ČNB. Pokud se skutečně taková inflace udrží (což poslední léta bylo spíše přání z říše sci-fi), pak se bavíme o zdražení cca 20% za 10 let, 10% za 5 let. Nebo také 30 a 15%. Tedy „v plánu“ je snížit zaměstnancům inflací za 10 let reálné mzdy o 20 – 30%.

Třeba živnostník to má trochu jednodušší, protože on zkrátka jen zdvihne ceny služeb. Důchodci jsou na tom také jakž takž, protože těm se důchody nějak v návaznosti na průměrnou inflaci v předchozím období valorizují. Nejsou to „Vánoce“, ale nějak to funguje.

Ale(!) zaměstnanci, kteří pobírají mzdu či plat, mají systémovou smůlu. Žádná automatická valorizace jejich příjmů podle reálné inflace neexistuje. Musí jednat, bojovat (i pomocí odborů), aby jim zaměstnavatelé zvýšili mzdu alespoň o inflaci. Například za poslední roky ale ničeho takového zaměstnanci schopni dosáhnout nebyli.

Na jedné straně tedy platí vzorec státu = plánované mírné zdražování, na straně druhé není vzorec pro inflační dorovnávání mezd (s ročním zpožděním samozřejmě – podle reality). Pokud pak zaměstnanci dostanou jednorázově přidáno, říká se tomu „zvýšení platu-mzdy“, ale o něj velmi často nejde, jde pouze o dorovnání a často ani ne o celou inflaci.

„Zvýšení mzdy“ bychom se už konečně měli naučit chápat jako zvýšení reálných mezd, tedy zvýšení kupní síly. Pak by jednání zaměstnavatelů a zaměstnanců (odborů) vypadalo úplně jinak. Dorovnání zpětně za rok o průměrnou inflaci by mělo být uzákoněno a tak automatizováno. O skutečném zvýšení reálných mezd je naopak normální vyjednávat.

Takoví třeba soudci či poslanci jsou pěkně naštvaní, když nefungují vzorce pro růst jejich platů. A zaměstnanci nejsou lidé, kteří potřebují nějakou jistotu? Co když bude zase inflace desítky procent za pár let. Pak dostanou přidáno třeba 5% a bude to „zvýšení mezd“?

Už se probuďme a naučme se jednoduchou matematiku tak, aby platila pro každého!

Nejsem ekonom - pokud píšu nějaký nesmysl, budu rád, když mne někdo chytřejší doplní, opraví :-)