Sociální politika v Praze a návrat starých časů…
8. 2. 2023 / Pavel Veleman
Paní Alexandra Udženija je pro velkou většinu sociálních pracovnic a pracovníků doslova červeným šátkem před očima již tak velmi naštvaných sociálních pracovníků
Věnuji dvěma pražským politikům Magistrátu hlavního města Prahy ve volebním období 2018 - 2022: Paní Johnové a panu Zábranskému, kteří ukázali, že lze i v Praze myslet občas na chudé…
"Pojďme se napít, pojďme se napít, ať nám mají z čeho slzy týct…."
( Robert Křesťan)
Tak budeme mít konečně pražskou koalici. Hurá! Tam však radost pro lidi, kteří pracují v sociálnáí oblasti a zajímají se o ni v širším kontextu končí. Před více než čtyřmi lety se konečně za 25 let v Praze podařilo dostat na misto radní pro sociální oblast kultivovanou Milenu Johnovou, která nepoužívala na veřejnosti termíny nepřizpůsobivý, feťáci, paraziti, nemakačenkové…Přes všechny možné výhrady k její filosofii sociální práce ji vždy šlo primárně o klienty.
A dokonce přes radního Zábranského (gesce bydlení) se podařilo úspěšně rozjet projekt Bydlení především, rozšířit sociální bydlení, zajistit tzv. zabydlování a opět přes spousty výhrad lze říci, že to byl projekt velmi úspěšný, který inspiroval i další městské části v Praze. Ten poslední zbytek pražského obecního, bytového fondu se začal konečně opravovat a skutečně přidělovat těm nejpotřebnějším. Zejména rodinám s dětmi, kde život na pražských ubytovnách plných štěnic a zcela v rukou lichvářů nemá s důstojným životem dítěte ve 21. století opravdu nic společného.
Na toxických ubytovnách jsou denně hádky, pitky, pranice na patře. A toto jmá být podnětné a motivační prostředí pro nezletilé před zítřejším vyučováním? Děti nemají ani svůj kout, počítač, ale musejí být rodiči doprovázeni, když se potřebují umýt, použít záchod, jelikož prostředí je tak patologické, že hrozí újma skoro na každém kroku. Ubytovny často obývají i senioři, opět pekelná situace, která spíše připomíná Dickensovu Anglii konce 19. století.
Zde je porušován smysl a duch zákona o právech dítěte na důstojné materiální podmínky k všestrannému životu, a proto je povinností společnosti - v tomto případě Prahy - umožnit snesitelné podmínky pro zdravý vývoj dítěte, ať už pochází z jakékoli sociální skupiny. Jenže, koho to tehdy zajímalo?
Pana Béma, Hrdličku, Janouška nebo Březinu určitě ne. Ti měli vždy úplně jiné starosti a zájmy. A ačkoliv by oni na ubytovnu neubytovali ani své morče, co je jim do ostatních? To je věc rodičů dětí, kterým se nechce makat, řeknou Vám tvrdě. A je po diskusi.
A toto se podařilo týmu kolem radních Johnové a Zábranského opravdu změnit. O to větším šokem je nejen sloučení těchto dvou obrovských agend, ale zejména návrh na jmenování radní pro sociální oblast a bydlení - paní Alexandru Udženiju, která se nikdy netajila absolutně tvrdým až antisociálním způsobem jednání ke klientům v sociální oblasti a její militantní křídlo ODS, se přibližuje svými názory na sociální problematiku spíše názorům voličů SPD. Jen se stydí díky svému maloměšťáctví být spojováno s lidmi kolem Okamury.
Po ministru Jurečkovi je to další obrovská facka všem sociálním pracovníkům v Praze.Paní A. U. se nikdy netajila nechuti k neziskovým organizacím, které pracují například s cílovou skupinou lidí bez domova. Situace je již opravdu v sociální oblasti nejen v Praze velmi napjatá a mnohdy ti nejlepší houfně opouštějí pracoviště sociálních odborů nebo Úřadu práce. A nikdo další se prakticky nehlásí.
Zdá se, že nás čeká velmi bouřlivé jaro - sociální pracovníci již nemají kam couvnout, pakliže se řídí etikou sociální práce a hájí zájmy svých klientů. Paní Udženija je pro velkou většinu sociálních pracovnic a pracovníků doslova červeným šátkem před očima již tak velmi naštvaných sociálních pracovníků. Takto zahnáni mají býci v koutě jedinou zbraň - své rohy!
Diskuse