Ideologie a politika novosovětského revanšismu

9. 11. 2022

čas čtení 3 minuty
V sovětských dobách se komunistický režim znovu a znovu snažil kontrolovat vše, aby si udržel svou moc a bohatství, ale neustále zjišťoval, že tato snaha vedla ke krizím, které jej donutily k liberalizaci, i když objektivně ohrožovaly jeho postavení, a proto nemohly být tolerovány dlouho, upozorňuje Dimitrij Savvin.

Postsovětské Rusko přitom v tomto vzoru spíše pokračovalo, než aby se s ním rozloučilo, což vysvětluje akce režimu a propagandu od roku 1991.

Tento cyklus v sovětské historii poprvé nastínil Vasilij Šulgin, konzervativní ruský politik z konce imperiálních časů, který byl na konci 2. světové války odvezen zpět do SSSR. Začátkem 60. let tvrdil, že Sovětský svaz nakonec zažije další Brestský mír následovaný dalším NEPem [Leninovou "novou ekonomickou politikou" zahrnující částečné tržní reformy], a tak dále.

Protože se postsovětská elita nerozešla s minulostí, ale spíše se skládala z lidí, kteří byli v drtivé většině sami součástí této minulosti, vše, co následovalo, se stalo logicky a bohužel objektivně nezbytným. A to zase znamená, že "rozpad SSSR" ve skutečnosti nebyl kolapsem, ale dalším cyklem NEPu v sovětské ruské historii.

Nejvýraznějším vývojem v roce 1991 byla deideologizace země, ale aby bylo možné tento proces adekvátně posoudit, je třeba nejprve jasně porozumět základní struktuře sovětské ideologie a tomu, jak se formovala v rámci stalinského modelu socialismu.

Jak tvrdil zesnulý ruský emigrant Roman Redlich, sovětská ideologie sestávala z exoterických a esoterických prvků, z nichž první směřoval k vnějšímu světu a byl založen na marxisticko-leninské propagandě, ale druhý odrážel skutečné názory vedení. Po roce 1991 se první změnil, ale druhý nikoli.

V důsledku toho můžeme charakterizovat Ruskou federaci jako tentýž SSSR, který ztratil část svého území a prošel nucenou liberalizací pro zachování moci aparátu nad "dominantními výšinami". To jest šlo o neo-NEP spíše než o revoluci.

Navzdory tomu, že se Ruská federace zbavila exoterické sovětské ideologie (marxismu), zachovala si sociální organizaci a esoterickou ideologii ze sovětských dob, což vedlo Moskvu k tomu, aby fungovala stejně jako sovětské vedení.

"Postsovětské" Rusko a mnoho postsovětských republik kolem něj se ve skutečnosti strukturovaly jako modely Stalinových poválečných "lidových demokracií". Existuje diktátor, vládnoucí strana a menší strany, které jsou čistě dekorativní, protože celý systém je navržen tak, aby posílil moc a bohatství vládnoucí vrstvy.

Tento druh režimu se nejrychleji zformoval v Turkmenistánu, ale v Rusku nabyl konečné podoby až po roce 2011. Moskva chce podobné režimy udržet i jinde v postsovětském regionu a přijala jakousi Brežněvovu doktrínu, podle níž má právo zasáhnout proti všem, kteří se od zmíněného modelu odchylují.

Zdroj v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
5779

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2022