Proč Viktor Orbán a jeho spojenci v evropských volbách nezvítězí

22. 3. 2019

čas čtení 3 minuty
Demokratická politika potřebuje drama, napsal Ivan Krastev. Volby jsou formou terapeutické seance, při níž voliči jsou konfrontováni s nejhoršími obavami - novou válkou, demografickým kolapsem, ekonomickou krizí, environmentálním hororem - ale získají přesvědčení, že mají tu moc devastaci odvrátit. "Jak se blíží volby," všiml si Alexis de Tocqueville při cestách po USA v 19. století, "celý národ upadne do horečnatého stavu... Jakmile se štěstěna projeví... všichni ochladnou a řeka, v jednu chvíli rozvodněná, se pokojně vrátí do svých břehů."


Pokud má Tocqueville pravdu, pak se Evropská unie před vašima očima mění ve skutečnou demokracii. Tradičně prázdné a nudné eurovolby se poprvé vzmohou na drama obyčejně rezervované pro národní jeviště. Dva měsíce před hlasováním většina Evropanů sdílí pocit, že se stane něco důležitého a že pro ty, kdo se neobtěžují k volbám, bude rezervováno zvláštní místo v pekle. Jenže kdo z toho bude těžit, až kampaň skončí?

Je příliš brzy na odpověď. Pro tuto chvíli se politikům podařilo přesvědčit většinu voličů, že Evropa stojí na pokraji katastrofy, ale ještě je musejí přesvědčit, že občané mají moc ji odvrátit. Nadcházející evropské volby nebudou opakováním referenda o brexitu, a to z jednoduchého důvodu: Žádná z hlavních populistických stran (napravo či nalevo) dnes otevřeně neagituje za vystoupení z unie nebo odstoupení od eura. Tyto volby však ani nebudou opakováním druhého kola francouzských prezidentských voleb v roce 2017, v němž zvítězil Emmanuel Macron.

Průzkum, který brzo publikují Evropská rada pro zahraniční vztahy a společnost YouGov, ukazuje, že Evropané nejsou fatálně rozděleni na proevropské a nacionalistické voliče. Průzkum popisuje čtyři různé kategorie občanů. První jsou "desperados": Kombinace "těch, kdo se bojí konce světa" a "těch, kdo se bojí konce měsíce". Ti jsou přesvědčeni, že EU i národní státy jsou na kolenou. Statistika ukazuje, že jde v mnoha státech o skupinu nejpočetnější, ale nikoliv nutně skupinu, která zahrnuje nejvíce pravděpodobných voličů.

Obavou mnoha proevropsky orientovaných je, že současná polarizace evropské politiky bude působit ve prospěch populistické pravice a že se maďarskému premiéru Orbánovi podaří proměnit tyto volby v referendum o selhání Bruselu v kauze migrace. Ale tento strach je přehnaný.

Dokonce i ve Střední Evropě ztratilo téma migrace svou centralitu. Průzkum ukazuje, že Poláci, Maďaři a Rumuni se mnohem více znepokojují zkorumpovaností vlády než hypotetickým přívalem cizinců. A v Polsku, České republice a na Slovensku voliči primárně znepokojeni korupcí jsou ti, kdo půjdou volit, spíše než ti vystrašení migrací.

Fakt, že v části Střední Evropy vládnou pravicoví populisté, jen posílil touhu lidí emigrovat. Strach postihující stárnoucí populace Střední Evropy se týká možnosti, že tato generace může být svědkem dne, kdy si poslední mladý lékař a sestra zabalí kufry. Depopulace a demografický úpadek představují skutečnou tragédii Střední Evropy.

Takže největší výzvu vztahům východ-západ v EU představuje otázka, jak předejít tomu, aby se se mobilita v Evropě změnila v jednosměrnou ulici vedoucí z východu na západ, a jak odškodnit středoevropské společnosti za jejich investice do vzdělání občanů, co se pak přestěhují do Německa nebo Francie. Jenže to není problém, o němž by hovořili pravicoví populisté.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7325

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2019